Rakouská básnířka a povídkářka Daniela Chana představila básně ze své úspěšné debutové sbírky Sagt die Dame během mezinárodního festivalového večera na Dni poezie 2024. Vybrané básně pro pražské čtení přeložil Radek Malý a českému publiku autorku představuje i prostřednictvím následujícího rozhovoru.
RM
Radek Malý
Debutová básnická sbírka vídeňské autorky Daniely Chany zahrnuje na osm desítek básní, jejichž kruciálním tématem je mikrokosmos mezilidských vztahů, láska a literatura se svou tajemnou mocí, která nás okouzluje.
Když slyším někoho žehrat na to, kolik vynakládá peněz za běžnou lékařskou péči o svůj chrup, myslím si svoje a pokyvuji hlavou. Ani za titanový implantát bych neprozradil jméno svého zubaře, k němuž se po vpravdě frustrujících zkušenostech z hlavního města rád vracím do svého rodiště a který po mně nikdy nechtěl ani korunu – a to ani za bílou plombu.
Jsou různé možnosti, jak projít tísnivým údolím akademického roku na přelomu ledna a února. K těm lepším patří cestovatelské zážitky spojené s psaním a knížkami. A tak jsem se – díky podpoře Českého literárního centra a Českého centra v Tokiu – mohl podívat na zoubek japonským kočkám z tamního hlavního města.
Dalmátský venkov, září. Fascinovaně se rozhlížím kolem, jak se zdejší krajinu rozhodlo pojednat všudypřítomné bílé kamení. Na blízké pláži je často provrtáno mušlemi, které si v děravění kamenů našly – co vlastně? Dobré bydlo? Smysl existence? Potravu snad ne. Kameny, které se svou měňavostí rozhodly konkurovat oblakům.
Jako dítě jsem svým knihám prováděl opravdu hrozné věci. Trhal jsem růžky jednotlivých stránek a pak je žužlal. Dokonce jsem tu a tam použil list knihy jako párátko (ano, oproti zažité představě o párátku je to možné).
Ostrov Rujána v severovýchodním Německu budou znát spíše starší generace Čechů, které se sem jezdily rekreovat ještě v osmdesátých letech. Pár kilometrů od něj se nachází ostrůvek Hiddensee, zvaný reklamními promotéry „perla Baltu“.
Georg Trakl byl rakouský básník pohnutého osudu a uhrančivé, těžko proniknutelné poezie plné smutku. Napájela celou jednu linii moderního českého básnictví, zvanou „halasovská“. S jejími převody do češtiny začal Bohuslav Reynek, na jeho práci navázaly další básnické generace, zejména pak Ludvík Kundera. Můj učitel.
Mám dojem, že spisovatelské rezidence nabývají v posledních letech u českých autorů na oblibě i normálnosti. Dá se snad říci, že pomalu začíná jít o přirozenou i příjemnou cestu, jak některým rukopisům pomoci k dokončení a jiným možná k vzniku. A jak autorům pomoci k zážitkům.
V Národním divadle se rozhodli inscenovat Goethova Fausta. A aby to stálo za to, rovnou oba díly. Z pozice toho, kdo byl osloven, aby Fausta pro inscenaci přeložil – a neodmítl –, se pokusím zrekapitulovat, co dnes znamená překládat takový text – a co znamená jej překládat pro Národní divadlo.
Na rozdíl od jiných představitelů německého symbolismu nezaznamenal Stefan George v české kultuře příliš velkou odezvu. „…nejen pro svou orientaci na Francii. Významnější je formální i obsahová nepřístupnost jeho veršů, zdání jakéhosi citového chladu (...). Soulad obsahu a formy je u Georga natolik dokonalý a zásadní, že překladateli nenechává téměř žádný ‚manévrovací prostor‘,“ konstatuje v doprovodné studii k výboru Slovo / Das Wort překladatel Radek Malý.
Žánrově obtížně zařaditelná próza rétorománského autora Lea Tuora vypráví o osamělém hrdém pastýři, osudové lásce a životních ztrátách. Literárně poučený a nezvykle vyzrálý literární debut se po čtvrtstoletí dočkal českého překladu.
