Rene Karabaš, bulharská básnířka, známá zejména jako představitelka hlavní role zdravotní sestry Gany ve filmu Bezbog, který byl promítán i na Febiofestu pod názvem Bez Boha. Přinášíme ukázku z její debutové básnické sbírky.
AM
Aleš Misař
Ve své druhé básnické sbírce nechává autorka vzájemně se prostupovat organickou hmotu a neživé předměty, respektive tkáň živou a textovou. Pozorujeme snahu zabydlet se ve vlastním těle, vyplnit je do poslední buňky, scelit a přijmout.
Tucet mystifikací a parodií žánrů nejen pokleslých nabízí poslední sbírka povídek Viki Shocka. Autor chce být věrný svému pseudonymu a tak se v jeho povídkách páří křižák s kentauřicí, neohrabaný obr ve freakshow zašlapává trpaslíky a dva japonští vojáci soutěží v tom, kdo usekne víc hlav čínských civilistů.
Krátké básnické texty jsou jako údery bičem. Buď zasáhnou, zaryjí se a táhnou vás dlouho s sebou, nebo se vás přese všechnu razanci ani nedotknou, naprázdno lupnou, nechají vás být. Sbírka básní Vypadáme, že máváme zahrnuje několik desítek kratších textů v rozsahu od tří do 15 veršů. Jaké zanechávají zářezy pod čtenářskou kůží?
Sbírka se obrací do intimního já, které zaměřuje hledáčkem převážně drobné lyriky. Básně se točí okolo obecných a stále přítomných témat (smrt, čas), zavedou nás však i do skrytějších komnat samotného básníka, do jeho vztahových a osobních krizí.
Už podle názvu třetí básnické sbírky Josefa Straky lze správně hádat, že ani tentokrát nezapřou verše autorovu zálibu v cestování. A opět nepůjde o pouhý veršovaný cestopis.
Kniha Zahradníkův rok na hřbitově je útlá, svěží, černohumorná črta s jiskřivým křížením jazykových vrstev, která však nezbavuje čtenáře respektu ze smrti a posledních věcí člověka.
Vladimír Binar proslul především jako znalec a editor díla Jakuba Demla. Ale jaký je Binar básník? Svou první samostatnou sbírku veršů vydal až v roce 2010, nesla titul Hlava žáru a zahrnovala tvorbu z období 1959–1968. Tedy celkem dlouhé ohlédnutí do minulosti. Podobný „moment zpoždění“ obsahuje i novinka s názvem Rty na sněhu, která soustředí verše z let 1969–1972. Oproti prvotině ji poznamenává sice drtivý, avšak tvůrčímu i osobnostnímu zrání příznivý tlak doby.
