Ani do Třebíče (natož v zimě) nejezdí turisté za literáty, kteří v Třebíči studovali a jichž byla řada, ani za básníkem, který v Třebíči prožil prakticky celý svůj život: Ladislavem Novákem.

Ocitl jsem se v Třebíči coby turista na čtyři dny v měsíci lednu. Chumelilo, bylo bílo. A já mohl spatřit místa, kde coby student spával v různých podnájmech v rakousko-uherských peřinách Vítězslav Nezval, park za klášterem kapucínů, kde napsal svou první báseň, a budovu gymnázia, kde „podivuhodný kouzelník“ odíral básnickým zadkem školní škamna.

Sníh padal Třebíči na střechy a na náměstí, kde se na Nový rok tísnili Třebíčané, hlava na hlavě, očekávajíce prchavé prskavky ohňostroje, tak jako tu bývalo plno, když se na letním korzu na jižní straně rynku „den co den objevily navečer nejhezčí třebíčské dívky a koketovaly“. Dnes ten ztracený čas připomíná na náměstí „císařská panoráma“, do jejíchž kukátek Vítězslav Nezval nakukoval, když v Třebíči moudrost bral. Na stereoskopických obrázcích tehdy řvali lvi, bělal se Tádž Mahal a potápěl se Titanic, dnes tu může návštěvník spatřit turistické atrakce současné Třebíče: židovskou čtvrť a baziliku.

Třebíčské gymnázium navštěvoval i Jakub Deml, ale jeho Šlépěje se do městské dlažby špatně otiskovaly, a tak jejich tvůrce dal po absolutoriu přednost volné krajině, ve které na podzim rudě zrály Jeřáby básnické sbírky Jana Zahradníčka, dalšího z místních abiturientů. Prvními literárními krůčky zde našlapovali po stránkách školních časopisů i budoucí kovaný marxista a literární vědec Bedřich Václavek i budoucí katolický kněz a básník Jan Dokulil, který se před marxisty v padesátých letech sedm let skrýval v ilegální krajině Vysočiny, aby byl posléze uvržen na osm let do marxistického kriminálu.

Chudobný chléb proletariátu i chléb Kristův, to k Třebíči patřilo od konce 19. století a ozvěna těchto dvou místních tradic zní městem až do našich časů. Můžeme ji zaslechnout před byvšími dělnickými domky, dnes přestavěnými v malé paláce, i v kostelech a v muzeu před betlémy, v nichž se malovaní pastýři v západomoravských historických kožiších choulí u ohýnků pod skalami a andělé pějí pokoj lidem dobré vůle.

V Třebíči žili ovšem i Židé a ti se ani do úmoru nedřeli po fabrikách, ani se nehlásili k sousoší Cyrila a Metoděje na náměstí, ani ke Slovanstvu přebývajícímu v bramborových polích za hradbami města. Dnes se nad bývalou židovskou čtvrtí třepotá prapor UNESCO a ševelí všemi mezinárodními jazyky; s výjimkou jidiš a hebrejštiny. Židé obývají už jen židovský hřbitov ve stráni nad potokem, který nenese jméno Cedron, ale trochu to tam jako v Jeruzalémě vypadá: Davidovy hvězdy, desky s přikázáními, korunky z peří a popela.

Třebíčská židovská čtvrť svého Franze Kafku nevydala, a tak její uličky, průchody, strmé schody a schůdky, dvorky a domky popsal gój Ladislav Novák (1925–1999), nejtřebíčštější básník ze všech třebíčských básníků, který tu žil v domě postaveném jeho otcem jirchářem a maminkou jirchářkou. Půvabná knížka o židovské čtvrti od Ladislava Nováka se jmenuje Zámostí a v Třebíči ji neseženete, neboť milovanaá Třebíč byla Ladislavu Novákovi vždy macechou a zůstala jí i poté, co jej pohřbila na zdejším Starém hřbitově. Anebo nepohřbila? Surrealista Pavel Řezníček na toto téma říká:

Ladislav Novák nezemřel v Třebíči
Ani v nemocnici v Jihlavě
Zemřel v Kenyi kam týden před smrtí odjel
Na loveckou výpravu

Cestovatel v kufru Ohromené slechy
Kapitán Cook na zapřenou
Obřad v kostele v Třebíči byl fingován
V rakvi ležel někdo jiný
Byl to nadlesní Rédl
Templáři udělali své

Každopádně v letech 2017–18 vyšlo souborné dílo Ladislava Nováka ve třech svazcích. Zásloužil se o to mladý muž působící v Brně: Petr Kuběnský, který tomu věnoval sedm let editorské práce (uctivá poklona) a sehnal i nakladatele.

Proč ale jet do Třebíče v zimě? Když nasněží, je tu krásně. V turistické židovské čtvrti bez turistů: na kafi v přívětivém Art Café, kde mají v knihovničce Jiřího Ortena, nebo večer v Trumpetce, drogovém doupěti s pivem z Vladislavi. Na náměstí, kde v muzeu vystavuje výtvarné experimenty žák Ladislava Nováka Zdeněk Šplíchal, anebo na vršíčku Hadlízu nad ulicí Vítězslava Nezvala, v níž žil Ladislav Novák a vytvořil tu většinu svého díla. Nechť tedy na závěr promluví jedna z jeho pozdních básní:

Promarnil jsem mnoho skvělých možností
ale daleko nejlepší ze všech
je tato existence jako na zapřenou
zde v Třebíči v metropoli jihozápadní Moravy
kdesi na okraji Mléčné dráhy