Iana McEwana (nar. 1948), který se spolu s Julianem Barnesem a Kazuem Ishigurem řadí mezi velikány současné britské prózy, český čtenář samozřejmě zná velmi dobře. Nejvíce se do širšího povědomí zapsal svými romány Betonová zahrada (The Cement Garden, 1978), Amsterdam, za který obdržel Man Bookerovu cenu, a Pokání (Atonement, 2001). Betonová zahrada a Pokání se dočkaly úspěšného filmového zpracování, podobně jako pozdější novela Na Chesilské pláži (On Chesil Beach, 2007).

Se svými politickými a náboženskými názory se McEwan nikdy netajil. V roce 2008 například odsoudil islám pro postoj vůči ženám a homosexualitě, o dva roky později se zapojil do projektu podporujícího snížení emisí oxidu uhličitého a v roce 2013 ostře kritizoval Stephena Hawkinga za to, že se odmítl zúčastnit konference v Izraeli kvůli nesouhlasu s politikou země. McEwan se veřejně hlásí k labouristické straně. Komentáře se autor nezdržel ani po vyhlášení výsledků referenda o brexitu v roce 2016. V britském deníku The Guardian tehdy uveřejnil svůj názor na lidové hlasování o vystoupení země z Evropské unie v článku s názvem „Británie se zcela proměnila, pokud se tedy nejedná o špatný vtip tohoto léta.“ Zde spisovatel odsoudil referendum jako nástroj k uklidnění vnitrostranických sporů mezi konzervativci a také nezájem veřejnosti o toto hlasování. Den po vystoupení Británie z evropského společenství McEwan v témže deníku uveřejnil článek, v němž brexit nazývá „nejzbytečnější a nejmasochističtější ambicí, která v historii Britských ostrovů nemá obdoby“. Toto rozčarování spojené s politickou a společenskou situací v rodné zemi se však autorovi podařilo přeměnit v tvůrčí energii, jejímž výsledkem je krátká novela Šváb (The Cockroach), vydaná v Británii loni na podzim a u nás na jaře letošního roku.

Novela začíná odkazem na Kafkovu Proměnu, jež se pro Švába stává jakýmsi narativním rámcem a zároveň předznamenává jeho absurdní tón: „Když se Jim Sams – chytrý, ale v žádném případě nějak zvlášť důmyslný tvor – jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakousi nestvůrnou obludu. Hodnou chvíli zůstal ležet na zádech (nebyla to zrovna jeho oblíbená poloha) a zděšeně sledoval svá vzdálená chodidla a skrovný počet údů.“ McEwan zkrátka převrací Kafkovu novelu naruby a proměňuje švába Jima Samse v homo sapiens, konkrétně v britského ministerského předsedu. Podobnost s Kafkou nekončí u jména hlavního hrdiny; McEwan stejně jako on porovnává hmyzí a člověčí perspektivu, například popisuje, jak riskantní je pro švába přecházet ulici, zatímco se musí vyhýbat velkým objektům a odpočinout si u kanálu, kde k svačině spořádá kousek margherity pohozené na vozovce.

Jimův údiv nad novou tělesnou schránkou však McEwan upozaďuje, hned jak si Jim vzpomene, že má před sebou velmi důležitý úkol: „To vše bylo dost znepokojivé, ale když se probral k plnějšímu vědomí, vzpomněl si, že má nějaké významné, osobní poslání, i když si v tu chvíli nedokázal vybavit, o co by mělo jít.“ Když Jim dorazí do své „nové“ kanceláře, okamžitě se vžije do role britského ministerského předsedy, jehož interpelacím ještě jako šváb nesčetněkrát naslouchal „skrčený za trouchnivějícím táflováním“. Jim je plně odhodlán usilovat v parlamentu o prosazení nového řešení nelehké ekonomické a sociální situace země – reversalismu neboli obráceného toku peněz v celé ekonomice země:

„Počátky reversalismu jsou mlhavé a pro ty, kteří se tématem zabývají, i častým předmětem sporu. Po většinu historie byl reversalismus pokládán za myšlenkový experiment, společenskou hru, žert… Otočíme tok peněz a běh celého hospodářského cyklu, dokonce národ sám se pročistí, zbaví se absurdit, odpadu a nespravedlnosti. Na konci pracovního týdne předá zaměstnanec firmě peníze za všechny hodiny, které pro ni těžce odpracoval. Až půjde nakupovat, bude štědře odměněn v maloobchodních cenách za všechny položky, které si z obchodu odnese.“

Tento krátký popis nového ekonomického směru, který ve skutečnosti symbolizuje brexit, poukazuje na absurditu celého projektu. Jim Sams však zůstává odhodlán své poslání dotáhnout do konce v duchu machiavellského motta „účel světí prostředky“: „Reversalismus ho stravoval, i když už nevěděl proč a jak. Dostal se do stavu sotva vědomé blaženosti, nevnímal čas ani hlad, dokonce ani vlastní totožnost. Byl bláznivě posedlý, spalovala ho zvláštní vášeň, byl žhavý netrpělivou touhou po vysvětleních, podrobnostech, revizích.“ Druhá část novely tak barvitě vykresluje, jak je možné uskutečnit naprosto absurdní politický projekt pomocí populismu, intrik a neférového, či dokonce protizákonného jednání, a to navzdory tomu, že to nikomu patrně nepřinese nic dobrého.

Ačkoli McEwan na začátku novely uvádí, že „jména a postavy jsou dílem autorovy imaginace a jakákoli podobnost se skutečnými šváby, ať už žijícími, či mrtvými, je čistě náhodná“, inspirační předlohy jeho fiktivních postav čtenáři, kteří se alespoň částečně zajímají o politické dění, odhalí téměř okamžitě. Kromě karikatury současného ministerského předsedy se v textu objevuje také americký prezident Archie Tupper, vylíčený jako buran a nevzdělanec, nebo francouzský prezident Larousse, jenž je anglickým projektem velmi rozladěn a podrážděn. Autor tak odvážně pokračuje v tradici anglické politické satiry, jejímž klasikem je Jonathan Swift, nicméně ve Švábovi se fiktivní postavy a události mísí se skutečností natolik, že čtenáře i přes břitký humor mrazí a novelu místy přestává vnímat jako smyšlený příběh. Jak McEwan přiznává v rozhovoru pro knihkupectví Waterstones, nikdy neměl v úmyslu konkurovat mistrům anglické satiry a zrod Švába byl zcela impulzivním nápadem, který se mu podařilo převést na papír během pouhých tří týdnů. S ohledem na rychlý vznik textu by se autorovi dalo vytknout, že zcela nedostál svému záměru napsat variaci Kafkovy Proměny. Hned po úvodu se totiž McEwan odvrací od popisu toho, jak si Jim zvyká na nově nabytou člověčí perspektivu, a zaměřuje se pouze na peripetie spojené se splněním premiérova absurdního úkolu.

Tento dojem však vyvažuje autorův typický břitký humor a ironie, za nimiž se skrývá ústřední téma novely – upozornění, že i ten nejnesmyslnější projekt je možné realizovat, pokud se najde dostatečně vychytralý egoista a manipulátor. V tomto ohledu Šváb není adresován pouze britské společnosti, ale všem západním zemím, kde v posledních letech sílí vlna nacionalismu, objevují se silní „spasitelé“ a převládá populismus rozdělující společnost na ty, kteří se nechají zlákat líbivými sliby, a ty, jimž nezbývá nic jiného než buď nečinně přihlížet, nebo své rozhořčení nad politickou situací převést do určité formy protestu, jako to učinil právě McEwan.