Nejnovější sbírka povídek Margaret Atwoodové sdružuje velmi rozličné texty od fiktivního rozhovoru s Georgem Orwellem přes výpověď o mučednické smrti Hypatie z Alexandrie až po vyprávění nehmotné bytosti, která se stará o nemocné v galaxii zasažené neznámým virem. To vše volně spojuje téma stárnutí a s ním spojené ztráty milovaného člověka, kterého však autorka nechává žít ve věcech a lidech, jež po sobě zanechal.
VK
Veronika Krajíčková
Bennett se v Ženském románu inspiruje Maupassantovým románem Jeden život a ve svém téměř sedmisetstránkovém románu detailně zpracovává rovnou životy dva. Jeho hlavními hrdinkami jsou sestry Bainesovy, z nichž každá žije naprosto odlišně a v nesrovnatelných podmínkách. Přesto jsou si však blízké tím, jak se snaží nalézt vlastní identitu v době, která ženám moc nepřeje.
Když introvertní knihomolka Nina dostane vyhazov z milovaného místa v birminghamské knihovně, rozhodne se podniknout něco na první pohled šíleného. Koupí si dodávku, kterou předělá na pojízdné knihkupectví, a přestěhuje se na skotský venkov, kde její život nabere zcela nový směr.
Deníky Virginie Woolfové nechávají čtenáře nahlédnout nejen do literární laboratoře této modernistky, ale též do jejího osobního života. Spisovatelka, která navenek působila sebevědomě až arogantně, se v nich ukazuje jako velice citlivá osoba se zájmem o vše, co se kolem ní děje a co používá jako inspiraci pro svá díla.
V současnosti jeden z nejpopulárnějších britských autorů Ian McEwan v každé ze svých knih přichází s něčím novým. Zatímco v předposledním románu si vyzkoušel, jak se píše alternativní historie, v tom nejnovějším a doposud nejrozsáhlejším, sepisuje memoáry hlavního hrdiny, přesněji řečeno antihrdiny, a zároveň čtenáře provází historickými událostmi 20. století.
Nejoceňovanější román Ráj nobelisty Abdulrazaka Gurnaha se konečně dočkal českého překladu. Vypráví strhující příběh o vyrůstání v nesvobodě, chudobě, národnostních bojích a strachu. I v takových podmínkách však hlavní hrdina dokáže najít přátelství, lásku a svůj kousek ráje.
Scudamore ve svém čtvrtém románu analyzuje trauma spojené se sexuálním zneužíváním v tradiční anglické internátní škole a poukazuje na to, jak taková zkušenost ovlivňuje jednotlivé „přeživší“ instituce. Zároveň se zamýšlí nad individuální a kolektivní pamětí, které nás často klamou nebo se zásadně rozcházejí.
John Boyne ve svém posledním do češtiny přeloženém románu experimentuje s časem a prostorem, v nichž hlavní hrdina, který neustále proměňuje svou identitu, putuje a hledá vraha své manželky a dítěte. Z cesty se však stává především příběh o násilí a zlu ukrytém v člověku, jež se za dvě tisíciletí naší civilizace nepodařilo, a autor naznačuje, že ani nepodaří, vymýtit.
Skupina dětí s rodiči tráví dovolenou v přepychové vile u jezera a ničivá bouře z prázdninové idyly udělá doslova boj o přežití. Milletová se ve svém ekorománu již po několikáté zamýšlí nad vztahem lidí a přírody a poukazuje na možný zánik našeho světa vlivem klimatické změny, kterou nezapříčinil nikdo jiný než generace konzumně a sobecky smýšlejících boomerů.
Romány Virginie Woolfové, představitelé vrcholného modernismu, jsou v českém prostředí dobře známé. Její esejistická tvorba a prvotiny, v nichž teprve objevovala svou specifickou poetiku, zůstávaly dosud v pozadí. V letošním roce však vyšel první překlad jejího debutu Plavba, v němž hrdinka, podobně jako autorka sama, teprve objevuje svou identitu a lásku a poznává svět skrze citlivé vnímání.
V prosinci uplynulo sto let od vydání Eliotovy modernistické básně Pustá země, vypovídající o stavu světa po první světové válce. V básni však nalezneme i obrazy, jež lze vztáhnout i ke světu současnému, který se obdobně nachází na pokraji krize. Přestože již existují tři české překlady básně, čtenář se k jubileu jejího vydání dočkal překladu nového –věrnějšího a zbaveného archaické mluvy.
Nový román Salmana Rushdieho se nedrží známých autorových témat, jako je přistěhovalectví, náboženství či hledání osudové ženy, ale využívá jeho tradiční techniky, například mýtus jako strukturu románu a několik metanarativních rovin. Tentokrát se v něm všal hlavní hrdina Quijote vydává po vzoru Cervantesova antihrdiny na roadtrip napříč trumpovskou Amerikou.
Dospívající Adam žije s rodiči psychoterapeuty na maloměstě amerického Středozápadu, kde se jeho osobní konflikty zrcadlí v omezeném uvažování místní komunity. Adam se z tohoto prostředí snaží vymanit prostřednictvím řečnických soutěží, kde vyhrává rychlost a přesvědčivost reakce. Lernerovi se podařilo napsat zároveň osobní a společenský román, jenž varuje před mocí, kterou naše řeč může mít.
V poslední době se vyrojila spousta románů na téma umělé inteligence a ani nejnovější dílo Kazua Ishigura není výjimkou. Místo apokalyptického příběhu o tom, jak roboti jednou nahradí člověka, však Ishiguro roboty využívá k tomu, aby nastavil zrcadlo lidské osamělosti a špatným vlastnostem, a zamýšlí se nad tím, jak by spolu s lidmi mohli harmonicky žít.
Shakespearův život je opředen mnoha tajemstvími, a to zvláště období, kdy ve Stratfordu založil rodinu a posléze odešel za prací do Londýna. Této skutečnosti ve svém fiktivním vyprávění autorka umně využila, vyplňuje prázdná místa dramatikova života a jako hlavní téma si vybírá smrt Shakespearova syna Hamneta a její zásadní vliv nejen na život dramatikovy manželky, hlavní postavy románu, ale také na Shakespearovu tvorbu.
Gertruda Steinová je spolu s Virginií Woolfovou jednou z čelních představitelek anglosaského modernismu, ale jejich přístupy k tvorbě se radikálně liší. Na rozdíl od anglické spisovatelky se Steinová pouštěla do daleko odvážnějších experimentů na hranici srozumitelnosti, kvůli čemuž byla často svými současníky zesměšňována a odmítána. Výbor Mluvit a naslouchat obsahuje česky dosud nevydané texty, které mapují vývoj autorčiny poetiky a pomáhají čtenáři pochopit její komplexní a osobité dílo.
Nový román Emily St. John Mandelové je sice zasazen do nedávné minulosti – období ekonomické krize roku 2008 –, nicméně časově pokrývá životní historii několika postav, odehrává se paralelně na několika místech a nejednou čtenáře dezorientuje. Kromě vždy aktuálního tématu moci a peněz v něm autorka rozebírá i různé druhy závislosti, rozpad rodinných vazeb a psychologické stírání rozdílů mezi realitou a iluzí, které ještě umocňují fantastické či surreálné prvky románu.
Ve svém románovém debutu se anglicky píšící potomek polských emigrantů vrací do Varšavy 80. let, v jejíchž ulicích se stály dlouhé fronty na základní potraviny, lidé žili namačkaní v nově vybudovaných panelácích a nikdo neunikl drobnohledu tajné policie komunistického režimu. Do tohoto opresivního prostředí autor zasazuje romantický příběh o lásce dvou mladých mužů, touze po svobodě a krásách polské krajiny.
Román Roky patří mezi méně známá díla Virginie Woolfové, ale velmi dobře dokládá proměny její prózy a témat, jimiž se zabývala od třicátých let minulého století – kritikou britského impéria a patriarchátu, postavením žen a nejasnou vidinou budoucnosti. Přes vnější zdání tradiční románové formy v díle kombinuje prvky eseje, rodinné ságy a kroniky. Jeho ústředním tématem je přeměna pozdní viktoriánské společnosti v moderní sociální řád, kde aristokracie a buržoazie ztrácejí svá privilegia.
Martin Hilský se ve své nejnovější odborné publikaci opět vrací k Shakespearovi, konkrétně k alžbětinské době, kterou poutavě popisuje v celé její šíři – od vlivu reformace na celospolečenské dění až po královské i veřejné parky a život žebráků a jiných lidí na okraji společnosti. Přestože se mnoho Shakespearových her neodehrává na Britských ostrovech, Hilský skvěle demonstruje, jak moc se Shakespearova doba propsala do všech dramatikových děl.
Ve svém nejnovějším románu se přední současný britský prozaik zaobírá nepokojnými osmdesátými léty v Británii, ale dobová fakta přetváří v alternativní historii. Na tomto pozadí rozvíjí příběh o dokonalé umělé inteligenci, za jejímž vznikem stojí v románu stále živý matematik Alan Turing. Lidské postavy se kvůli ní zříkají antropocentrického vidění světa a připouštějí, že vědomí vlastní identity není vyhrazeno pouze lidem.
Radikální feministka Germaine Greerová svých dílech dekonstruuje stereotypní rozdíly mezi ženskou a mužskou identitou. Rozsáhlá esej Eunuška provokativně poukazuje na tradiční role ženy ve společnosti a detailně rozebírá proces, kterým je žena od narození zbavována své přirozené identity. Ačkoli se od doby vydání eseje mnohé výrazně změnilo k lepšímu, některé pasáže rezonují dodnes.
Vrcholem neprávem opomíjené esejistické tvorby Virginie Woolfové jsou texty Vlastní pokoj a Tři guineje, v nichž autorka rozvíjí úvahy o roli žen ve společnosti, nepoměru vlastnictví finančních prostředků mezi pohlavími, právu žen na seberealizaci nebo vzdělávacím systému.
Sigrid je jednou z tisíců žen, které přežívají v šedi válečného Berlína, zatímco jejich manželé bojují v jednotkách wehrmachtu na východní frontě. Každé ráno usedá k psacímu stroji na patentovém úřadě, odpoledne se vrací do bytu sdíleného s tchyní a večer si občas zajde do kina. Tam ji ale jednou z každodenní rutiny vyruší mladá dívka s prosbou o pomoc a její poklidný život se doslova obrací naruby.
Letadlo se čtyřmi dětmi na palubě se vrací do brazilského Manausu. Pilot však zkolabuje a ztratí nad strojem kontrolu. Děti ze spořádaných anglických rodin se tak ocitnou uprostřed amazonského pralesa a nemají ani ponětí, jak v divočině přežijí. Zanedlouho však potkají podivínského dobrodruha...
Jim Sams se jednoho dne probudí a zjistí, že se ze zcela bezvýznamného a titěrného švába přes noc proměnil v člověka, a to dokonce v britského ministerského předsedu, který má před sebou těžký úkol – zavést v zemi zcela absurdní reversalismus neboli obrácený finanční tok ekonomiky. Autor známých románů Pokání nebo Betonová zahrada se již nemohl nečinně dívat na bezvýchodnou politickou situaci Británie a rozhodl se ze svého rozčarování brexitem vypsat v kafkovské politické satiře.
V Sýrii propuká válečný konflikt a dvanáctiletá Jude s těhotnou matkou opouštějí část rodiny, aby ještě nenarozené dítě a dospívající dívka měly šanci na lepší a bezpečnější život. Jasmine Wargaová pro tento uprchlický příběh zvolila zajímavou vyprávěcí techniku: románové vyprávění ve volném verši.
Autor Anglického pacienta se ve svém nejnovějším románu znovu vrací k druhé světové válce, nezajímá ho však její průběh, nýbrž důsledky pro jednu konkrétní rodinu. Nathaniel a Rachel vyrůstají v poválečném Londýně a jednoho dne jim rodiče oznámí, že musí na delší dobu odjet za prací do ciziny. Mezitím se o ně má starat svérázný rodinný přítel Mol, díky kterému sourozenci pomalu přicházejí na to, že válka ve všech ohledech ještě zdaleka neskončila a že jejich rodiče patrně nikam neodjeli.
Román Vlny, pokud ho můžeme nazývat románem, představuje po úspěchu inovativních próz Paní Dallowayová a K majáku naprostý vrchol literárního umu Virginie Woolfové. Autorka v něm experimentuje jak s formou – tím, že každé kapitole předchází přírodní interludium, jež na pozadí mořských vln a světla naznačuje, co se bude v dané kapitole odehrávat –, tak s narativní technikou polyfonního vyprávění.
Barnes ve svém posledním románu opět zavítal do anglického maloměšťáckého prostředí a rozvíjí svá již tradiční témata – funkci paměti, úlohu vzpomínek v našem životě, nešťastné manželství a osudovou lásku –, avšak přidal k nim jedno téma nové: alkoholismus. Struktura románu rovněž kopíruje Barnesovy obvyklé tři narativní celky vyprávěné z jiných časových perspektiv, přičemž tentokrát je jejich styčným bodem definice lásky, o kterou autor od počátku do konce románu usiluje.
