Tentokrát si sloupek maličko zjednoduším, jelikož jsem advent prožil věru nepostně a namísto trpělivého očekávání příchodu Mesiáše jsem netrpělivě čekal na příchod číšníků s pivem a panáky k hospodskému stolu. A tak mi hlava maličko vynechává.

A přitom jsem se na advent tolik těšil, jako se těším každý rok, a v postních barvách jsem si ho maloval.

Inu, nebylo ale po celý advent jen rozmarně. I na roráty jsem brzy po ránu zašel a zanotoval si: „Ejhle Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním…“ A v kostele svítily jenom svíčky, žádná elektrika, která nám – civilizovaným – vzala adventní tmu a adventním svícím radost ze světla, které do té tmy zářilo.

Ach, ale ty večírky, ty předvánoční přípitky… Hlava mi vynechává… Pomohu si tedy po kolejích adventu posouvanými citacemi z knížky, která mi v prosinci vyšla a která s mým sněním o půstu pěkně vyběhla. Bylo třeba oslavovat. Ona se záminka najde každý rok znovu…

Ta moje knížka se jmenuje Bohemiana a zabývá se marginálními i úplně zásadními a zásaditými dějinnými skutečnostmi, které se navrstvily od Sametu do dneška.

Vánoce roku 1989 jsem v knížce ale odbyl:

29. prosince byl zvolen československým prezidentem Václav Havel.

Vánoce byly mrazivé a na sněhu, silvestrovské oslavy bouřlivé.

Hm, nic moc. Přitom to byly první Vánoce po čtyřiceti letech, kdy se lidé nemuseli bát jít do kostela, ve smyslu, že policie o těchto Vánocích přestala perzekvovat katolíky i evangelíky za to, že jimi jsou.

A co bylo dál? Budu se zase citovat:

1990:

Na území republiky působilo o Vánocích 6 000 cestovních kanceláří. Nabízely i vánoční zájezdy s grogem, punčem a zpívanými koledami: „Z růže kvítek vykvet nám, radujme se!“

1992:

Na Štědrý den dopoledne se nesla nadílka medvědům do českokrumlovského zámeckého příkopu. Vánočky chutnaly medvědům ze všeho nejvíc. A 31. prosince ve 24.00 hodin Československo zaniklo a vznikla Česká republika a Slovenská republika.

1993:

Česká televize slavnostně založila tradici, která už neuhasla. Na Štědrý den večer se v premiéře začala vysílat pohádka vytvořená zlatýma českýma rukama. Pro začátek: Sedmero krkavců.

2021:

Ale takové datum ještě nenastalo, ne? Ovšem, ale bylo třeba to citování sebe sama nějak zarazit. Přeci nevyplýtvám na fejeton to nejlepší z mojí knížky, totiž čas vánoční, kterým se kapitolka každého roku uzavírá u vědomí, že každý ten konec je novým začátkem, novým narozením.

Takže fejetonu na závěr?

2017:

A byly Vánoce. V televizi dávali Tři Woříšky Wod Worlíčka.