Během staletí se svět zaplnil bájnými místy a zeměmi, v jejichž existenci lidé věřili a někdy v ně věříme dodnes. Kdysi mohly skutečně existovat, jako legendární Atlantida, nebo také ne, ale víra v ně byla skutečná: řada dobrodruhů se vydala hledat např. říši královny ze Sáby. Některá místa existují dodnes a jsou opředená řadou legend, jako Glastonbury spojované s mýtem o svatém grálu. To, co je na těchto přeludech skutečné, odkrývá ve své nové knize Dějiny legendárních zemí a míst muž mnoha disciplín, italský sémiolog, estetik, historik, filozof a spisovatel Umberto Eco.

Kniha se svou koncepcí řadí mezi Ecovy nákladně vypravené populární publikace s bohatou obrazovou přílohou a s potenciálem oslovit širší veřejnost. Po kráse, ošklivosti a seznamech se vrhl na nové atraktivní téma, aby se poklonil světu lidských představ. A to nejen svým vlastním esejistickým textem, který tvoří pouze jednu rovinu Dějin legendárních zemí a míst. Další svébytnou složkou jsou barevné ilustrace: spousty dobových map, obrazů mistrů z různých koutů světa, zpracovávajících náměty jako klanění tří králů nebo sestup do pekel, ilustrace a obálky románů typu Gulliverových cest. Do třetice se čtenář může vypravit na badatelskou výpravu po primárních textech, na které Eco odkazuje a ze kterých čerpá. Jedná se o antologii známých textů: cestopisů a jiné beletrie, práce filozofů, vědců a záhadologů, včetně těch, které stály u zrodu legend, především Platónův Kritiás, jenž dal vzniknout Atlantidě, či podvržených dokumentů, jako Dopis kněze Jana. Byť se jedná o výběr, tedy určitou Ecovu subjektivní konstrukci dějin legendárních míst, která je přes všechny námitky oblíbená a svým způsobem potřebná, vytváří tím zajímavou knihovničku, vtěsnanou do jedné objemné knihy. Každopádně má sílu vybídnout čtenáře k prohloubení rozsáhlé problematiky a k další cestě vlastního bádání.

Úryvky, z nichž se z velké části Dějiny legendárních zemí a míst skládají, byly mnohdy do češtiny již přeloženy, a snad i proto mohla kniha vyjít v Česku ještě téhož roku jako v italském originále. Rychlost se projevila v drobných překlepech, ale vyloženě zmatek (je to chyba překladatelů, nebo Ecova?) působí část v kapitole věnované nitru Země, ve které se ob jeden odstavec objevuje tatáž informace: „I Dante si představoval obrovský trychtýř Pekla, mimo něj však byla Země pevná a kamenitá jako koule, do níž byl vyhlouben kuželovitý otvor“ a „Dokonce i Dante si představoval obrovský trychtýř Pekla, ale mimo něj zůstávala Země pevná a kamenitá jako koule, do níž byl vyhlouben kuželovitý otvor.“

Úskalím tématu je sklouzávání k pouhému výčtu míst, kam a kým byla země či místo situováno. To se Ecovi stává také, ale v přijatelném množství a kniha zůstává poutavým zeměpisným putováním po mapách světa. Připomíná v ní biblické legendy okolo ztracených kmenů izraelských, které byly ze Svaté země rozptýleny Asyřany a hledány dokonce v Británii, je fascinován rekonstrukcemi Odysseovy plavby, která se nikdy neudála, sleduje debaty o tom, v jakém zeměpisném pásmu leží pozemský Ráj a jak se rojí jeho materialistické odnože v podobě Země hojnosti. Dále sleduje, jak se mýtus o Atlantidě dostává do sféry geologické a paleontologické a poskytuje svědectví o pohybu tektonických desek, na příkladu ostrova Sandy Island upozorňuje, že i na dnešních mapách se objevují ostrovy, které neexistují. Z povrchu zemského se vydává do útrob Země za představami dutého prostoru a podzemních měst, jako je město Agartha v asijském podzemí nebo známější Šambhala.

Eco se snaží vyvrátit tradované předsudky, které staví proti historickým poznatkům, např. ty o tom, že si naši předkové v antice a středověku mysleli, že země je plochá. Na pravou míru uvádí také smyšlenky Dana Browna v románu Šifra mistra Leonarda. Přitom ukazuje, jak snadné je vytvořit legendu z ničeho a zneužít ji pro komerční účely. Nakonec se uchyluje do románových míst, aby ukázal, že „pravdu“ nalezneme pouze v románové fikci. Vtipně shrnuto: „Pakliže v tomto našem světě plném omylů a legend, historických faktů i falešných zpráv je něco absolutní pravda, pak tedy to, že Superman je Clark Kent. Všechno ostatní může být kdykoli zpochybněno.“

Poskytnout základní chronologický přehled legendárních zemí a míst a údaje o jejich vzniku a zajímavostí, které se k nim váží, by bylo pro Eca málo, a tak kniha odhaluje také přesahy do skutečného světa – reálné (zejména polické) důsledky, které víra v legendární místa a země měla. Hledání říše kněze Jana ospravedlňovala expanzi křesťanského světa do Asie a Afriky. Nacisté, citliví na okultní témata a severskou mytologii, zneužili mýtus o Hyperborejcích, záhadném národu ze severu, pro rasovou nadřazenost árijské rasy.

Dějiny legendárních zemí a míst vypovídají o síle lidské fantazie a bezbřehé imaginativní vynalézavosti, spjaté se sílou slova. A to přitom Eco příliš nesáhl do míst fantastických a smyšlených románových. Bestiáře, seznamy bájných a skutečných stvoření existují. Eco do kulturní encyklopedie novátorsky s umem sobě vlastním přispěl legendárními místy, která měla sílu měnit skutečnost a stala se její součástí, protože jako fikce „jsou pravdivou součástí reality světa našich představ“.