Rýhované kamení nad pláží plynule přechází do cestiček a zídek, tedy do podoby, jakou jim vtiskly generace přičinlivých lidských rukou. Aby zde mohly růst olivovníky, smokvoně, cypřiše a leccos jiného. Ale ten přechod mezi přírodním a lidským je stejně neznatelně plynulý, jako hranice mezi modrou a zelenou v barvě moře, jako hranice mezi mořem a nebem, když je po dešti.

Plenér přechází do interiéru prostého domku se stejnou grácií. Odlišit, kde je vně a kde uvnitř, není ve spleti schodišťátek, balkonků, terásek a teras vůbec jednoduché. Nadto se jedná o domek dříve užívaný a krášlený chorvatskou umělkyní. Đurđa Merle dle všeho ráda pracovala s přírodními materiály vyplavenými z moře, jimž vtiskla svůj nedefinitivní tvar zdejší krajina. 

O umělecké povaze díla visícího nad krbem tak vypovídá především přiložená brožurka – katalog výstavy z roku 1999. Vyplétaný kotouč slunce s paprsky tvořenými vyplavenými dřívky v místnosti splývá s podobně nejednoznačnými dekoracemi, které zase splývají s kamínky a dřívky na nejrůznějších místech coby – snad – intervencemi dřívějších návštěvníků.

Nemůže se mi v té souvislosti nevybavit jeden z nejintenzivnějších zážitků s uměním, které mě kdy potkaly. Říjnový Innsbruck před mnoha lety, zámecký park Ambras, večerní šero. Výstava, která zde právě probíhá, jistě má nějaký koncept, ale zkusil jsem jí tehdy dát šanci bez četby doprovodného textu na plakátu. Umění, sebemodernější koncepte, předveď se! Komunikuj se svým divákem! 

A stalo se. Bylo dobrodružství hledat mezi listím a nastávající tmou vystavené objekty. A stejné dobrodružství bylo je nenacházet. I to se totiž dařilo – zato popisky se jmény vystavujících umělců a umělkyň a názvů děl byly jednoznačné. V některých případech se spojitost názvu uměleckého díla a reálného objektu nacházejícího se poblíž popřít nedala – nezapomenutelné zůstalo například Porsche odlité z betonu s prostým názvem Porsche. 

Avšak dobrodružství hledání některých objektů přesahovalo hranici prosté nápodoby objektu a jeho názvu. Jmenuje-li se objekt Koule a poblíž se nachází pouze obří kvádr, může být pozorovatel znepokojen. Vůbec těch kvádrů se tam vyskytovalo více. Není snad samotný betonový kvádr pojítkem vystavovaných objektů? Ale často chyběl i ten. Je tedy oním uměleckým objektem tamten drát čouhající ze zdi? Támhleta větev, na níž visí podezřele umělecky pojednané krmítko pro ptáky? Ležérně položený dekl od kanálu?

Už za téměř dokonalé tmy jsem se vypotácel z parku, abych konečně získal zpětný klíč k výstavě, z níž jsem byl příjemně zmaten. Pozorného čtenáře už možná napadlo, že jsem si zážitek stvořil jen a jen ve své hlavě. Vskutku: výstava byla ve fázi deinstalace. Většina děl už byla odvezena, ale cedulky a sokly zatím zůstaly na svém místě.