Vystudovaný scenárista David R. Gillham vydal svůj první román Město žen (City of Women) v roce 2012 a druhý a zároveň nejnovější jménem Annelies v roce 2019. Ve druhém díle spekuluje nad tím, jak by vypadala životní dráha spisovatelky Anny Frankové, kdyby dívka přežila hrůzy koncentračního tábora a vrátila se se svým bratrem do poválečného Amsterodamu. Podobně jako v prvotině se autor zaměřuje převážně na otázku židovské identity a vnitřní život silné hlavní hrdinky.

Román Město žen se odehrává v Berlíně roku 1943, kdy nacistická propaganda občany ujišťuje, že válka už je téměř vyhraná, ale zároveň jsou na frontu povoláváni další a další muži, ve městě docházejí zásoby jídla a nálety britské RAF jsou na denním pořádku. Někteří občané navíc potají poslouchají vysílání BBC, kde slyší o úspěších britské a Rudé armády a spoustě padlých německých vojáků během tažení do Ruska. O tom, které zprávy jsou pravdivé a nepravdivé, však obyčejní občané města nemají čas přemýšlet, protože podobně jako vojáci na frontě svádějí boj o přežití. Hlavní hrdinka románu Sigrid, stenografka na patentovém úřadě, žije ve stísněných podmínkách činžákového bytu se svou tchyní, její manžel bojuje kdesi na východní frontě a ona každý den dochází do práce a večer se zase vrací do nevlídného domova, kde vládne jeho panovačná matka a kde ji nanejvýš čeká nějaká šlichta z potravin, na které v ten den měly podle přídělu nárok. Tuto všednodennost narušují pouze čím dál častější noční nálety britského letectva, během nichž mají nájemníci povinnost schovat se ve sklepním úkrytu, a občasná večerní návštěva kina: „Toho dne přišla do kina hledat vylidněný prostor. Válečné filmy byly pro ten účel nejlepší, protože návštěvnost byla obvykle nízká, a tak si koupila vstupenku na odpolední promítání Bitvy v Gdaňské zátoce, aby mohla být chvilku sama. Potřebovala utéct před každodenní rutinou, uniknout rachotu psacích strojů v kanceláři. Utéct před hlučnými stížnostmi své tchyně i němou kritikou manželových pohledů.“

V kině se jednoho večera seznámí nejen s Egonem, ilegálně se skrývajícím Židem, do něhož se bezhlavě zamiluje a zapomene na manžela, ale také s Erikou, mladou Němkou, která nuceně pracuje jako chůva u jedné ze Sigridiných sousedek. Ta však povinnosti zanedbává kvůli nelegální pomoci židovským obyvatelům a obchodu na černém trhu. Sigrid s Erikou naváže blízký vztah a snaží se jí pomoci, jelikož podvědomě tuší, že je dívka v maléru. Když však odhalí, že Erika schovává Židy, tzv. ponorky, před deportací do koncentračního tábora, je šokována a najednou stojí před zásadní životní otázkou. Vystoupí ze své každodenní rutiny a nezájmu o politické dění, kterým v podstatě schvaluje kroky nacistické moci, vstoupí do podsvětí berlínského domácího odboje a pomůže alespoň několika Židům, aby se zbavila špatného svědomí? Sigrid se rozhodne téměř okamžitě a začne Erice s péčí o ukrývané Židy pomáhat sháněním zásob. Zaplete se do obchodování na černém trhu, až nakonec musí čelit gestapu. Zajímavé však je, že daleko více než hazard s vlastním životem a vlastizrada ji tíží komplikovaný milostný vztah s Egonem a návrat raněného manžela.

Mezi hlavní přednosti románu patří líčení berlínského prostředí. Jak autor říká v rozhovoru pro Washington Independent, sám si ulice města několikrát prošel a topografické rozložení románu načrtl s pomocí bedekru z 20. let. Nejenže by čtenář mohl sledovat děj románu na plánu města, podobně jako v Joyceově Odysseovi, ale Gillham skvěle vykresluje i kontrast mezi předválečným prosperujícím městem a šedými ruinami v prázdných ulicích, kde se lidé zdržují pouze minimálně:

„Poslední dobou v Berlíně moc autobusů nejezdí. Palivo přednostně čerpá armáda a spoustu vozidel městské dopravy wehrmacht zrekvíroval. Ale autobus číslo osm linky T, se svým nátěrem špinavé žluté barvy Berlínských dopravních podniků, ještě jezdí, třikrát denně, z Badensche Strasse na Alex a zpátky, jako součást hodinového stroje města. Do uličky se nacpali další Berlíňané a autobus se valí dál. Pach lidské zatuchliny se prohlubuje. Stalo se z něj důvěrně známé aroma. Odér všeho, co je nemyté, vyčpělé a ztužené. Je to odér, který nahradil proslavené svěží ovzduší města.“

Gillhamovi se také podařilo věrně zachytit životní situaci obyvatel Berlína, zvláště žen, jež pro něj nejsou černobílými hrdinkami, které by nacistickou propagandu buď bezmezně podporovaly, nebo proti ní brojily. Mnohem více ho zajímá, jak dokonce i zaryté Němky zpochybňují nový režim a postupně odhalují stinnou stránku ideologie hlásající nadřazenost rasy. Tento vnitřní boj a nejistota samozřejmě trápí i Sigrid, která na jednu stranu pociťuje vinu, že svým nelegálním jednáním podkopává národní ideologii a klame vlastní rodinu, ale na druhou stranu si uvědomuje, jakou cenu má lidský život bez ohledu na původ. Autor podobným nejednoznačným způsobem pracuje i s otázkou židovské identity, Židy automaticky nestaví do role obětí, ale zaměřuje se i na morálně zkorumpované jednotlivce mezi nimi, tzv. lovce, jimž gestapo za udávání jiných Židů platí. V neposlední řadě se mezi postavami románu objevují i míšenci, kteří sice na rozdíl od části svých předků nepraktikují židovské náboženství, ale i tak se musí vyrovnávat se společenským stigmatem a rozhodnout se, ke kterému táboru se přikloní.

Poněkud nadbytečný prvek románu představují opakované popisy Sigridiných milostných avantýr s Egonem a posléze s válečným invalidou Wolframem, jaké bychom čekali spíše u harlequinek a podobných prvoplánových romancí. Román je i bez nich plný akce a vzrušení, spojeného s nelegální činností protagonistů, útěky před úřady a činy, jimiž se Sigrid daří obalamutit i příslušníky gestapa. Naopak je třeba vyzdvihnout, že Gillham umí mistrně navodit atmosféru, kdy čtenář spolu s postavami příběhu čeká problém za každým rohem a sám začíná pochybovat o tom, kdo je vlastně nepřítel a komu se dá ještě věřit.

Román Město žen svým tématem ani formou nijak zvlášť nevybočuje ze záplavy románů s tematikou druhé světové války, které byly v posledních desetiletích vydány. Ostatně takovou ambici autor ani nemá. Jak prozrazuje v doslovu knihy, jeho cílem bylo zaměřit se na neheroické postavy, vyrovnávající se se složitou dobou a morální zodpovědností: „Pojednává o obyčejných lidech, kteří dělají obtížná rozhodnutí v neobyčejné době. Je o drobných rozhodnutích vedoucích k větším rozhodnutím. A ptá se: Kdy nastává okamžik, v němž člověk dospěje k mravnímu závazku?“ Město žen nepochybně zaujme všechny, kdo ocení dobře vystavěný příběh, plný nečekaných zvratů a napětí, v němž mohou nahlédnout do nitra postav čelících nejen vnějšímu nepříteli, ale především vlastním vnitřním konfliktům, nedostatkům a výčitkám svědomí.