Marta Ljubková

Tomáš Řezníček vydal básnické sbírky Druhá strana (TGIF, 1994) a Ranžír přede mnou (Nomisterion 1999).

Nová kniha Petry Hůlové se – na rozdíl od debutu v roce 2002 – na knižních pultech objevila bez velkého humbuku a mohutné kampaně, snažící se na mladou autorku všemožně upozornit. Buď je to tím, že značka Hůlová se už stala takovým pojmem, který se prodává sám, a nebo v tomto případě není zkrátka nad čím jásat.

Almanach obsahuje práce šestnácti autorů a autorek, kteří svým životem a tvorbou jsou (či byli) spjati právě s „městem dé“.

Jaromír Zemina je znám především jako autor knih o výtvarném umění, které publikuje už od šedesátých let. V poslední době však začaly vycházet i texty, v nichž autor zachycuje zážitky z cest.

Básnické dílo Hedy Kaufmannové vyšlo v útlém svazku pod názvem jedné z básní, který naznačuje, jakým způsobem autorka přistupuje k tvorbě.

V životním osudu Hedy Kaufmannové se krystalicky čistě odrážejí životní osudy určité části české společnosti téměř celého minulého století.

Co se týče literární tvorby Hedy Kaufmannové, mají čtenáři k dispozici v současné chvíli tři svazky zcela různého charakteru, které byly vydány teprve v posledních letech.

Vzpomínky přátel na Hedu Kaufmannovou.

„Zřejmě žádný příběh z moderních českých dějin nevyvolává tolik protikladných soudů jako ‚případ‘ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo? A jsme vůbec s to pochopit, co všechno aktéři tohoto příběhu prožívali?“ ptá se text na záložce posledního románu emigranta Jana Nováka, jenž se rozhodl románovou formou zpracovat osudy bratrů Cyrila a Josefa.

Nový Emil Hakl je nový, chce se zvolat hned v úvodu recenze. Zatímco všechny jeho předcházející knihy byly trapně stejné, poslední povídkový opus O létajících objektech přináší překvapivě svěží a čerstvý prozaický vítr do autorových doposud mírně zatuchajících vod.

Když vyšlo Nebe pod Berlínem poprvé, vzbudilo doslova literární senzaci.

Milovníci bizarních příběhů s nejroztodivnějšími zvraty nechť jásají. Jiří Kratochvil vydal nový román.

Nová kniha Přemysla Ruta reprezentuje žánr, který se v současné české literatuře se však příliš nevyskytuje. Strašlivé Čechy, děsná Morava jsou sbírkou pohádek pro dospělé.

Básnířka Kateřina Rudčenková poprvé vstoupila na pole prózy - v Torstu jí vyšla kniha povídek. Zdá se ovšem, že sázka na méně známé jméno tentokrát nevyšla.

Dva texty Vladimíra Körnera se ke čtenářům dostávají coby první svazek zamýšlených spisů tohoto prozaika a scénáristy. Zatímco Psí kůže vychází už potřetí, Kámen nářku (z roku 1997) je tu uveřejněn poprvé.

Poslední román významné české prozaičky, která je představitelkou specifického proudu tzv. „ženské literatury“, nese podtitul Filmová povídka o prostém životním běhu.

Vydání nové knihy Květy Legátové by mohlo zapůsobit především na ty čtenáře, kteří uvěřili reklamní kampani o  tom, že autorka je nezkušená debutantka, která zčistajasna zazářila na literárním nebi.

Prozaik, dramatik a esejista Péter Nádas (1942) debutoval ve dvaceti letech a v následujícím období se stal mistrem maďarské povídky...

Nejnovější román Michala Viewegha je naprosto vynikající. Tedy pro ty, kteří na literaturu nekladou žádné zvláštní nároky, radují se z vrstvení banalit a dokážou se nadchnout příběhem s lehce exotickými kulisami...

Berkové prvotina se dočkala třetího vydání – a konečně také obalu, který plně koresponduje s jejím názvem. Autorka na záložce píše, že první vydání „knížky“, roku 1986, zmizelo z pultů během dopoledne...