Kenzaburó Óe, nositel Nobelovy ceny za literaturu, ve svém románu Němý výkřik zkoumá temné stránky lidské duše skrze příběh dvou bratrů zmítaných rodinnými traumaty a společenskými konflikty. Dílo plné groteskní expresivity a existenciálního zoufalství reflektuje autorovy osobní zkušenosti i historické bolesti poválečného Japonska.
Sympaticky nevýchovná dětská kniha o tom, že se občas vyplatí si uklidit, hlavně ale komiksové zamyšlení o hledání menších i větších věcí. Šťastný konec totiž často neznamená, že najdeme, co jsme ztratili, ale spíš to, co jsme vůbec nehledali.
Má sudetské kořeny a v českých nebo chorvatských dějinách našel inspiraci pro svou literární i filmovou tvorbu: francouzský spisovatel Timothée Demeillers s historickým nadhledem komentuje mnichovskou dohodu, upřímně vypráví o svých někdejších pomýlených představách o „východním“ bloku a přesvědčivě problematizuje otázku, co vlastně pro spisovatele znamená „uspět“.
Francouzský spisovatel Jean Teulé, obdivovatel prokletých básníků a milovník černého humoru, v knize Potřeby pro sebevrahy čtenářům servíruje rovnou návod na jejich vlastní smrt.
Kafkovské výročí přineslo také jednu poněkud překvapivou biografickou publikaci. Rakouský komiksový kreslíř a karikaturista doprovází stručný spisovatelův životopis svéráznými kresbami.
Polská novinářka přibližuje život v odlehlých grónských osadách. Přes drsné přírodní podmínky a tragické osudy místních obyvatel se snaží s respektem zachytit autenticitu této části světa a nutí nás zamyslet se i nad vlastními hodnotami.
Ve snaze přiblížit život a tvorbu klasiků ukrajinské literatury mladému čtenáři přichází lvovské vydavatelství se zajímavým projektem v podobě edice Abeceda-encyklopedie. Tentokrát se soustředilo na básníka Bohdana Ihora Antonyče (1909–1937).
Zatímco u nás podobné domy dosud neexistují, v západní Evropě jsou fenoménem. Jak funguje ten v hlavní metropoli Norska?
Krásně kreslená manga s poutavým příběhem, sympatickými hlavními a zajímavými vedlejšími postavami a silným poselstvím je ideálním vstupem do světa mangy pro mladší čtenáře. Ale rozhodně nejen pro ně.
Životní osudy mnoha zpovídaných osobností jsou obdivuhodné, ale místy jsou jejich odpovědi předvídatelné, dokonce až frázovité. To však neznamená, že by nemohly pozitivně inspirovat. U některých témat může být totiž patos dokonce namístě.
Chtěli byste vědět, která byla letos ta NEJ? To tak úplně říct nemůžeme, a ani nechceme. Dobrých knih totiž vyšla spousta. A my jsme těch nejlepších sebrali celou hrst: třicet tipů na četbu, která nezklame, ať už si ji pořídíte pro sebe, nebo jako dárek.
Fascinuje mne neukončenost, jež vyplývá z psaní o skutečných lidech, zapředených do sítí vztahů, událostí, následků. To, jak se napsáním knihy už napořád stávám součástí něčeho, co jsem si vybrala, anebo co si vybralo mne.
Jak se dospívající dívka vyrovná s rozvodem rodičů? A jak s ní zamává první láska? Kniha švédského autora láká na letní dobrodružství a zároveň přináší řadu závažných témat.
Klasické literární psychologii je recenzovaný titul velmi vzdálen. Beletrie jako by autorovi spíše sloužila jako prostředek, jak si vyrovnat osobní účty s některými směry psychologie – tedy jeho vlastního oboru.
Slovo mizanscéna v češtině nikdy nezdomácnělo a i zahraniční teorie pro ně mají různé významy. Australský teoretik probírá řadu definic s četnými praktickými příklady z filmů dobře známých i u nás.
Jak to, co se vydává za objektivní neosobní styl, na sebe bere postupně čím dál osobnější rozměry?
Knihy Stephanie Landové jsou příběhy obdivuhodné životní síly. Autorka se coby svobodná matka dokázala odrazit od sociálního dna, potom i vystudovat vysokou školu. První zkušenost zpracovala beletristickou formou, druhá vyústila v memoáry zaměřené na americký třídní systém.
Rozhovor s islandským autorem Jónem Kalmanem Stefánssonem o tom, jak vznikají jeho poetické romány, proč se odehrávají na venkově nebo proč se znovu a znovu noří do hluboké minulosti svých hrdinů.
Poutavý pohled do světa lidí, kteří jsou schopni věřit těm největším nesmyslům. Autorka se od nich nedistancuje, naopak sama přiznává, že někdy si i ona vytváří svoje vlastní, poněkud šílené soukromé teorie.
Dva životní příběhy, které nelichotivě vypovídají o české společnosti, ale i o zdejší romské komunitě. Každý tak činí po svém, i když jejich autory jsou rodní bratři.
Známý izraelský aktivista a historik Ilan Pappé ve svém posledním titulu nemilosrdně dekonstruuje řadu všeobecně přijímaných mýtů, jež ospravedlňují vznik, existenci a fungování Státu Izraele.
Českou školu bez hranic už léta obdivuju. Děti českých rodičů žijící v zahraničí se díky ní mohou učit česky a tento velkolepý projekt, v němž se angažuje spousta rodičů a dobrovolníků, zasluhuje jedno velké „smekám“.
Svět okolo nás může být kouzelnější, než si dokážeme představit. Stačí vnímat místo, na kterém se nacházíme, a zapomenout na veškerý čas. Ve své desáté básnické sbírce tento způsob nahlížení skutečnosti představuje Gustav Erhart. V melancholickém souboru Přeludy pozdního podzimu má každé slovo svou váhu.
Prozaický debut, soubor tematicky rozrůzněných, autobiograficky laděných povídek. Jejich autor ovládá umění zachytit podstatu okamžiku a těží také z poučenosti ruskou, ukrajinskou a polskou literaturou.
Kronos, zprvu tajný dodatek Deníku Witolda Gombrowicze, byl v době svého vydání v Polsku velkou literární senzací. Je to suma krátkých, často jednoslovných zápisků, které doplňují naši představu o autorově životě v letech 1922–1969, tedy z polské, argentinské a evropské životní etapy.
Nejvýznamnější německý poválečný literát, talentovaný sochař a grafik, ale též neúnavný bojovník za mír a demokracii. Dne 13. dubna 2015 zemřel v Lübecku Günter Grass, nositel Nobelovy ceny za literaturu, který se nesmazatelným inkoustem vepsal, vryl, vtiskl a vmodeloval do světových dějin druhé poloviny 20. století.
Ani letos se tipy na vítěze francouzských literárních cen nenaplnily. Tentokrát však poroty překvapily čtenáře i média na celé čáře. Nikdo nevěřil, že by s trofejemi z hlavních klání mohli odejít autoři jako Lydie Salvayre či Antoine Volodine, nestává se, že by ocenění doputovalo do maličkého nakladatelství. Celkově to ale, podle novinářů, byl slabší ročník.
Zrození vůbec prvního romského periodika v tehdejším Československu, zpravodaje Svazu Cikánů-Romů Romano ľil (Romský list) v roce 1970, znamenalo také okamžik zrodu romské autorské poezie – přinejmenším z pohledu recipienta.
Miloš Urban nás před pár lety v Sedmikostelí provedl po zmizelém Novém městě pražském a odhalil jeho zvláštní poetiku. Nyní svůj autorský pohled upřel na venkov, k vrchu Vlhošť nedaleko České Lípy, ovšem rukopis zůstává nezaměnitelný.
Smrt blízkého člověka je rána, se kterou se každý musí vypořádat po svém. Jak se ale vyrovnat s odchodem člověka, kterého jsme vlastně ztratili už dávno? Bisexuální kadeřnice z oceněného románu Zyty Rudzké víří vody současné polské literatury – nesmlouvavě, otevřeně a drze.
