A jak to bude nově s maturitní literaturou? Vlastně trochu postaru: v didaktickém testu, připravovaném nadále Cermatem, sice pravděpodobně zůstanou tak tři čtyři zajímavé otázky na epizeuxis, Povídky malostranské, ne/stejný počet slabik ve verších a obkročný či jiný rým, ale ústní zkoušku „formou řízeného rozhovoru s využitím pracovního listu obsahujícího úryvek nebo úryvky z konkrétního literárního díla“ už bude mít ve své kompetenci škola. Středoškolští češtináři tak znovu dostanou důvěru a mohou studenty, které čtyři roky učili podle školních vzdělávacích programů, zkoušet bez jednotného manuálu z Cermatu. Díky!

A teď to nejpodstatnější. Požadujme, ať ministerstvo studentům a učitelům garantuje, že každá další důležitá změna v maturitní zkoušce bude platit vždy jen pro nastupující studenty, a čtyřletý středoškolský čas a zejména poslední rok studia tak nebude narušován podzimními nápady z Karmelitské či odjinud. K větší vážnosti každé velké zkoušky totiž přispívá i to, že se na ni můžeme připravovat dlouhodobě, že se k ní po nějakou dobu směřuje, že zkrátka nejde sfouknout jen tak.

Čtyři roky nechť jsou také časem pro literaturu. Má-li ústní zkouška z ní zohledňovat různé typy maturitních oborů, musí mít také učitelé čas na to, aby se svými studenty koncepčním způsobem pracovali a vytvořili tak pro ně a s nimi ucelený příběh literatury, který bude dostatečně inspirativní a přiměřeně náročný. Příběh, který bude mít hlavu a patu a který před koncem nikdo nepřeruší. Smysluplný příběh.

Není přitom podstatné, zda se bude jeho osnova opírat o žánry, velká témata a postavy či o stáří textů (i když zkušenost mnohých praví, že ač se chronologicky vyprávěný příběh literatury dlouho zdá nekonečný a trochu nudí, většinou nečekaně a bez pointy skončí někdy v půlce minulého století a s nejmodernější literaturou se studenti ve škole minou). Právě tady se nabízejí cesty pro konkrétní školy, jejich učitele a studenty. Co třeba každý rok vykročit ze středoevropského literárního prostoru na jednu světovou stranu a před maturitou si pak zvolit tu, která je mi nejbližší: sestavit si seznam třeba jen z balkánských autorů? Není nakonec cesta z domova ven tou nejpřirozenější cestou poznání? A srdce Evropy pak možná přestane být pro mnohé vyprázdněným slovním spojením … A možná je to i cesta, jak mezi studenty objevit více budoucích sečtělých rusistů, romanistů, nordistů! Nebo „jen“ celoživotně nadšených čtenářů.

Letošní maturanti budou asi na jaře zkoušeni z literatury hodně podobně jako ti loňští. Učitel není ministr české vlády, a tak si pravděpodobně netroufne 1. října oznámit svým maturantům velké změny. Měl by si však troufnout zvolit cestu – a se studenty prvního ročníku začít vyprávět velký příběh literatury. A měl by ho čtyři roky bránit.