Po otřesech je první povídková sbírka, která Haruki Murakamimu v češtině vychází. Obsahuje šest povídek, jež spojuje společné téma – zemětřesení v Kóbe v roce 1995, při kterém zahynulo přes 6 tisíc lidí a dalších 300 tisíc přišlo o střechu nad hlavou.

Nepředstavujme si ale povídky Murakamiho jako nějaké katastrofické líčení z centra dění. Téma zemětřesení povídkami prostupuje rafinovaně a v několika rovinách. Někdy zaujímá ústřední místo, jako např. v povídce Žabák, v níž se hlavní hrdina po návštěvě tajemného Žabáka musí vydat do podzemí, aby tam bojoval s Žížalou, jinak Tokio postihne zemětřesení ještě ničivější, než bylo to v Kóbe. Jindy se ale naopak jedná o motiv vedlejší, téměř náhodný, jako v příběhu Tanec pro všechna dítka boží, v němž zatímco matka odjíždí se členy náboženské sekty pomáhat obětem zemětřesení, její syn se věnuje mnohem méně bohulibým činnostem – probouzí se se strašlivou kocovinou, přemítá o velikosti svého penisu a taxíkem sleduje svého domnělého otce.

„Je to stejně zvláštní věc, takové zemětřesení, viďte. Myslíme si, věříme, že je země pod našima nohama pevná a nehybná. Přece se i říká: stát oběma nohama na zemi. Jenže pak najednou pochopíme, že tomu tak není,“ říká jedna z postav v povídce Thailand vyprávějící o dívce, v níž zpráva o zemětřesení v Kjótu vyvolá vzpomínku na muže, k němuž už mnoho let chová zášť.

Spíše než zemětřesení v pravém slova smyslu je tedy tématem povídek stav, který nastává „po otřesech“, ať už jsou jakékoliv povahy. Může to být náhlý příchod prvních známek stáří stejně jako krize manželství v povídce Ufo v Kuširu pojednávající o muži, kterého znenadání opustila manželka, když předtím několik dní ustavičně sledovala zprávy o zemětřesení. Excentrický malíř z Kóbe v povídce Krajina s žehličkou, jehož zálibou je rozdělávání ohně ve volné přírodě, má strach z ledniček. Po mnoho let ho pronásleduje noční můra, ve které zemře – jako se to někdy stává dětem při hře na schovávanou, když se schovají až příliš dobře a nikdo je nenajde – v hrozivém těsnu a úplné tmě. Lednička nebo obdobný motiv uvěznění v bedně z poslední povídky Medovníky je metaforou životní situace, ve které se cítíme uvězněni ve svém osudu, ať už vlastním přičiněním nebo působením vnějších okolností. Zemětřesení přichází, aby otřáslo zdmi našeho vězení a před námi se otevřely nové perspektivy.

Existenciální stav postav šťastně vystihl překladatel změnou názvu na nynější Po otřesech z původního Tanec pro všechna dítka boží. Celkově se Murakamiho „dvorní“ překladatel Tomáš Jurkovič vyrovnal s textem se ctí; v povídce Krajinou se setkáváme s osvěžujícím pokusem přeložit dialekt západního Japonska univerzálním moravským nářečím.

Některá místa v textu jsou schválně nedořečená – co asi obsahuje tajemná schránka, kterou hrdina první povídky Ufo v Kuširu veze na Hokkaidó? Jakou minulost má za sebou svérázný „ohňař“ z Krajiny s žehličkou? Co hrozného provedl hrdince povídky Thailand „muž z Kóbe“? Nevíme; povídky nám podávají fragmenty skutečnosti, jako by i samotný narativ prošel otřesy.

Čtenáři najdou v Murakamiho povídkách mnoho z toho, co jeho příznivci už z jeho tvorby důvěrně znají: jazzovou hudbu puštěnou z autorádia, muže s problémy s erekcí a oidipovským komplexem, nadpřirozené bytosti, které odkazují někam k žánru magického realismu, bohaté odkazy na západní literaturu a konečné hledání správné cesty životem i jejího cíle. Autorovo poselství čtenářům je jasné: i po zemětřesení člověk může zase vstát, pokud se nenechá pohřbít pod troskami vlastního strachu a neschopnosti jednat.