Dvacáté narozeniny znamenají pro mladé Japonce důležitý milník. Je to okamžik, od kterého mohou pít, kouřit a účastnit se voleb. Tato chvíle je považována dokonce za tak zásadní, že se po celé zemi odehrávají tzv. seidžinšiki, tedy ceremonie dosažení dospělosti. Funguje to trochu jako vítání občánků u nás. Příslušná lokální autorita rozešle pozvánku všem, kteří v daném roce oslaví dvacáté narozeniny, pozvaní se slavnostně obléknou – u dívek je to obvykle kimono, zatímco u mladíků dnes převažuje spíše oblek západního stylu – a shromáždí na radnici, aby si vyslechli motivační proslov vládních úředníků o tom, jak být zodpovědným a užitečným členem japonské společnosti. Jde o vlastně o jakousi novodobou obdobu rituálu přechodu, jaké byly obvyklé u primitivních společností, jehož prostřednictvím mladí lidé oficiálně vstupují do další etapy života.

Právě dvacet let slaví bezejmenná hrdinka povídky Birthday Girl Harukiho Murakamiho, možná nejznámějšího japonského spisovatele současnosti. Tedy, „slaví“ zde není právě vhodně použité slovo – těsně před narozeninami se pohádá s přítelem, a tak jí vlastně ani nevadí, že musí neplánovaně zaskočit za kolegyni v italské restauraci, kde má brigádu jako číšnice. Podobně jako kolegyně ten večer náhle onemocní také vedoucí restaurace a čerstvě dospělá hrdinka pro jednou převezme jeho úkol – donést večeři majiteli restaurace. Ten se ukáže jako poněkud zvláštní starý pán a jejich setkání dívce změní život. Tedy možná. S určitostí se to nedozvíme.

V doslovu knihy, pojmenovaném Moje narozeniny, tvoje narozeniny, Haruki Murakami popisuje jeden svůj narozeninový den, kdy si brzy ráno při vaření kávy zapnul rádio a velmi ho překvapilo, že byly jeho narozeniny zmíněny ve společenské rubrice. Murakami si podle svých slov v tu chvíli uvědomil, že jeho narození už není jen jeho osobní záležitostí, ale patří celé společnosti. Jinými slovy, že je opravdu slavný. Být slavným spisovatelem má své výhody. Patří mezi ně i to, že takovému u čtenářů oblíbenému autorovi vyjdou i díla, o jejichž vydání by v případě méně známého či dokonce začínajícího spisovatele nikdo ani neuvažoval. A Birthday Girl je bohužel právě tento případ.

Ústřední roli v kratičké povídce hraje tajemství spočívající v tom, jak prodělaný přechodový rituál změnil hlavní hrdinku, kam se ve svém životě díky neobyčejnému zážitku posunula. Murakamiho překladatel Tomáš Jurkovič tvrdí, že většina záhad v autorových knihách má skryté vysvětlení, které můžeme odhalit opakovaným pečlivým čtením. To možná platí o Murakamiho románech, ale povídka Birthday Girl zkrátka nemá takový rozsah, aby bylo kam v ní ukrýt potřebné narážky a klíče k rozšifrování ústřední záhady.

Navíc také povídka nepřináší nikomu, kdo četl více než dvě tři Murakamiho knihy, nic nového – Murakami si stále „jede“ své oblíbené motivy v sice jako vždy čtivém, ale rutinním příběhu. Proto ji považuji za zatím nejméně šťastnou volbu v minisérii Murakamiho krátkých próz, z nichž zatím vyšly Spánek (2013), Podivná knihovna (2014) a Útok na pekárnu (2016). Od podprůměru knihu zachraňují pouze jako vždy podmanivé ilustrace Kat Menschik. Ty naštěstí jinak až banální povídce dodávají hlubší, mysterióznější rozměr. Jeden příklad za všechny – pokud jde o postavu majitele restaurace, Murakami nabízí pouze celkem nezajímavý popis elegantního staříka, avšak ilustrátorka mu vdechla mnohem magičtější podobu.

Celkově se dá Birthday Girl označit jako kniha s hodnotou pro sběratele Murakamiho knih, kteří chtějí zkompletovat svou sbírku nebo alespoň danou minisérii, nebo naopak pro někoho, kdo se chce se spisovatelem teprve seznámit, a nebudou ho proto iritovat otřepané motivy.