Svátek svatého Jana je zkrátka pestrý a může se během něj stát všechno, na co si pomyslíte, tak jako ve Snu noci svatojánské. Jak by se to všechno mohlo vejít do sloupku, který se dá číst i ve dne?

Broučci, ti se do sloupku ale vejdou, ti jsou drobouncí, mnohem menší, než byste si pomysleli, když o svatém Janu vidíte jejich světýlka tak krásně a jasně zářit v zahradě nebo na kraji lesa.

Knížku o Broučcích napsal evangelický farář Jan Karafiát. Pětašedesát let po svém vydání vyšla poprvé s ilustracemi Jiřího Trnky, a tak i děti, které už nečtou, se mohou radovat ze světélek Broučků díky Trnkovým loutkám a televizní obrazovce.

Jan Karafiát se narodil v malém městečku Jimramov na Moravě, část městečka zvaná Benátky leží ale v historických Čechách. Broučci tedy patří všem, Moravákům i Čechům, a v jimramovském muzeu mají vystaveny i překlady Broučků do japonštiny a čínštiny. Už dlouho jsem si přál do Jimramova zavítat a letos se mi to konečně podařilo. A tak jsem na vlastní oči spatřil rodný domek Jana Karafiáta i pamětní desku na něm i potok za tím domem, který je vlastně řeka Svratka. A tam u potoka „broučci spí a spí a spí“, jak píše Ivan Blatný, který dozajista pro svou báseň byl Jimramovem inspirován, z Brna to neměl daleko. U toho potoka jménem Svratka si malý Jan Karafiát, když ještě nebyl farářem, ale osmým z deseti Karafiátovic dětí, hrával od jara do podzimu.

V Jimramově jsem se ubytoval, což si jako bohatý spisovatel postaršího typu, kterému jeho knížky vynášejí nějaký ten stamilionek ročně, mohu dovolit. Pracovat na vrátnici chodím, jen abych přišel mezi lidi a neztratil se ve svatojánských snech.

A tak jsem si mohl přečíst Broučky přímo v místě, kde se jejich autor narodil a odkud je v Broučcích mnohá reálie. Například maminka. Na prázdninách u maminky Jan Karafiát, tehdy učitel v Čáslavi, text Broučků dopsal a s maminkou se o mnohé větě v Broučcích poradil.

Z Jimramova je „špejlek“, kterým se chaloupka Broučků zavírá na zimu, z Jimramova jsou hraničky pečlivě naskládaného dřeva, které jsou v okolí městečka i přímo v něm vidět dodnes, od maminky z Jimramova jsou i polívčičky, které Brouček i Jan Karafiát měli tolik rádi, zelňačku ze všech nejraději.

Bude svatojánská noc. Tak neztraťte hlavu v lese jako nešťastný Toman (považovaný čtenářkami za básníka Karla Tomana), který se vydal do noci v Čelakovského Lesní panně. Anebo ne, ztraťte ji! Ztraťte hlavu! Sen svatojánské noci je přeci tolik krásný. Broučci vám budou svítit na cestu, ti tolik poslušní Broučci, takže cestu domů, i když třeba pochroumaní, nakonec určitě najdete. A na stole tam na vás bude čekat kapka medu, jiskřička másla, maminka a zelná polívčička.