Ženská důstojnost je křehká. Někdy závisí jen na dvou věcech – na podprsenkách a punčocháčích. Ale proč vlastně? Přiznám se bez mučení – neumím nosit ani jedno. A vlastně se bojím žen, které to umí a vyžadují to po druhých.
Na Rakousko padá stín temné budoucnosti. Ve dnech těsně po anšlusu ale v Prátru probíhá fotbalový zápas, který národu na chvíli vrátí hrdost. Hrdinou dne se stává eso národního týmu Sindelar. Co ale fotbalista prožívá v osobním životě? A jak mohou malé dějiny zastiňovat ty velké?
Inteligentní a příjemně lenivá detektivka má velkou šanci oslovit i čtenáře, kteří žánru běžně neholdují. Jako jeden z prvních románů tak úspěšně prošlapává cestu andorrské literatury k českým čtenářům a zároveň jim nenásilně otevírá svět, z něhož pochází.
Andorrský spisovatel Albert Villaró v detektivním příběhu o zavražděné restaurátorce popisuje proměny své jedinečné země. Tradiční hodnoty se zde vytrácejí pod vlivem rostoucího bohatství obyvatel i související zločinnosti. Pruská modř si bere z detektivního žánru to nejlepší – a současně má románový přesah.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Andorrský spisovatel Albert Villaró vysvětluje, proč se v jeho románech objevují detektivní motivy, jak při psaní přepíná mezi historickým a svobodně tvůrčím přístupem nebo jak se žije na hranici mezi Katalánskem a Andorrou.
Druhý povídkový soubor autorky, která si, stejně jako v prvotině, všímá chování lidí ve zlomových situacích. U těchto krátkých textů nečekejte žádný happy end, ale naopak přes sto padesát stránek syrového smutku, bolesti a zoufalství, které vedou čtenáře k zamyšlení.
Co číst, co darovat, co doplnit do vlastní knihovny? Co nezapomenout uplatnit ve vášnivé debatě o letošní nadílce knižního trhu? Nabízíme redakční výběr nejlepších knih vydaných v uplynulém roce. Je předem roztříděný do různých poliček: podle žánru, námětu a cílového čtenáře.
Vázané leporelo o hledání ztraceného míče a vzájemné pomoci doplňují hřejivé, prostorové ilustrace. Umělecký skvost pro nejmenší.
My lidé rádi posloucháme příběhy. Poučíme se z nich ale někdy? Kontroverzní dílo egyptského spisovatele Nagíba Mahfúze málem stálo autora život. Nyní vychází v brilantním českém překladu, který podtrhuje jeho nadčasovost. Protože snaha získat zpátky ztracený ráj tu byla, je a bude.
Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.
V přímořském letovisku Torquay na jihu Anglie probíhá každé září festival věnovaný životu a dílu zdejší rodačky Agathy Christie. V rámci ročníku 2024 vystoupili mezi dalšími christieology také Mark Aldridge, Carla Valentine nebo John Curran, jejichž knihy vyšly i v překladech do češtiny.
Zoja shrnuje dějiny paranoie na pozadí celosvětové historie. Často se přitom dopouští nepřesností, jak upozorňuje i český doslov. Nezpochybnitelné ovšem zůstává to, že projekce příčin všeho špatného do jiných vede do bludného kruhu a vhodnou obranou proti této nákaze je „přijetí zodpovědnosti za náš vlastní osud, včetně toho zlého uvnitř nás a kolem nás“.
Palán tentokrát představuje svoje samotáře a samorosty v roli čtenářů. Výběr jeho hrdinů je opět velmi specifický, ale kdo hledá „hluboké lidské příběhy“, v knize je nepochybně najde.
Kniha záslužně zkoumá téma, které u nás zatím nebylo příliš probádáno. Pomáhá nabourávat strnulá schémata estetického vnímání. V ideálním případě by snad také mohla čtenáře podnítit k hledání krásy tam, kde by ji většina našich současníků pravděpodobně nehledala.
Tomáš Řezníček vydal básnické sbírky Druhá strana (TGIF, 1994) a Ranžír přede mnou (Nomisterion 1999).
Zpracovat tragické historické události formou přístupnou dětem představuje vždy náročný úkol. Americká autorka se jej zhostila se ctí, i když zkušenější čtenář v textu místy postřehne až příliš kazatelský tón.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Próza Zuzany Říhové přináší novodobou baladu o lidském údělu a zvířeti v každém z nás. Temné, uhrančivé až apokalyptické vyprávění o touze začít jinde a znovu, rámované pohádkou o Červené karkulce, nabízí díky výrazně metaforickému jazyku výjimečný čtenářský zážitek.
Venku se citelně ochladilo, jen člověk vstane, už se zase stmívá, viry řádí o sto šest – přichází čas, kdy začínáme mnohem častěji vyhledávat společnost knih. Spokojíte se s tou očtenou a odřenou z loňska? Nebo si dopřejete nějakou novější, neokoukanou? Jenže kterou? Chcete poradit? Redaktoři časopisu iLiteratura vybrali pro každého něco.
Spojení naučné prózy a fikce už si Radek Malý vyzkoušel několikrát a vždy mu přitom sekundují talentovaní výtvarníci. Čtenářům již od sedmi let nabízí – tentokrát ve spolupráci s Evou Horskou – výklad o větrných mlýnech propletený s pohádkou o překonávání strachu a nalezení domova.
Útlý román slavné americké esejistky Joan Didionové přináší zprávu o setkání s nicotou, o realitě šedesátých let ve Spojených státech a postavení žen tamtéž. Jedenatřicetiletá Maria má po krk večírků, blazeovaných známých i slavného manžela, ale cesta ven z jejich světa není vůbec snadná.
Také slýcháte, že bychom měli knihy nakupovat zodpovědně? Ale jak poznat tzv. „parazitní e-shopy“ a v čem celý jejich problém vězí? Může velká sleva znamenat, že jsme naletěli? A kam se vůbec podějí peníze, které za knihy utratíme? Komplikované pozadí světa knižní distribuce poodkrývá Anna Štičková z platformy Knihex.
Jeden z mnoha pyskatých Habsburků, despota posílající své manželky pravidelně na popraviště, džihádista a ten, kdo do Francie pozval Leonarda da Vinci. Právě čtenářům, kteří se s takto zjednodušující a v mnohém zavádějící charakteristikou nejvýznamnějších evropských panovníků první poloviny 16. století nespokojí, je určena kniha loni bohužel zesnulého britského historika.
Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?
Když na půdě obživne stará čepice a skamarádí se s neposedným kocourkem, dokáže se proměnit v pletený balón, děsivou příšeru nebo obvaz na pošramocené netopýří křídlo. Pořád jí ale něco chybí ke štěstí. Dočká se Bubi a splní se jí sen? Nová kniha manželů Starých hravě kombinuje reálný a pohádkový svět a učí přitom děti číst.
Autorovy závěry se dají interpretovat různě. Přívrženci spikleneckých teorií je zavrhnou s tím, že revoluci zinscenovaly skryté síly manipulující masami. Jiní v knize hledají potvrzení toho, že odkaz disentu si svévolně přivlastnila česká pravice. Zrovna tak ovšem během její četby můžeme prožít nostalgický návrat do doby, kdy slova „pravda a láska“ nebyla užívána jako nadávky.
Zkušený diplomat a politik se v publikaci představuje jako muž, který v pozici ministra zahraničních věcí spoluvytvářel světovou politiku a který v pokročilém věku chce komentovat i krize dneška. Mnoho konkrétních návodů na řešení ovšem nedává. Místo toho spíše neurčitě volá po nalézání dlouhodobě udržitelného přístupu, obsahujícího „směs realismu a idealismu“.
Který ze zástupců zvířecí říše je člověku bližší než pes? Provází nás dějinami už tisíce let a tvoří neodmyslitelnou součást našich životů. Publikace známého rakouského zoologa Konrada Lorenze, v níž se harmonicky snoubí vědecké poznatky s humorem, je čtivé vyprávění o našem soužití s tímto zvířetem, o psí věrnosti a bezmezné lásce, o tom, dokáže-li pes simulovat, jak psa nejlépe vychovávat, a o řadě dalších zajímavostí, které psa představí ve známých i méně známých souvislostech.
Ve své druhé básnické sbírce nechává autorka vzájemně se prostupovat organickou hmotu a neživé předměty, respektive tkáň živou a textovou. Pozorujeme snahu zabydlet se ve vlastním těle, vyplnit je do poslední buňky, scelit a přijmout.
