České vydání povídkového výboru žijícího klasika Dona DeLilla je knižní událostí loňského roku. Ve své pozdní tvorbě, vyznačující se rozporuplným přijetím ze strany kritiků, věnuje americký „básník paranoie“ velkou pozornost jazyku, který je pro něj neodvratně poznamenán popkulturou.
LN
Ladislav Nagy
Seznamy titulů nominovaných na Bookerovu cenu nezřídka překvapí a přitáhnou pozornost čtenářů ke zcela novému jménu. Tom McCarthy, jenž se s románem nazvaným tajuplně C stal favoritem loňského ročníku, takovým autorem je a zároveň není.
Narodil jsem se dvakrát: nejprve jako holčička jednoho výjimečně nezačouzeného detroitského dne v lednu 1960; a potom znovu jako dospívající chlapec na pohotovosti nedaleko městečka Petoskey ve státě Michigan – to se stalo o čtrnáct let později, v srpnu roku 1974.
Kdo americkou literaturu trochu sleduje, zaregistroval Eugenidesovo jméno již dávno, tedy nejpozději po vydání jeho knižního debutu Smrt panen (Virgin Suicides, 1993). Již předtím, od roku 1988, však publikoval některé své povídky v prestižních časopisech, jako jsou The New Yorker nebo Granta, a právě tyto texty mu koncem osmdesátých let vynesly označení jednoho z nejnadanějších prozaiků nastupující generace.
Mám to před očima tak jasně, dokonce i teď. Jídelna studia byla prázdná a já seděl v rohu u okna. Sluneční světlo se lomilo nad stolem a rozdělovalo naleštěnou světlou dřevěnou desku na dvě stejně veliké poloviny, jednu světlou, druhou tmavou; vzpomínám si, že mi to tehdy přišlo jako nějaký erb, štít. Přímo před sebou jsem měl popelník...
Mé knihy se neodehrávají v paralelních světech, říká Rupert Thomson, přesto kritici neustále zdůrazňují právě tohle.
Možná i motiv padajících věží (samotná událost se přihodí až ve třech čtvrtinách románu a není jeho hlavním tématem, spíše motivem) přispěl k tomu, že si kniha získala tak rychle pozornost čtenářů, což ovšem vůbec neznamená, že by tato pozornost nebyla zasloužená. Císařovy děti skutečně jsou dosud nejlepším dílem C. Messudové.
Connanghíbské náměstí kolem něj doslova pulsovalo životem. Lidé z kanceláří, zahraniční batůžkáři, kurýři i obědvající dámy odstrkovali žebráky, vyhýbali se projíždějícím autům a pobíhali po tržišti Palika, až připomínali hráče nějaké dementní hry. Váhající Ardžún Mehta byl na okamžik jedinou nehybnou postavou v davu...
Na poslední román Louise de Bernièrse jsme si museli počkat. Od fenomenálně úspěšné Mandolíny kapitána Corelliho vydal jen pár drobnějších próz a nový román vyšel až v srpnu 2004. Čeští čtenáři měli čekání na novou autorovu knihu snazší...
Pokud lze některého britského spisovatele označit za skutečně výrazně „středomořského“, pak je to určitě Lawrence Durrell (1912–1990).
Až do loňského roku, kdy Andrew Sean Greer v nakladatelství Farrar, Straus & Giroux vydal Zpověď Maxe Tivoliho, byl znám jen skutečně úzké skupině čtenářů.
Kniha, která mnohé uchvátí na první pohled, a to mimo jiné i díky výborně zvolené látce. Fuentes se nechal inspirovat záhadným koncem skvělého amerického spisovatele Ambrose Bierce.
Přinejmenším v angličtině patří Elizabeth Bishopová k nejvýznamnějším básníkům druhé poloviny dvacátého stoletípřinejmenším v angličtině patří Elizabeth Bishopová k nejvýznamnějším básníkům druhé poloviny dvacátého století.
Knížka andorrského spisovatele Antonia Morella je v českém vydání prvním překladem katalánského textu do cizího jazyka.
Román Ve čtvrti Brick Lane není jen zajímavou sondou do života poměrně uzavřené přistěhovalecké komunity, je to především kniha o osobním zrání a osvobození.
Whitbreadova cena tvoří v britském literárním životě protipól slavnější Bookerovy ceny.
Hari Kunzru své kvality potvrdil i v druhém románu.
Hlídka v Ardenách nabízí velmi dobře vystavěný příběh, jež nechá chladným málokoho, k čemuž jistě přispívá i čtivý překlad.
Když na jaře roku 2003 ve Spojených státech a v Británi vyšel v novém vydání román Gordon, pozoruhodnou knihu české rodačky Edith Templetonové, byl nabízen jako nové vydání kdysi zakázané knihy...
Zakázaný román opět na scéně, psalo se na jaře roku 2003, když ve Spojených státech a v Británi vyšel v novém vydání román Gordon, tentokrát již podepsaný autorkou jménem Edith Templeton.
Trochu jako protimluv zní výraz „experimentální anglický romanopisec“, jímž byl Jonathan Coe v průběhu své krátké, leč bohaté kariéry několikrát obdařen.
Teprve třetí Martelova kniha Pí a jeho život katapultovala do té doby neznámého kanadského spisovatele na sám vrchol popularity – v roce 2002 získal Martel Bookerovu cenu.
Houellebecqovi se podařilo to, o čem sní asi každý francouzský spisovatel – o jeho knihách mluví celá Francie.
Vypravěč románu, nepříliš úspěšný ekonomicky ani sexuálně, patří k těm, kterým v Houellebecqově světě zbývá jen „masturbace a samota“...
Název nového románu M. Sparkové je dvojznačný: The Finishing School je škola, kde by se měli talentovaní budoucí autoři naučit poslední finesy svého řemesla, ale zároveň zde mnozí jako literáti skončí.
Louise Doughtyová vyšla z líhně literárních talentů na University of East Anglia. Roku 2003 vydala Fires in the Dark, první ze zamýšlené řady románů, které by měly zachycovat minulost a přítomnost romských obyvatel Evropy.
An Evil Cradling je kdysi skoro neuvěřitelné a hluboce znepokojující vyprávění Briana Keenana o jeho věznění na Blízkém východě.
Jedna z nejoriginálnějších knih, které v poslední době v České republice vyšly, v překladu pořízeném v rekordně krátké době po prvním vydání ve Velké Británii.
London Orbital popisuje krajinu a historii prstence dálnic, které obepínají hlavní město Velké Británie.
Kirsty Gunnová je mj. autorkou novely Rain (1994).
Jméno J. P. Donleavyho zůstane navždy spjato s brilantním románem Ginger Man (Ryšavec). Tato úžasně vtipná černá komedie se stala záhy klasikou a Donleavymu zajistila všeobecné uznání.
Kirsty Gunnová vydala svůj první „román“ Rain (Déšť) v roce 1994 a útlá knížka o necelých sto stranách okamžitě zaujala.
Ellisův román Glamorama je nemilosrdným, ale i vtipným portrétem světa módy...
Lidé z Pravidel vášně žijí vinou luxusu tak trochu v izolaci, ve které jsou jim jediným rozptýlením drogy, alkohol a sex. Jejich životům chybí jak smysl, tak cit či vášeň.
Šíp času není nejčtivější Amisův román, ovšem o holocaustu lze asi jen sotva psát čtivě.
Desetiletí po svých největších a nejproslulejších románech šokoval John Updike geniálním románem, jenž je originální a velmi hlubokou variací na téma Hamleta.
Jak naštěpit třešeň (1989, č. Argo 2004) je třetí román britské prozaičky Jeanette Wintersonové.
Ještě před padesáti lety bylo označení historický román téměř potupné...
Hubert Selby je autorem románu Poslední odbočka na Brooklyn (Last Exit to Brooklyn, 1964, č. 1995).
Jane Rogersová (1952) je autorkou šesti románů.
Norman Lewis byl velkým milovníkem Španělska. Jeho poslední román je věnován právě Iberskému poloostrovu.
Minimálně z hlediska životopisných dat je Panos Karnezis jedním z nejzajímavějších současných britských autorů. Karnezis se narodil v Řecku a do Anglie se dostal jako student.
Argentinský spisovatel maďarského původu Federico Andahazi se v posledních letech těší značné pozornosti českých nakladatelů. V roce 1999 vyšel česky překlad autorova kontroverzního, úspěšného, leč literárně nepříliš originálního románu Anatom.
Prvního úspěchu dosáhl Hill se sbírkou povídek Skin (Kůže), ovšem větší slávu mu přinesl až druhý román, The Love of Stones (Láska kamenů), z roku 2001.
Antologie New Writing, kterou pravidelně vydává Britská rada ve spolupráci s několika nakladatelstvími, vždy dokázala nabídnout zajímavou kombinaci nového a starého, tradičního i netradičního.
Nejeden čtenář by očekával, že když vezme do ruky knihu s názvem Politics (tedy Politika), dočte se něco o politice. V případě prvního a dosud jediného románu Adama Thirlwella však takový čtenář bude notně zklamaný...
Jedinou zatím vydanou knihou Adama Thirlwella (nar. 1978) je román Politics, který však autorovi přinesl velký úspěch.
Hari Kunzru vzbudil v poslední době pozornost britského tisku, když odmítl převzít cenu Johna Llevelyna, již sponzoruje list Daily Mail – údajně proto, že redakční politika novin je rasistická.
Helen Fieldingová zůstane asi navždy spjata s příběhem Bridget Jonesové, který si získal čtenářky po celém světě a velice úspěšná byla i povedená filmová verze...
Kanaďan Michael Ignatieff je britským čtenářům znám nejen jako autor románu Scar Tissue, jenž byl nominován na Booker a Whitbread Prize, ale rovněž jako autor mnoha knih literatury faktu...
John le Carré tak trochu sdílí osud svých dlouholetých hrdinů – stejně jako se bývalí špioni najednou stali po pádu železné opony nadbyteční, tak velký autor špionážních thrillerů se najednou ocitl bez tématu...
Jim Crace těší renomé vysoce originálního a novátorského autora. Bohužel poslední dobou se zdá, jako by Craceovi chyběl ten správný námět.
Proslulý britský spisovatel J. G. Ballard, autor šokujícího románu Bouračka a dnes v Británii všeobecně uznávaný a populární prozaik, v minulých dnech odmítl přijmout řád CBE.
DBC Pierre je laureátem prestižní Bookerovy ceny za rok 2003.
J. M. Coetzee je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003.
Andrew O’Hagan je snad jeden z nejtalentovanějších britských prozaiků, ovšem dosud prý nedokázal své nadání prodat.
Jonathan Raban je původem Angličan, který se proslavil hlavně svými cestopisy. Nový Rabanův román Waxwings je strhujícím příběhem imigrantů.
Před pár týdny se v českém překladu objevila kniha Australana Petera Careyho Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy, která před několika lety získala Booker Prize.
Jméno George Orwella spojováno s protestem proti totalitě, který tento britský prozaik a esejista asi nejlépe vyjádřil ve dvou knihách: Zvířecí farmě a 1984...
