JL

Jan Levora

Odkdy jsem ten zvuk kufru slýchávala? Muselo to být před více než půl rokem. Nevím to přesně, protože o zvuku, který je slyšet při otevírání a zavírání kufru, člověk normálně nepřemýšlí. Ale v tom kufru se skrývá Šinovo tajemství.

22.8. budou v Tokiu předány prestižní literární ceny. Cenu Akutagawa šó získala japonsky píšící čínská autorka Jang I za novelu Toki ga nidžimu asa (Ráno, kdy se rozpíjí čas). Cenu Naoki šó převezme Inoue Areno za prózu Kiriha e (Do porubu).

Eimi Jamadová – v angličtině se používá též přepis Amy Yamada – patří mezi velice populární, přitom značně kontroverzní postavy současného japonského literárního světa. S nezvyklou otevřeností se věnuje lidské sexualitě, poměrům v moderní japonské rodině, rasismu, smíšeným manželstvím a dalším otázkám, o kterých se v Japonsku na veřejnosti obvykle nehovoří.

Zatímco jsme se s Džun zavěšeni do sebe procházeli, představoval jsem si, že nás Frank možná odněkud pozoruje. Džun se občas snažila pohlédnout mi do obličeje, ale do rozhovoru se nepouštěla. Nepochybně na tom malém útržku byly otisky prstů a rozhodně nešlo o žádný papír. A že by ten útržek přivál a přilepil vítr? Nesmysl!...

Nakladatelství Libri vydalo v březnu 2008 Slovník japonské litetatury, jehož autorkou je známá japanoložka Vlasta Winkelhöferová. Jedná se o zcela zásadní autorský i nakladatelský počin, jelikož podobný přehled japonské literatury od jejích počátků až po současnost dosud v češtině v takovém rozsahu chyběl.

Mladá japonská autorka Hitomi Kaneharová (Kanehara, nar. 1983), která se českým čtenářům před rokem a půl představila svou úspěšnou novelou Hadi a náušnice (Hebi ni piasu, Argo, 2006, dotisk 2007), vydala v roce 2007 v pořadí již pátou knihu – novelu Hydra (Haidora, nakladatelství Šinčóša, 2007, 137 stran).

Novelu Jureru (Váhání, 2006, nakladatelství Poplar, 224 stránek) napsala filmová režisérka Miwa Nišikawová (Nišikawa) podle svého úspěšného stejnojmenného filmu z roku 2006, který byl zvolen nejlepším japonským filmem roku na festivalu Mainichi Film Awards i některých dalších festivalech a pod názvem Na houpačce byl promítán také na letošním filmovém festivalu v Karlových Varech.

Jóko Tawadová patří mezi nejvýraznější a nejvšestrannější současné japonské autorky. Prosadila se nejen v Japonsku, ale také v zahraničí, mimo jiné i díky tomu, že píše nejen v japonštině, ale i v němčině.

Kjóka Izumi (1873–1939) kladl důraz na krásu japonské kultury a jazyka, v období pronikání západních vlivů do všech oblastí života prosazoval „čistotu“ japonské literatury. Stal se velice plodným a oblíbeným autorem populární literatury a divadelních her.

Mladý japonský autor Masacugu Ono (nar. 1970) vydal vloni pod názvem Na samém konci lesa knihu obsahující čtyři krátké novely. Svébytný svět těchto příběhů spolu s bohatým jazykem a nekonvenčními metaforami vytvářejí z knihy pozoruhodné dílo, které si zasluhuje, aby bylo vnímáno v širším kontextu moderní světové literatury.

Mladá japonská autorka Hitomi Kaneharová (Kanehara, nar. 1983) po úspěšných novelách Hebi ni piasu (česky Hadi a náušnice, nakladatelství Argo, 2006, dotisk 2007), Aššu beibí (Dítě z popela) a AMEBIC nedávno vydala v pořadí čtvrtou prózu Ótofikušon (Autofikce).

Detektivní příběhy jsou mezi japonskými čtenáři velice populární – možná je tomu tak proto, že detektivka se v Japonsku tradičně pohybuje na pomezí nejrůznějších žánrů, a možná proto, že alespoň ojedinělé pokusy o detektivní prózu mají ve své tvorbě prakticky všichni významní autoři. Sbírka jedenácti detektivních povídek Pohřbení ve snu nabízí poměrně pestrou ukázku z tvorby japonských autorů detektivních povídek starší generace.

Prestižní 136. japonskou literární cenu Akutagawa šó obdržela Nanae Aojamová za novelu Hitori bijori (Když jsem sama). Další literární cena Naoki šó tentokrát po čtyřech letech znovu udělena nebyla, neboť porota se shodla, že mezi nominovanými díly se nevyskytlo žádné, které by výrazněji převyšovalo ostatní.

26. října 2006 zemřel ve věku 91 let v tokijské nemocnici na zápal plic japonský spisovatel Nobuo Kodžima, jeden z představitelů významné „třetí generace“ japonské poválečné literatury.

Jasutaka Cucui – prozaik, dramatik, literární kritik, herec a džezový klarinetista – patří mezi nejvýznamnější představitele „nové vlny“ japonské SF literatury, kteří se prosadili v 60.–70. letech minulého století a povýšili SF v Japonsku na uznávaný literární žánr.

Román kontroverzního a v Japonsku velice populárního autora Rjú Murakamiho je profesionálně zpracovaný thriller a promyšlený psychologický román v jednom, přitom s bohatým, až vizuálně působícím jazykem a důrazem na detail.

Populární japonský autor Haruki Murakami vydal v září 2005 v nakladatelství Šinčóša svoji zatím poslední knihu Tókjó kitanšú (Záhadné příběhy z Tokia). Jedná se o sbírku pěti povídek, svým způsobem městských legend situovaných do japonského hlavního města.

Ve své literární tvorbě se japonská spisovatelka Jumotová (1959) zabývá převážně otázkami samoty, nemoci, stáří a především smrti, tedy tématy, která by mohla na některé čtenáře působit depresivně. Jedná se však vesměs o lyrické příběhy plné naděje, vroucího humoru, lidského pochopení, dojemných okamžiků i překvapivých zvratů.

Novela Cugumi přináší křehký příběh z přímořského lázeňského městečka. Jeho hlavní hrdinkou je Cugumi, neurotická dívka s vážně podlomeným zdravím, která svým chováním, neustálými schválnostmi a výbuchy zlosti terorizuje své nejbližší okolí a především sebe samotnou.