Nicméně své dětské knížky jsem miloval, a když zmizely ve víru rodinných předávaček, ty nejcennější kusy jsem si přes antikvariát objednal znovu. Tam je to s těmi násilnými zásahy méně průkazné, občasné intervence v podobě čmáranice pastelkou nebo věnování komusi neznámému jsem nicméně vzal na milost; a to hlavní možné je – dá se k nim čichat, dá se na ně sáhnout.

Až tyto hraniční hmatové a čichové vjemy s knihami spojené podle mě dělají knihu knihou. Tedy objektem krásna i poučení, objektem, který šustí, voní, vypráví a ukazuje i jinými kódy než písmem. I proto jsem koneckonců zůstal (či spíše se k nim vrátil) u dětských knih – jako autor, překladatel, pedagog a badatel. Je to územíčko relativně a zdánlivě neškodné, poklidné, literárním provozem spíše přehlížené než vyzdvihované. To vše mi vlastně vyhovuje. A nabídka respektovaného literárního časopisu na pravidelné recenzování dětských knih, která přišla v předjaří, patřila k těm, které se – s ohledem na minimální prostor literatuře pro děti v médiích věnovaný – prostě neodmítají.

Domluva byla jasná – časopis doručí recenzní výtisk, já recenzi. Když pak na vyhlášení Litery z úst oceněné autorky zazněla slova o přímé zlaté barvě v tisku a skvostnosti ilustrací vítězné knihy, začal jsem se na knihu k recenzi navrženou ještě více těšit. Nicméně namísto recenzního výtisku od nakladatele přišlo – recenzní PDF. Ač se v oboru pohybuji dlouho a ač může být už zavedeným územ u jiných typů knih, mně se to věc stala poprvé a považoval jsem situaci za nedorozumění. V elektronické podobě mi dělá problém číst i diplomové práce, inu, stará škola. Ukázalo se však, že časopis a nakladatel se tak domluvili. Pédéefko musí pro recenzi stačit.

Tak aby bylo jasno: nestačí. Žádná kniha, natožpak ilustrovaná kniha pro děti, není soubor dat s příponou, ale umělecký a užitkový objekt. Je mi skutečně líto, že nakladatel nepovažuje investici v podobě recenzního výtisku za rentabilní, jakkoli tomu rozumím. A ještě víc je mi líto, že časopis své kategorie považuje za vhodné doporučit recenzentovi v tomto případě „prolistovat si knihu v knihkupectví“ (tomu už vůbec nerozumím). Výsledek – na recenzi bude osloven někdo jiný.

Takže přeji dalším recenzentům dotyčné či jakékoli jiné obrázkové knihy v elektronické podobě kvalitní monitor, dobré oční kapky a uspokojivý estetický zážitek, aby jej mohli transformovat do podoby nezaujaté recenze. Pro mě bude smysluplnější věnovat se chovu včel, knížku si koupit za honorář za tento sloupek – a ono zbude i na párátka.