Pro názornost stačí vzít v úvahu hudební odkazy, které připisuje na okraje svých knih. V jeho pohledu se nachází rocková písnička i klasická skladba na stejné úrovni – obě jsou pro něj stejně krásné a stejně privilegované, aby si zasloužily posluchačovu pozornost. A se samotným Murakamim se to má podobně. Kromě toho, že spojuje japonskou a západní literární tradici (angloamerické romány, antické drama a další),  vyprávěním o touze jako zcela přirozeném prvku života si dokáže podmanit náročného čtenáře i „laika“. A  příběh, stejně jako hudba, je jeden – proto se vypráví pro všechny.

Murakami představuje pro tradiční japonskou společnost individualistu a jak známo, takoví jsou i jeho hrdinové. V útlém románu Sputnik Sweetheart (1999) tentokrát obrátil pozornost k lesbickému vztahu dvaadvacetileté Sumire k majitelce malé firmy Miu, která je o sedmnáct let starší, a navíc vdaná. Seznámí se spolu na svatební hostině a Miu Sumire nabídne, že pro ni může pracovat. Obě ženy spolu také odjedou na obchodní cestu do Evropy, kde ve volných chvílích navštěvují koncerty vážné hudby. Obě ženy spojuje umělecké zaměření, Miu před lety studovala hru na klavír a Sumire se zase touží stát se spisovatelkou, i když od seznámení s Miu prochází tvůrčí krizí. Příběh nepostrádá typického vypravěče v podání přítele Sumire, který retrospektivně nahlíží příběh milostného trojúhelníku (on sám Sumire také miluje). To ho dovede až na malý řecký ostrov, kde pod tíhou událostí začne pátrat po tom, co se přihodilo Sumire, a mimoděk se dozví, jakou minulost v sobě Miu skrývá.

Sputnik Sweetheart nepatří mezi Murakamiho nejúspěšnější romány jako Norské dřevo nebo Kafka na pobřeží, ale to neznamená, že by byl méně čtivý. Murakami je spíš v dobrém, než ve zlém mistr spisovatelského řemesla. Fantaskní prvky se tentokrát spojují s detektivním pozadím příběhu a autor se uchyluje k variacím na sebe samého: Některé okolnosti vyprávění čtenář zná z předchozích románů, nápadná je též shoda psychických obrazů postav. Sumire se podobá Midori z Norského dřeva, vypravěč zase Tóruovi ze stejného románu. Stejně jako Midori znamená v japonštině označení pro zelenou barvu, Sumire zase pro fialovou, vypravěč, ačkoli miluje Sumire, spí podobně jako Tóru s jinými ženami a tak by se dalo pokračovat. Murakamimu to ovšem nebrání ve vyprávění originálního příběhu, který je podbarvený elegantně vyjádřenou metaforou ukrytou v názvu knihy: Sumire obdivující Kerouakovy romány je jako družice Sputnik, neboť putuje vesmírem po vytyčené trajektorii, aby minula nejdůležitější setkání svého života.