Tomáš Řezníček (* 1969 v Děčíně)

Zaměstnanec Českých drah. Spoluorganizátor literárních pořadů v Děčíně. Časopisecky publikoval v Okruhu, Pandoře, Welesu, Tvaru, Psím vínu, Babylonu aj. Je zastoupen ve sbornících Almanach Pant (Pant klub, 1996), Od břehů k horám (Votobia, 2000) a v almanachu děčínských autorů Město D (Nomisterion, 2004). Vydal básnické sbírky Druhá strana (TGIF, 1994) a Ranžír přede mnou (Nomisterion 1999).

 . . .
klepavý snad ze sna stín
co unese prostor
nad kopci se s vínem zdvojilo . . .
až usetmělo v srdci

a nerozpoznáš kolik za úsměvem tíže
kde ustálené věčno jenže . . .
snad nad kopci se rozlilo
ve významech množství slov
a v srdci usetmělo

čekáš
to co je už není
kdesi    vyšťáráno z paměti
násobeno řadou
mnohostěnnou každého rána

ospalá pramice vprostřed kruhu
s rukou před ústy
nasycen hořkou
kolikrát na jakýkoliv vítr

. . .
žena předčítá z horoskopů
muž se šťourá v nose
něco stále sepisuje kouří se mu z hlavy
ona z blíženců on rak
prý nejde to dohromady
nebo ňák tak

puchýře desky našeho stolu
kocouří drápěje   otisky
talířů skrz deku žehlení
každej den je pátek . . .veselo
a kdyby jen tak
běží to jak má

vzpomínka
na barevné ráno
jak bylo asi před rokem?

hliněná nádoba za oknem
u ní žlutý kocour
pozoruje ráno
jako každé jiné
deštěm sycené
červnové plné zelené
s kapkami na zábradlí balkonu

. . .
vše se odehrává v jediné místnosti
kojení třeba    kocouří semtamy
z kocoura padá    ze mě padá
plaveme v hromadách opadaného
dokola při stěnách co jen možnost dovolí
nepouštějíc se v hlubinu
kde není se čeho přichytit

máma
stůj tady   a ani se nehni
jíš kameny
kudlička ti pořád padá
všechno ti musim opakovat
stůj tady a ani se nehni

mamí   já mám hlad

pořád bys jenom jed
neni chvilka abys nepil
z nosu ti teče   neutřeš se
stůj tady   a ani se nehni
jíš kameny

neřikala sem to vlastně už ! ?

. . .
to sme šli tenkrát z kissáků
a pod Juliskou
chlapum z Hodonína
auto vzalo pěkně šmíra
a aby né
byli totiž hernajs rozjetý
jako tenkrát kissáci

nastoupili do vlaku
kissáci (studenti) z Povrlů

i papá Bukowski
musel vědět kdo sou kissáci
znal tu treperendu Madonu
i Šjona Pěna
a vůbec všechny ty přiblbla
kerý z toho maj
že se lidi na ně choděj koukat
a ještě chtěj je mít doma    poslouchat

. . .
malý psík u plastové popelnice
óóóó veliký z městské policie
divně to ladí
kontrasty kontury před kauflandem
kdo komu kam pomůže
hlavně chytit košík
a pěkný cibule zlevněný cibule
a hlavně ten košík

nechápu mládí
ach
když jsem byl mladý
byl jsem taky tak blbý?
a teď když ještě né tak starý
ještě blbější

. . .
a slyšel sem srdce
a bylo to nádherný
a v garsonce to samý
si připaluješ cigaretou vlasy
uteklý v vzpomínce
že nepiješ zjišťuješ
že nekouříš
že je jiný den

a vůbec

ach jo!
nahá fantaskní žena
na neposekaném pěstěném trávníčku
hraje   begbinton
její manžel je ředitel
odloučeného pracoviště OSS
jí prsy vlají   kozli jí vlají
v zápalu roznožky předvádí
byl jsem mladý   překvapený
čímsi mezi . . . vykulený
po odpolednách z lesa dřevo
tahají večer vietnamky a ručník přes
za silničářské spršit rádi se
a ke všemu tahle rodinka neví
správné odpovědi
s brkoslavem severním
strakapouda velkého plete si

ach jo!

(zelené mládí)
mladý myslivec jde ulicí
honitbu má v pořádku
i kde co se pokácí

ještě aby našel ženu
co na něj vždy bude čekat
zatím ale žádnou nemá

tak si zajde s chutí
na dvě na tři piva

Tenký psaní
Dáš si dvě pita   druhý ani nedopiješ
prostě nemůžeš nebo se přemůžeš
Před lety ráno poprvé na dráhu
do práce bere tě chlap trabantem
prozíravej pantatík
sbírá po sídlištích ze země kabely
aby jsi stihnul co neuteče nikdy
Tam ti hned za bolavého Cizí
ňákej náměstek : poslouchej
já jsem vlastně takovej tvůj druhej táta
a hned vod vedle
stavil sem se na brigádu haha
pulírovat vagóny haha spočítám lógry ha
a už sem tady pětadvacet let
A jenom civíš kde se to bereš
jediný co nechceš    Tušit
A nějak v ten samej čas
co dozvídáš se až někdy   Za
tam někde přes oceán
kam se nepodíváš nikdy
umírá Carver
A tak je to pořád
dáš si dvě pita
dokuřuješ
a fakt je že už ani to nemůžeš

fragment
ve fabrice   sranda
uvědom si   partaj
vo všecičko   postaráno
a kluci   milice
ve skříňkách   na skříňce   vzorně
ve výdejně ženský ucucávaj svářo
a na hale zima   čert to vem
pani puste vohřát
malinko   na moment
kdo vás má uhlídat   jedni
dočkejte jara bude sláva
na nádvoří vodhalovat se bude
busta Rybalka
však se vohřejem

oslovení prodejce
mobilních telefonů v Kauflandu 
        miluji vás

P.    též po vás skrz vitrínky mobilů

       staňme se manželi

P.     ano

        nebudeme mít co jíst

P.     nevadí

        budeme se hádat

P.     ále co

        jak to jen skončí

P.     nevadí miluji vás

        a vše se točí