Odpočet, mimořádně vyspělý debut chilské autorky Alie Trabucco Zerán (nar. 1983) z roku 2014, slavil úspěch o pět let později, když se jeho anglická verze (The Remainder) objevila na shortlistu mezinárodní Bookerovy ceny – The International Booker Prize 2019.

Paloma se po letech strávených v Německu vrací do Chile a setkává se zde se svými vrstevníky, Iquelou a Felipem. Tito tři mladí lidé jsou provázaní minulostí svých rodičů, kteří v ilegalitě bojovali proti režimu Augusta Pinocheta. Přestože Paloma, Felipe a Iquela žijí a přemýšlejí v kategoriích 21. století, historie dál ovlivňuje jejich počínání: románové vyprávění to reflektuje v postavě Iqueliny matky Consuely, ve vzpomínkách na umírajícího otce, nebo v prekérní situaci s ostatky Palominy matky, jež se kvůli výbuchu sopky ocitají na území sousedního státu.

Román si explicitně pohrává s motivem počítání. Přepočítávají se volební hlasy, ale i nekonečné vteřiny. Felipe počítá mrtvé, na něž na ulicích Santiaga naráží: „já jedinej tu dělám něco užitečnýho, nepostradatelný věci, jako je hledání mrtvejch a jejich odečítání“ (s. 129). Iquela při návalu nejistoty zaznamenává množství a rozmístění předmětů – počty mají člověka ukotvit ve světě, zasadit do jasnějších souřadnic. „Objekty se mění na číslice, čísla zabírající přihrádky v mozku, říkal, a smutné myšlenky pak nemají kde bydlet, všude jsou jen čísla.“ (s. 63)

Dvanáct kapitol je číslovaných sestupně od 11 k nule a adekvátně k českému titulu (jeho španělská podoba Le Resta má i jiné konotace) knihy tak stupňují napětí a spád. Ve vygradovaném finále se každý z trojice rozhoduje sám za sebe a s ohledem na sebe; nejde ani tak o nalezení svého já, ale o volbu cesty, která se – po těkavém bloudění, zachycovaném dosud – před nimi náhle jasně objevuje. Paralelně ke gradujícímu příběhu však v knize běží odpočet životů, který Felipe obsesivně sleduje a jenž se nevyhnutelně vztahuje i k němu samému.

Trabucco Zerán ve své knize dokázala vytvořit dva stylově odlišné hlasy, patřící nicméně spřízněným a hodnotově podobně nastaveným postavám. Felipeho manické monology v číslovaných kapitolách, v nichž text není členěn do odstavců, jsou plné přeskakujících myšlenek, konotací, odboček a dochází zde k překrývání časových rovin. Ty jsou „ředěny“, prokládány Iquelinými melancholickými částmi, jež se více blíží standardnímu způsobu vyprávění. Iqueliny pasáže nejsou označeny číselně, ale závorkami, které se následně stávají podstatným a originálním narativním prvkem: pomocí těchto vsuvek dochází k upřesnění již řečeného, ale zároveň se jimi význam celé věty či fráze posouvá, jindy připomínají předchozí metafory či výjevy. „Otevřel dveře a se smíchem vystoupil (kovový chechot v prázdném divadle)“ (s. 107); „Ruka ohnutá do nepohodlného úhlu a zuby okusující kůžičku na malíčku (okopírovat gesto, zadržet ho, zopakovat ho)“ (s. 77). Texty v závorkách se na některých místech osamostatňují, vlamují se do dění jako Iqeliny neodbytné myšlenky či ironické poznámky. Současně závorky představují pauzy a zámlky, a symbolizují tak Iqueliny záseky, během nichž registruje okolní předměty nebo se propadá do svých představ a vzpomínek.

Dění je podáváno perspektivou Felipeho a Iquely – třetí protagonistka Paloma vystupuje pouze jako objekt, jako nedostupná německá modrooká Fräulein s chilskými kořeny, jíž nikdo nevidí do hlavy. Přesto hraje nejen v příběhu, ale i ve vztahu Felipeho a Iquely a v jejich ujasňování si vlastních pozic podstatnou roli.

Trojice mladých lidí, mezi nimiž se rozvíjejí neujasněné vztahy, upomíná na druhou, argentinskou část Cortázarova románu Nebe, peklo, ráj. Na ni také odkazují jazykové hry, které postavy hrají: „hry na hřbitov“ se slovníkem, která se objevuje v Nebe, peklo, ráj, v Odpočtu je to země–město (jistě ne náhodou hrají s kategorií „chilské hřbitovy“). Jazykové hry v těchto románech nejsou jen zábavou pro ukrácení času, ale mnohé o hráčích prozrazují, a proto nabývají intimního až zpovědního charakteru. Nejsou zcela nevinné, podobně jako dětské hry – Felipe s Iquelou si kdysi hráli na slepou slepičku („Musela jsem si strčit prst do pusy a potom se jím dotýkat bílé části jeho oka. Protože oční víčko bylo náš soupeř: musíme bojovat proti oponě“, s. 104), ale i na své rodiče a sebe samé.

Celou knihou se proplétá několik motivických linií, které svazují i dějově vzdálená místa. Hledání rakve s tělem Palominy matky se tematicky propojuje s Felipeho odčítáním mrtvých i s pátráním po vlastní identitě či adekvátním způsobu života. Popel, zasypávající Santiago po příletu světlovlasé Palomy, se objevuje už při jejím prvním setkání s Iquelou, zároveň ukončuje bezcílnost nesnesitelného vedra v ulicích, po nichž bloumá Felipe, a vynutí i odklon letadla, který pak zapříčiňuje impulzivní akci tří mladých lidí. Padá pouze v Chile, což jako by mělo vyjadřovat, že země je (oproti argentinské Mendoze, kam odjíždějí) ztišená a znehybněná a vše podstatné se děje jinde.

Zásadní je pro Odpočet motiv oka. Paloma s sebou nosí starý fotoaparát. Felipe se jako zaznamenavatel santiažských mrtvých vyznačuje touhou vidět a svědčit. Hledí nebožtíkům do očí a sní zvířecí rohovku, aby nazřel sebe sama zevnitř (analogicky k hledání papouškova hlasu uvnitř jeho těla): „udělal jsem to, protože jsem chtěl vidět, co mám uvnitř, jelikož jsem vůbec nic necejtil, ne, a to, co člověk cejtí, se mu ukládá dovnitř“ (s. 129). Oko se současně propojuje s odpudivou hladkostí povrchů, ať už se jedná o škraloup na hladině mléka, nebo vyhlazené stěny rakve.

Přestože má román jistý příběhový půdorys, jeho význam nespočívá v nějaké završující pointě či sdělovaném tématu. Odpočet Alie Trabucco Zerán přináší promyšlenou kompozici i suverénní práci s jazykem. Českého překladu se chopila Dita Aguilera a je škoda, že po redakci Anežky Charvátové text nečetl ještě korektor (jistě by odstranil překlepy i pravopisné a typografické chyby, které bohužel v textu zůstaly, např. „pestíky a okvětní lístky a kalich a sliny bublali“, „chladící boxy“, „mtrvej“, dělení slov, rozlišení tvarů ji/jí).

Byla by chyba, kdyby kniha v záplavě vydávaných titulů zapadla, a můžeme jen doufat, že se některý z českých nakladatelů chopí dalších dvou románů (Las Homicidas, 2020; Limpia, 2022) této chilské autorky, které po své prvotině vydala.