Kočky, díky nimž se létá do Japonska, jsou vlastně dvě a obě žijí v Čechách. Tou první je rezavý kocouří frajer Vavřinec se jménem po komiksovém hrdinovi nejednoho dětství. Tou druhou je trojbarevná Sabinka, která dostala jméno po japonském označení želvovinového zbarvení kočičí srsti.

Vavřinec je polabský zahradní kocour jednak sdílený (se sousedem) a jednak sdílný. Už jako mladíček si vymňoukal a vymazlil rukopis knížky o kočkách pro malé děti. Kočičí dáma Sabinka tráví svůj čas v bytě na Břevnově a pečuje o ni Iku. Iku Dekune už dlouho žije a tvoří v Praze, ale její práce je známá zejména v asijských zemích. Iku naši knížku opatřila ilustracemi, ve kterých hraje Sabinka prim, a také překladem do rodné japonštiny.

Japonské vydání takové knížky už pro našince něco znamená. Příležitost k zážitku. Ovšem důvody, kvůli kterým se létá do Japonska, mohou být ještě jiné. Například velká retrospektivní výstava ilustrací, kterou Iku připravila pro tokijské Art muzeum v Kichichoji. Další příjemnou záminkou k návštěvě města je rozvoj započatého literárního přátelství s její kamarádkou Yuko Kimura, která shodou osudových okolností vyrůstala v socialistickém Československu. Překládá do japonštiny české knížky – Povídání o pejskovi a kočičce nevyjímaje. Iku i Yuko jsou zároveň autorkami vlastních knih fejetonů či vzpomínek, ve kterých svým, pro nás příjemně nezvyklým způsobem, nahlížejí na české reálie. Kéž bychom si je jednou mohli přečíst.  

Japonci chovají kočky ve velké úctě a Tokio je jich plné. Tak třeba všudypřítomné Maneki Neko, kočičí figurky, které se klaní nebo kynou přední tlapkou. Tu levou, tu pravou, v závislosti na požadovaném požehnání. Jedna hyperrealistická trojbarevná digitální kočka dohlíží z obřího reklamního panelu na nejfrekventovanější křižovatku světa uprostřed Šibuji. Neopomeňme množství tokijských kočičích kaváren, včetně té, ve které údajně návštěvníky oblažují také kapybary. Dodejme, že ve výlohách se kromě roztomiloučkých koťátek bezostyšně nabízela také štěňátka. A k vidění byla i jedna nefalšovaná holičská oficína pro domácí mazlíčky.

Našinec bude bezesporu překvapen rafinovanými důmyslnostmi japonských záchodů (o těch kočičích nemluvě), přehledností i přesností tokijské hromadné dopravy a organizovaností i ochotou tamních cestujících pomáhat Evropanům. Nebyl tedy nakonec takový problém najít tokijské České centrum s výstavou dětských knih. Sál praskal ve švech a těžko říci, kdo v něm převažoval – příznivkyně dětských knížek, české kultury anebo koček?

Japonští vědci potvrdili, že kočky snižují cholesterol, krevní tlak i stres. A tak, jen trochu překvapivě, nebyl v tom městě rozkvetlých švestiček ume mezi mrakodrapy pro úzkost prostor. Arigató gozaimasu.