Úvodní večer pražského Festivalu spisovatelů 2005 měl velké lákadlo: francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Jako moderátor večera byl na programu uveden Marek Eben, jeho role se však omezila na poděkování organizátorům a sponzorům, pár milých vět o tom, že letošní festival se koná v Praze již po patnácté, - a uvedení hlavního hosta večera. Kontroverzního romanopisce, básníka a textaře Houellebecqa představil Eben výstižně jako autora se špatně vyslovitelným jménem a pro mnohé špatně stravitelným dílem.

Houellebecq pravděpodobně odmítl debatovat s Ebenem anglicky, připadla mu tedy role osamělého předčítače z vlastního díla. Jak na úvod zmínil, teprve v letadle zjistil, že do Prahy směřuje na festival věnovaný Casanovovi. Což pro Houellebecqa prý znamenalo šok. Postavy jeho románů, jak sebekriticky přiznal, jsou svůdci typu Casanovy skutečně na hony vzdálené...

V jistém smyslu záhadou pro slavného spisovatele byl i jediný knižně vydaný český překlad z jeho díla: u nás totiž dosud vyšla pouze jeho prvotina, Rozšíření bitevního pole (Extension du domaine de la lutte (1994); česky v překladu Alana Beguivina vydala Mladá fronta, 2004), ačkoli v jiných zemích se řadí k nejméně překládaným. Čtení se tedy z praktických důvodů omezilo na zmíněný román: Houellebecq četl francouzsky, ze sluchátek zněl anglický a český překlad.

Tři přečtené kapitoly z románu Rozšíření bitevního pole v podstatě výstižně charakterizovaly celé dílo, ostatně většině publika jistě ne neznámé. Houellebecqův přednes dokonale dokreslil sarkastické komentáře jeho vypravěče: ke konci dlouhého monologu jen stěží ovládaná autorova nechuť pokračovat prozrazená zpočátku jen občas "spolknutým" slovem, později stále častěji drmolenými celými konci vět, to vše navodilo pravou houellebecqovskou atmosféru.

Pověst nevstřícného spisovatele se v Praze nepotvrdila: krom v angličtině suchým tónem proneseného konstatování, že pokud předčítači někdo urychleně nedodá odpovídající množství vody na pití, nebude schopen tu poslední, sakra dlouhou kapitolu dočíst, vystupoval Houellebecq jako ochotný spisovatel čtoucí takřka na povel.

Přestože vedení festivalu předem novináře upozornilo, že Houellebecq nebude poskytovat žádné rozhovory, po této čtecí exhibici spisovatel zodpověděl dotazy z publika. Otázky dostal různorodé, od sugestivního dotazu, zda je nám sexuální liberalismus svým způsobem vnucován ("nikoli, je to svobodná volba"), pokusu srovnat éru Houellebecqa s časy Casanovými ("styl života, umění konverzace, povinnost žen i mužů svádět druhého, tedy záležitosti běžné za dob Casanovy, dnes neplatí, máme to jednodušší"), požadavku komentovat francouzské referendum o evropské ústavě ("nehlasoval jsem, něvěděl jsem, co si o tom myslet, ale s výsledkem jsem byl spokojený, překvapilo mě, že Francouzi našli odvahu říct ne, to jsem od nich nečekal - už delší dobu jsem přesvědčen, že v současné době tzv. demokracie už neodráží názory běžných lidí, a tohle byl pro mě první jasný důkaz, že je to skutečně tak"), přes výzvu vyjádřit se k Baudelairově tvrzení o smrti sexu ("to není zrovna moje stanovisko, v mých románech je na tom sex naopak dobře, moc dobře - mí hrdinové mají naopak problém právě tehdy, když jim sex chybí...") nebo úsilí přirovnat Houellebecqa ke Karlu Marxovi ("Marx je povrchnější, já jsem hluboký"), naléhání, že nějaká paralela tu je ("nikoli, já jsem proti němu nula"), po otázky typu proč netočíte filmy? ("jsem zvyklý na tvůrčí samotu, pracovat v týmu mě děsí"), proč ale nebyla vaše díla zfilmována? (možná, že nikdo z režisérů, které znám, o ně neprojevil zájem"), tak proč nechcete být režisérem sám? ("ale vždyť psát knihy je taky těžké, a čím víc píšete, tím je to těžší"), jaké další knihy, jaké postavy chystáte? ("o tom nechci mluvit"), co říkáte "houellebecqomanii", tedy příchodu mnoha vašich epigonů jako Pliskine, Liberati, Zeller ("bohužel jste nezmínil ty nejslibnější jako třeba Michka Assayas a jeho román Exhibition - to jsou dobří učedníci, jsem na ně spíš hrdý, ostatně nezapomeňte, že jsem taky byl kýmsi nazván velkým blbcem, což je logické..."), proč v Platformě tolik útočíte na generaci osmašedesátníků ("prosím?, asi jste myslel v Elementárních částicích?"), ano, je to možné, proč tedy v Elementárních částicích tolik útočíte na generaci osmašedesátníků, proč je nenávidíte? ("nemyslím, že je to nenávist, kdybych je nenáviděl, zesměšňoval bych je, tam jde spíš o sarkasmus), chcete říct, že vám ani nestojí za tom, abyste je nenáviděl? ("ano. Nezapomeňte, že rozvoj spotřební společnosti v Evropě od konce 2. světové války s sebou nese krutý následek, totiž že se vlastně nic nezměnilo...").

Skandál se tedy nekonal: Houellebecq oproti očekávání mnoha skeptiků a přes neblahé zvěsti, které se o něm tradují, tentokrát skutečně přijel, četl, odpovídal, konverzoval... představil se jako zajímavý a milý autor.