V srpnu mladý fanatik během veřejné debaty vážně pobodal spisovatele Salmana Rushdieho. Českou literární veřejnost to nijak zvlášť nevzrušilo.
BB
Bianca Bellová
Mezi nebem, zemí a peklem existuje puklina, kudy se derou na povrch vzdechy z podsvětí a uhelné sloje a občas se do ní propadne kus kostela, fotbalového stadionu nebo domu. Žhnou tu haldy a těžkým, hlubokým spánkem tu spí podzemní bestie. Mluví se tu jako v italštině, s přízvukem na předposlední slabice, ale zpěvnost je tu úplně jiná.
Nejsem feministka. Zní to divně? Mým známým ano. Když na to v debatě přijde řeč a někdo se mě přímo zeptá, nemívám prostor na dlouhé expozice, a proto odpovídám jednoduše – ne, necítím se být feministkou. Ale ty jsi přeci feministka par excellence! odpovídají oni. V čem tedy spočívá zmatení našich jazyků?
Otázka po inspiraci k psaní zcela nevyhnutelně zazní při každém rozhovoru pro média či autorském čtení, ať už v Praze, Třinci, nebo v Tokiu. A vždycky mě přivede do rozpaků.
