Haruki Murakami, stávající ikona japonské literatury, která se českým čtenářům v poslední době připomíná stále častěji, románem Kafka na pobřeží bez pochyb překvapí. Nakladatelství Euromedia Group Odeon román uvedlo v roce 2006 a v témže roce autor obdržel Cenu Franze Kafky. Jedná se o třetí Murakamiho román, který byl přeložen do češtiny. Dvě předchozí knihy (Norské dřevo a Na jih od hranic, na západ od slunce) se u čtenářů setkaly s velikým úspěchem, nicméně se od Kafky na pobřeží v lecčem liší.

Děj příběhu se rozprostírá mezi malým japonským městečkem Nakano a Tokiem. Jako i v předchozích Murakamiho prózách je hlavním protagonistou chlapec, který je v důsledku osudem rozdaných karet vyvrhnut na rozcestí. Na rozdíl od předchozích hrdinů si v tomto románu hlavní postava Kafka Tamura karty osudu promíchal sám. Ať už prostřednictvím snů, nebo reality. Jak už ale ze samotného děje vyplývá, sny a realita jsou si velmi blízko a občas je velmi obtížné je od sebe rozlišit…

Příběh začíná útěkem patnáctiletého Tamury z domova. Útěk od otce, snaha vymanit se z jeho vlivu, zrušit kletbu, kterou na něj uvrhl, a snad i zjistit, kde se nachází jeho matka se sestrou, jež z jeho života odešly, když mu byly čtyři roky, jsou motivy příběhu. Na ty přichází Tamura až v průběhu děje. Prvotním důvodem odchodu je touha poznat sama sebe. Důležitým momentem příběhu je noc, kdy zakrvácený Kafka procitne v parku, aniž by věděl, co se v posledních hodinách stalo. Jeho cestu výrazně ovlivní pan Óšima, který mu nabídne dočasné přístřeší, práci v knihovně a časem i přátelství. Knihovna se stane místem určité ochrany, klidu a zároveň lásky, kterou Kafka vzplane ke slečně Saeki. Éterické, tajemné ženě ve středních letech, která skrývá tajemství, jež je jádrem celého příběhu.

Paralelně s osudem Kafky se na jiném místě odehrává příběh pana Nakaty. Šedesátiletý sympatický stařík, který v dětství utrpěl nevysvětlitelnou nehodu, při níž ztratil schopnost psát a číst a jeho celkový intelekt se o poznání snížil. Na druhou stranu ovládá řeč koček a živí se jejich hledáním. Společně s kočkami poznává postavu Johnnieho Walkera, kterého ubodá k smrti a který se později jeví jako Kafkův otec...Vraždil ale Nakata, nebo hlavní hrdina? A kdo je skutečnou obětí?

Pan Nakata se s Tamurou nikdy nesetká, přesto se jejich příhěhy prolínají a ovlivňují další děj. Nakata totiž otevře a následně zavře bránu do světa mrtvých a výrazně tak ovlivní Kafkův život, kterému se tím podaří odkrýt tajemstvím zahalené zmizení matky. Pomůže mu k tomu pan Hošino, který vstupuje do děje zcela nenápadně, ale o to víc osudem postav zahýbe..

Román je plný záhad, osudových zvratů a především metafor. Autor se nevyhýbá ani sexuálním scénám, které jsou v příběhu pevně zakotveny a tvoří epickou linii příběhu. Celý příběh se pohybuje na hranici snů a reality, umožňuje čtenáři pohrávat si s vlastní fantazií a vymezit hranici, kam až může zajít. Murakami se tentokrát zaměřil více na západní kulturu, čímž se toto dílo od předchozích próz liší. Jak jsou jednotlivé osoby propojeny, jak na sobě závisí a kdo vlastně jsou jednotliví hrdinové, se čtenář pomalu dozvídá v průběhu děje, který není jednoduchý, ale zato poutavý, napínavý a plný otázek, na které je možné najít odpověď třeba ve snu.

Zatím poslední Murakamiho dílo nás, ať chceme, či nikoli, vtáhne do zcela jiného světa. Do světa, který se od toho skutečného nijak neliší, ale ukáže nám věci z jiné perspektivy.

© Tereza Váchalová