Velikonoce bez kostela, literatura bez knih
Motýl, Petr: Velikonoce bez kostela, literatura bez knih

Velikonoce bez kostela, literatura bez knih

V loňském roce byly kostely na Velikonoce pro veřejnost uzavřené, letos se může zúčastnit velikonočních obřadů jen malá část věřících. Změnila se tím podoba katolické i jiných církví. Možná nadlouho?

Církev je církev a víra je víra. A víra si zatím vždy svou cestu našla, i za těch nejtěžších podmínek. Podoba církve ale byla jiná po čtyřiceti letech trvání socialismu v Čechách, bude zřejmě jiná i po pandemii, která sice z hlediska historie trvá zatím jen krátkou dobu, avšak přinesla velmi převratné přemístění bohoslužeb z kostelů na internet.

Obejde se nakonec katolická církev bez kostelů? Co bude s evangelickými sbory, jejichž podstatou vždy bylo osobní setkávání ve společenství?

Teologové, faráři i pastoři mají jistě o čem přemýšlet.

Jsou Velikonoce, největší křesťanské svátky roku. Zmrtvýchvstání Krista je mimo jiné symbolem proměny k novému, více než symbolem znovuobnovení starých pořádků. Člověk by po každých Velikonocích měl být alespoň trochu jiný, nový v tom lepším slova smyslu. Podaří se to málokdy a málokomu, je tu ale ideál, který trvá.

Svět po pandemii zřejmě v mnohém nový bude, jen zatím nevíme přesně, co všechno se změní.

Z hlediska literatury se jeví být takřka jisté, že návrat k tištěné knize a čtenářství nenastane. Nenastává za pandemie, kdy jsou lidé nuceně zavření doma, jak by mohl nastat, až lidé zase vyjdou ven a budou „užívat“ světa. Tištěná kniha pravděpodobně nezmizí, nebo alespoň ne hned, čtenářů bude ale čím dál méně. Kniha je kniha a literatura je literatura. Trvalo celé století, než se literatura proměnila v pohyblivé obrazy na obrazovce. Šlo to pomalu, nejdřív přišel vynález filmu, pak bylo nutno všude postavit kina, po vynálezu televizního vysílání bylo třeba dodat televizní přístroj a signál do každé domácnosti a ještě mnohem později zlidověly počítače. Scenáristé měli dost a dost času na to, naučit se psát „novou literaturu“ a přepisovat do nové podoby tu starou. Když se ale ruka k ruce přiloží, tak se dílo podaří. A za pandemie „všichni“ sáhnou k notebooku a dílům televizních seriálů, ne k dílům spisovatelů a už vůbec ne k druhému dílu Fausta nebo k pátému knižnímu dílu F. L. Věka.

Co v tom pátém dílu F. L. Věka je? Třeba tohle, na straně 450 z vydání z roku 1931, scéna se odehrává v Praze, na vrchu Petříně.

„A když jste ,stařec z hor‘, co hašiš?“

„Potřeboval bych sám, abych se trochu omámil, abych alespoň na chvilku se na svět růžově podíval, tj. růžově viděl, a ne pořád tu ničemnost, bídu i svinstvo lidského života.“

„To pravíte vy, vrstevník tak velikých, velkolepých událostí?“

Citát z Aloise Jiráska příliš nadějně nezní, jestli se nepletu. Ale Velikonoce naději nabízejí a v tom se určitě nepletu. Říkal to přece i papež, ten z Polska: „Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach.“

Sloupek

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk: