Mladoboleslavské Letecké muzeum Metoděje Vlacha připravilo pro návštěvníky krátkodobou výstavu (do 30. dubna), věnovanou postavě válečného pilota Bigglese, který se ve světě literatury pohybuje již úctyhodných devadesát let. Necelá dvacítka infopanelů zájemcům stručně představuje neohroženého dobrodruha i jeho duchovního otce Williama Earla Johnse, který sám nasbíral bohaté zkušenosti jako pilot během první světové války. Psaní příběhů se Johns věnoval až do své smrti v šedesátých letech, a při jejich četbě se tak před čtenářem odvíjí složitá historie velké části 20. století, reflektující obě světové války, spuštění železné opony, dekolonizaci i narůstající globální rozměr kriminality. Nechybějí ale ani příběhy ryze dobrodružné, v nichž Biggles odhalil poklady dávných civilizací, či dokonce existenci dosud neznámých etnik. Nestárnoucího pilota a jeho přátel se po Johnsově smrti ujali další autoři a scénáristé a neváhali jej zapojit třeba i do války o Falklandy, přestože mu v té době už muselo být více než osmdesát let – podobně jako třeba James Bond ani Biggles však nestárl. Kurátoři výstavy ovšem kladli důraz především na Bigglesovu nejslavnější epochu, totiž na první světovou válku, a o pozdějších dobrodružstvích si neznalý návštěvník může udělat jen mlhavou představu: vyobrazené knižní obálky jsou totiž na jednotlivé infopanely poskládány značně nahodile. Výtvarná část výstavy se bohužel omezuje jen na vyobrazení obálek vydaných knih a informace o českých vydáních jsou zakončené zmínkou o velké reedici kompletní série v devadesátých letech a pomíjejí tak nové vydání v nakladatelství Prostor na podzim 2019 (i když pozorný návštěvník si může povšimnout alespoň obálky tohoto vydání na jednom z panelů). Možná by si nejeden výstavou nalákaný zájemce knihu i koupil v pokladně muzea, k výstavě ale bohužel žádné speciální upomínkové předměty ve vitríně se suvenýry k vidění nejsou (nebo už možná byly po několika týdnech konání výstavy vyprodané?) V rámci stálé nabídky ale obohatil naši domácnost alespoň pamětní hrneček s vyobrazením letadla Sopwith Camel, na nichž Biggles ve svých prvních příbězích létal (ve stálé expozici muzea je mimochodem k vidění replika předchůdce těchto slavných velbloudů, typu Sopwith Pup).

I když Biggles stojí, co se týče popularity, ve stínu třeba takového Tarzana nebo Vinnetoua, v roce 1964 byl vyhlášen organizací UNESCO největším hrdinou literatury pro mládež na světě. Zároveň ale zhruba ve stejné době začal být trnem v oku různým kritikům a pedagogům, jeho příběhy byly onálepkovány jakožto šovinistické a rasistické a po Johnsově smrti, k níž nejspíše i tyto nevybíravé útoky přispěly, začal jeho ústup ze slávy, byť mimo mainstream přežívá dodnes. K dnešním mladým čtenářům si ale cestu hledá složitě – někteří rodiče odmítli svým dětem nové vydání z Prostoru pořídit s odůvodněním, že se ve výchově vždycky stranili čehokoliv souvisejícího se zbraněmi a válkou. Jenže pokud o Bigglesových příbězích něco tvrdit nelze, pak právě to, že nějakým způsobem válku adorují nebo propagují. Biggles se často vyjadřoval o válce výrazy velmi nelichotivými, občas i na pomezí toho, co se ještě v literatuře pro mládež může objevit, a vzájemné zbytečné zabíjení se mu hnusilo. I v příbězích psaných během druhé světové války na přímou objednávku britských úřadů (vedle horkou jehlou spíchnuté povídkové sbírky Biggles a bitva o Anglii šlo především o knižní série Worrals a Gimlet) se Johns zaměřil především na vlastnosti jako spolehlivost, čest, odvaha a vlastenectví, ale válku samotnou nijak nezkrášloval a čtenářům netajil, že v ní lidé přicházejí o život. Ani dnes, když je válka opět za humny a sdělovací prostředky i sociální sítě jí jsou plné, sice není nutné děti a mládež stresovat ještě válkou na stránkách knih, na druhou stranu mohou příběhy o Bigglesovi dát tolik potřebného hrdinu, který navzdory válečnému šílenství dokázal zůstat člověkem vědomým si vlastní křehkosti.

Nechci rozhodně tvrdit, že čtením Bigglese se mladí čtenáři stanou imunnímu vůči problémům dnešního světa. Stejně tak nechci zneužívat války k propagaci jedné konkrétní knihy, potažmo svého oblíbeného hrdiny z dětství. Ale pokud se alespoň někdo z rodičů zamyslí nad otázkou, zda skutečně příběhy z první světové války nemohou v dnešní době jeho dětem vůbec nic dát, pak tato glosa svůj úkol splnila.