Pokud vnímáme literaturu jako volnou jízdu, lze s jistotou říct, že Roberto Bolaño je jedním z nejlepších literárních krasobruslařů současnosti. A jízda to je, jak je u tohoto autora obvyklé, dosti originální. S otevřením každé Bolañovy knihy se na čtenáře valí záplava otazníků, jejichž řešení je v nedohlednu. Proč se autorovi neodbytně vrací volná inspirace nacistickým Německem? Kdy přestáváme číst triviální deníkové záznamy a kdy nám začíná autor sdělovat klíčové informace? Jak lze chápat autorovu posedlost propojování paraněmeckých motivů s Latinskou Amerikou? Jak a kde v románu hledat skutečné těžiště Bolañova rozháraného vyprávění? Jisté je, že se zde setkáváme s typickým Bolañem: boření hranic mezi vyprávěcími styly, nulová tolerance vůči literatuře v tradičním smyslu, zvláštní směsice triviálních motivů s dokonalým vyprávěním, kvazidetektivní zápletka díla s tajemstvím, zarytá hra se čtenářem, který není s to dobře odhadnout autorský záměr.

Protagonista Třetí říše, německý šampion ve wargames Udo Berger, se chová jako jedno ze slovníkových hesel Nacistické literatury v Americe, tematicky příbuzné Bolañovy knihy. Na první pohled sebevědomá, soudržná a seriózní postava se během vyprávění začíná rozpadat a propadat do svých vášní, strachů, depresí a pošetilých úvah. Nicméně tato cesta do pekel směřuje k jasné katarzi příběhu a k iniciaci vášnivého gamblera deskových her do prožívání skutečného života mimo rámec jakkoli hypertrofovaných herních kulis.

Udo Berger cestuje se svou milenkou Ingeborg na španělské pobřeží do hotelu Del Mar, vlastněného Němci, kam jezdíval s rodiči jako adolescent. Udo je vášnivým hráčem válečné deskové hry Třetí říše, jejímž motivem je druhá světová válka. Jeho milenka Ingeborg stejnou vášeň nesdílí, přesněji řečeno ji vůbec nechápe a považuje ji za pošetilost. Pár si užívá dovolenou u moře na flámech a na diskotékách, potkávají nevyrovnaný německý pár Hannu a Charlyho a též místní postavy Vlka, Beránka, nádeníky, a Škvarka, spáleného a zohyzděného majitele šlapadel na pláži. Udo se pomalu přibližuje ke své dávné platonické lásce, manželce majitele hotelu Frau Else, která rozněcuje jeho vášeň nepřístupností a tajuplností. Letní uvolněná idylka se ale pomalu začíná měnit, když se Udův přítel Škvarek začne zajímat o hru Třetí říše a poté, co podnapilý Charly zmizí se svým surfem na širém moři. Udo čím dál více zabředá do partie Třetí říše s tajemným až démonickým Škvarkem, vzdaluje se Ingeborg a snaží si namluvit Frau Else. Dovolená Ingeborg a Udovi pomalu končí, on se však rozhodne zůstat a počkat, než se najde tělo s největší pravděpodobností utonulého Charlyho. Hotel Del Mar a svou čím dál živěji a citlivěji prožívanou partii hry se Škvarkem ovšem neopustí ani po nálezu Charlyho těla, které je odesláno do Německa. Udův konzistentní, sebevědomý a povýšený svět je najednou konfrontován s vizemi, posedlostmi a depresemi, pramenícími též z herní partie, jež se pro něj vyvíjí špatně. Z jednoduchého a začátečnického Škvarka, který hraje spojeneckými figurkami proti Udovým německým, se stane démonický a úspěšný protivník s tajuplnou identitou latinskoamerického avatara. Udo se čím dál více stává vláčenou obětí svých domněnek, vizí, nočních můr a depresí z blížící se nevyhnutelné prohry, má strach, že se mu jako Němci chce Škvarek pomstít za všechny spojence a po skončení hry s ním uspořádat válečný soud. Škvarek ale svou výhru oslaví mírnějším způsobem. Příběh končí procitnutím šampiona ve wargames do běžného života, v němž však hranice mezi hrou a skutečností zůstává i nadále rozostřena.

Nosným základem příběhu je postmoderní fatalistická alegorie, která propojuje tragické zákonitosti evropského příběhu s latinskoamerickými prvky fantastična. Svým obsahem je tedy ze všech dosud v češtině dostupných Bolañových knih nejsnáze identifikovatelná s literární tradicí. Příběh prochází prakticky všemi fázemi antického dramatu, nechybí mu ani jednota místa, času a děje. V knize nalézáme prvky z křesťanské ikonografie (Vlk, Beránek), z latinskoamerické tradice (Atahualpa hrající šachy) i podrobné líčení vojenské historie během partie hry (skutečné události a pohyby bojujících armád Evropou). Hra Třetí říše je alegorií nezvratnosti osudu: Udo se pokouší změnit dějiny alespoň na herním plánu s figurkami, nicméně ani na tomto poli nelze zvrátit osud a výsledky druhé světové války, představované hrou. Kniha v jistém rychlém a zkráceném sledu kopíruje svým způsobem nezměnitelnou dynamiku dramatu sebevědomého a sebejistého člověka, který se okolnostmi dostává na samé dno svých fyzických a psychických sil. Do hry vstupuje mstitel Škvarek, ubohý, neznalý a znetvořený deus ex machina, jenž ztělesňuje veškerou iracionální démoničnost latinskoamerického odporu vůči nacismu. V souboji démonů „nacismu“ a „spojenců“ vyhrává osudově ten, který „respektuje fyzikální zákony“ a stojí oběma nohama na zemi. Škvarkovo herní vítězství geniálního autodidakta a bolestná Udova prohra, při které si skutečně sáhne na dno, umožňuje německému šampionovi procitnout do sice poněkud skromnějšího, ale skutečnějšího světa, ve kterém se pomalu začíná rozkoukávat.

Bolañova Třetí říše mi připadá jako kniha o stabilních základech našeho světa, které se vždy v momentě krize někde objeví. Autor mistrně vystihuje Udovu samotářskou povahu se všemi chimérami a strachy: Bolañův způsob líčení rozvráceného vnímání osobnosti mi připadá geniální. Propojení evropských a latinskoamerických prvků v knize je organické a působí značnou silou. Velký kus skvělé překladatelské práce odvedla dvorní překladatelka Bolaña do češtiny Anežka Charvátová.