Záhadné příběhy z Tokia
Populární japonský autor Haruki Murakami vydal v září 2005 v nakladatelství Šinčóša svoji zatím poslední knihu Tókjó kitanšú (Záhadné příběhy z Tokia). Jedná se o sbírku pěti povídek, svým způsobem městských legend situovaných do japonského hlavního města.
Populární japonský autor Haruki Murakami vydal v září 2005 v nakladatelství Šinčóša svoji zatím poslední knihu Tókjó kitanšú (Záhadné příběhy z Tokia).
Jedná se o sbírku pěti povídek, svým způsobem městských legend situovaných do japonského hlavního města. Strašidelné, tajuplné příběhy mají v Japonsku dlouhou tradici v podobě lidových hororových příběhů kaidan. Murakamimu se jako zkušenému autorovi podařilo mistrně propojit tuto tradici s prvky moderní japonské prózy a vytvořit neotřelé, zábavné náměty, které čtenáře natolik vtahují do děje, až má pocit, jako by se odehrávaly v jeho bezprostřední blízkosti. Všech pět povídek se na neuvěřitelných příbězích zabývá reálnými aspekty mezilidských vztahů v moderní metropoli. Autor nahlíží pod pozlátko velkoměstského života a přesně cílenými zásahy poukazuje na ponurou realitu, která se skrývá pod jeho povrchem.
První povídka Tocuzen no tabibito (Znenadání poutníkem) líčí překvapivou souhru náhod, která potká homosexuálního ladiče klavírů. Ve druhé povídce Hanarei bei (Hanalei Bay) přijíždí matka na policejní stanici v zálivu Hanalei, aby zařídila převoz svého syna, který zahynul při surfování po napadení žralokem. Do děje vstoupí duch zemřelého mladého surfaře. Třetí povídka Doko de aresore ga micukarisóna bašo de (Kdesi tam, kde to i ono lze možná najít) sleduje osud muže středního věku, který beze stopy zmizí ve schodišťové šachtě. „Hrdinou“ čtvrté povídky Hibi idósuru džinzó no katači o šita iši (Kámen ve tvaru ledviny, který se každý den pohybuje) je záhadný kámen ve tvaru ledviny, který náhle získá schopnost přemisťovat se z místa na místo. A poslední, pátá povídka Šinagawa zaru (Šinagawská opice), je o nadpřirozené bytosti – opici, která krade lidem jejich jména.
Všech pět povídek vyšlo nejprve časopisecky v japonském originálu. Některé z nich byly také v létě 2005 zveřejněny již v anglickém překladu v periodikách Harper’s Magazine a The New Yorker.
Kniha nepostrádá známé přednosti Murakami prózy, jako jsou lehkost jeho stylu a fabulační zručnost, obohacuje je však o ještě větší dávku fantazie a humoru než obvykle.