Máme za sebou první dny nového lockdownu a Lvice, Medvědice a Slimák jásají, že dneska se hajá s mámou. Táta se rozloučí, zdekuje se do pracovny a my si jdeme přečíst něco na dobrou noc. Zavedla jsem, že každý má nárok na jednu pohádku odpovídající jeho věku. Tak začneme! Vyrvu uchechtaného Slimáka ze spárů Lvice a Medvědice, posadím si ho na klín a otevřeme Krtka a zajíčka. Vypadá to, že čtení opravdu napomáhá rozvoji slovní zásoby, protože Slimák v roce a tři čtvrtě nadšeně glosuje děj.

„Motýlka hra na schovávanou přestala bavit, a tak uletěl.“

„Fenk, fenk, pič!“

Lvice si zkouší fosforeskující upíří zuby a Medvědice skáče z bedny na hračky na postel.

Krtek pomůže zajíčkovi najít maminku, všichni jásají a zajíček slibuje, že už se nikdy nezatoulá.

„Juchů! Etě!“

Teď jsou ale na řadě Lvice a Medvědice. Slimák se rezignovaně schová pod peřinu. „Pohovka by vás mohla bavit obě, ne?“ Prababiččina pohovka od Anny Bengtssonové, jedna z knížek, co jsme si pořídili během prvního lockdownu a nějakou dobu jsme ji nečetli. Je v ní zachyceno období mezi léty 1915 a 2015 v životě jedné švédské rodiny, jejímž členem je i věčná dřevěná pohovka.

Medvědice kousne Lvici do lýtka. „Ty koronáči!“ zaječí Lvice a praští Medvědici po hlavě. Medvědice brečí a Slimák putuje do ohrádkové postýlky v ložnici.

Vrátím se do dětského pokoje a utěším Medvědici. „Tak už si hajneme a já ještě kousek přečtu.“ V omezené sestavě je smečka o něco lépe zvládnutelná. Medvědice nějakou dobu zkouší stoj na hlavě, ale za chvíli už leží a znechuceně se šklebí, že Švédové za 1. světové války jedli řepové palačinky.

Když malý Henrik, inspirován matčiným novým volebním právem, prohlásí, že jeho volba je, že si nebude mýt uši, Lvice s Medvědicí se začnou hihňat, ale nálada naštěstí zůstane celkem klidná. Lvice si vzpomene, že máma její kamarádky ze školky prý volila Babiše. Zkouším vysvětlit, co je na Babišovi špatně, ale těžko říct, jestli z toho něco pochopí.

Potom sledujeme, jak se rodina seznamuje s moderními vymoženostmi, jako jsou telefon nebo splachovací záchod. Když se dostaneme k norskému uprchlíkovi před nacisty, který nějakou dobu přespával ve vysouvací zásuvce dřevěné pohovky, Medvědice spí jako špalek. Lvice vydrží až k závěru, kdy pohovka najde nový domov na chatě a s mobily v rukou na ni usednou pravnoučata původních majitelů.

Zhasnu lampičku a popřeju Lvici dobrou noc. Ta zahuhňá, že se jí ale vůbec nechce spát, a zavrtá se hlouběji do peřin. Já se začínám těšit na novou objednávku dětských knih ze zavřených knihkupectví.

Tipy na další dětské knihy o plynutí času:
Daisy Mrázková – Nádherné úterý
Kristýna Täubelová – Nesmrtelný méďa
Vendula Látalová – Vyprávění babičky Vendulky