Podle francouzské kritiky je nový román Michela Houellebecqa hluboká, odvážná, originální kniha. Houellebecq i v tomto románu udržuje sarkastický tón, o životě se vyjadřuje s chladným nadhledem. Text ale přináší i v jeho tvorbě zcela nebývalé prvky, neboť připouští možnost lásky, možnost partnerského vztahu – ačkoli nikdy netrvá dlouho a nekončí dobře.

Odstup od nejen popisované, ale detailně analyzované dnešní společnosti a role jedince v ní Houellebecqovi dovoluje umně propletená kompozice spojující vypravěčské party generace současné (Daniel1) a jakési vykonstruované varianty nového člověčenství o jednu, dvě desítky pokolení později (Daniel25). Představa, jak bude svět vypadat po nevyhnutelné nukleární katastrofě, svět post-apokalyptický, je v podání tohoto autora samosebou svérázná a vybízí ke srovnání třeba s úspěšnou knihou Antoine Volodina Menší andělé, která vyšla česky shodou okolností také na podzim 2005 (originál 2000).

Vedle této sci-fi projekce dějin lidstva Houellebecq až obsedantně rozpracovává námět lidské touhy, a to zejména mužské touhy po ukojení, po sexu: jakmile muž ztratí schopnost erekce, život pro něho přestává mít smysl. Zbývá jen sebevražda. Naši klonovaní nesmrtelní následníci, ač do jisté míry ne-lidé ("inhumains"), to v tomto směru mají mít mnohem jednodušší...

Mnoho komentářů tisk věnoval v souvislosti s vydáním této knihy také odchodu slavného Michela Houellebecqa k novému nakladateli – jeho přestup novináři označili za kousek rovnající se schopnostem fotbalisty Zidana, i cena odpovídala, údajně si spisovatele nový nakladatel ocenil na půl druhého milionu euro.

Na pohled skromný a neprůbojný Houellebecq, jak jsme ho mohli v červnu 2005 poznat v Praze na Festivalu spisovatelů, je dnes vpravdě mezinárodní literární hvězdou. Většinu rozhovorů odmítá, dovolil si nemístně rozhodovat o tom, kdo z kritiků dostane recenzní výtisk jeho nové knihy ještě před vydáním – a to mu určitá část nejen odborné veřejnosti měla za zlé.

Románu La Possibilité d´une île někteří přidělili nálepku pouhého žvástu, jiní ho vychválili, označili za stěžejní dílo autora a literární fenomén. Pětisetstránkovou knihu bohužel ale nejspíš čeká osud všech hodně „provařených“ bestsellerů: všichni o nich mluví, všichni je chválí či odsuzují, ale nikdo je vlastně nečte. Stejně tak překvapivé bylo podzimní vyhlášení laureáta prestižní literární ceny Prix Goncourt. Novináři od léta licitovali mezi Michelem Houellebecqem a Jean-Philippe Toussaintem. Goncourta nedostal ani jeden, nýbrž Belgičan François Weyergans (1941) za román Trois jours chez ma mère (Tři dny u matky, Grasset). Houellebecq nakonec získal Prix Interallié.

Nejnovější Houellebecqův román má vyjít česky v nakladatelství Euromedia-Odeon. Vydání českého překladu staršího Houellebecqova slavného díla Elementární částice chystá nakladatelství Garamond. Dosud máme česky k dispozici pouze prvotinu, Rozšíření bitevního pole (Mladá fronta, 2004).