Nespornou výhodou knih je skutečnost, že člověka dokážou vmžiku přenést kamkoliv, od Grónska 14. století po palubu vesmírné lodi Enterprise, do záhrobí i mezi maličký hmyz obdařený lidskými vlastnostmi. Ať se nacházíte kdekoli, v kteroukoli denní hodinu a roční dobu, na stránkách knih se přenesete úplně jinam. A je to tak dobře, i proto máme knihy rádi a necháváme se jimi unášet časem i prostorem, rádi zapomeneme na to, kde jsme a co se okolo nás děje, a ponoříme se do četby.

Proč ale někdy nezkusit číst nejen podle momentální nálady, ale také podle momentální situace (samozřejmě za předpokladu, že si můžete volně vybrat, kterou knihu budete číst, a netlačí vás termín odevzdání recenze nebo referátu ve škole)? Nemám tím zdaleka na mysli jen blížící se vánoční svátky, kdy možná sáhneme po knize s vánoční tematikou, na niž obvykle narazíme během roku spíše jen náhodou – komu by taky nepřipadalo trochu zvláštní číst knihu odehrávající se o Vánocích uprostřed parného léta. Padající sníh a nízké teploty za okny našich bytů mohou vytvořit perfektní kulisu k románům, jejichž autoři situovali děj právě do zimního období (a nemusí zdaleka jít jen o severské detektivky), případně do oblastí, kde je chladno neustále, například do Antarktidy. Studené a nevlídné počasí nutící drtivou většinu populace ucpat každou skulinku a co nejhermetičtěji se uzavřít v teple vlastního domova může ale posílit i klaustrofobický pocit z příběhu, v němž jsou hrdinové obklopeni pro ně nepřátelským prostředím – takovým místem děje může být třeba ponorka nebo vesmírná loď.

Úmorná vedra naopak mohou prohloubit čtenářský zážitek z knih odehrávajících v tropických oblastech – osobně rád vzpomínám na to, jak jsem kdysi víceméně náhodou sáhl o prázdninách po Kořenech Alexe Haleyho. Těžký úděl otroků dřících na bavlnových plantážích získal při teplotách hodně převyšujících třicítku zcela jiný rozměr.

Využít lze ale i jiné vnější okolnosti než právě počasí. Cesta nějakým hromadným dopravním prostředkem může tvořit zajímavou kulisu k četbě knihy, která se v daném dopravním prostředku odehrává, samozřejmě si ale neberte knihu o leteckých katastrofách do letadla nebo nějakou o Titaniku, chystáte-li se na noční přejezd trajektem do Skandinávie. Moderní člověk jistě není tvor pověrčivý, ale když jsem před lety četl ve zpožděném pozdněvečerním expresu z Mnichova do Prahy knihu s názvem Přípoj bohužel nemůže počkat a přitom poslouchal hlášení průvodčího, že noční spoje do Košic a Varšavy bohužel v Praze nemohou vyčkat příjezdu našeho vlaku, trochu mne to znejistilo, a pro příští cestu vlakem jsem se pro jistotu vybavil Böllovým románem Vlak dojel přesně (zda to pomohlo, si už bohužel nepamatuji). A silným zážitkem byla kdysi i četba Raisova románu Západ, pojednávajícího o stařičkém venkovském knězi – na ten jsem před lety narazil při pobytu na jedné vesnické faře a jistě mi celý román i díky tomu utkvěl v paměti hlouběji, než kdybych ho četl v běžném panelákovém pokoji.

Samozřejmě nikomu nevnucuji, co má kdy číst. Ale rozhodně vím, že až tuto zimu udeří pořádné mrazy, sáhnu po starším thrilleru Polární stanice, na který jsem nedávno narazil při reogranizaci domácí knihovny.