Na rozdíl od stipendií, která jsou o tom, že tady máš peníze, abys měla čas na práci, a piš (pokud ti to přiklepnem), dotaci je třeba, jak víme, přesně vyúčtovat, takže vám proplatí hotel a lístky na letadlo a nový počítač třeba, ale v kapse vám na život nesmí zůstat ani koruna, takže je to pro autora na h+++o, protože na to, co potřebuje nejvíc, nemá nárok.

Kritickou zpětnou vazbu ministerstvo dostalo, ale vys+++o se na jakoukoli nápravu a místo toho šermuje argumenty ohledně jakýchsi regulí EU, respektive Národního plánu obnovy, prostě že to nejde. Co? Nastavit kritéria tak, aby dávala smysl? Takže nastavit je tak, aby smysl nedávala, smysl dává? Ministerstvu evidentně ano. Nebo spíš žádný smysl v tomto smyslu nemá v popisu práce. A autoři?

Celý život se autoři něčemu učí, tak nově i v rámci workshopu švindlu ministerstva kultury. Bylo tu už leccos, ale plošný kurz lhaní v režii MK ještě nikdy ne takhle ve velkém. Takže nám pěkně ukaž, čeho všeho jsi schopen. Pronajmeš si třeba fiktivní kancelář nebo koupíš kamarádce počítač nebo pošleš svou mamku na dovču – dá ti za to keš a ubytko si necháš proplatit –, jen abys stáhnul pár korun, které zoufale potřebuješ k tomu, abys napsala svou message? Samozřejmě, že máš pocit, že máš na tuhle lež právo, takže vlastně o žádnou lež nejde, a na ministerstvu to přece vědí taky, a tak budou přivírat oči třeba i nad vyúčtováním té kopírky, o níž jsi ve formuláři uvedl, že ji potřebuješ ke své badatelské práci. „Badatelská práce v archivu“ ostatně ukazuje na tvůj slušně vyfutrovanej piece, nejsi žádný nerešeršní máslo, co si to cucá z prstu jako někdo… No a oni přece na MK mezi námi vědí, že ten formát zpackali, v podstatě za to ani nemůžou, takže když budeš přivírat oči nad nima, oni je zas přivřou nad vyúčtováním tvé pracovní cesty do XY, která s tvým tématem moc nesouvisí, a bude si to kvit. Tebe přinutí namastit do žádosti nesmysly o neexistujících výdajích a ty se jim na oplátku nebudeš moc šťourat v systému. Oni to na MK přece vědí, že to pos+++i, takže jen idiot by jim to valil. A pružně pracovat s daty není problém, protože žádná kreativita ti není cizí a už vůbec ne svatá.

Je málo tak ohavných věcí jako strach z postihu za lež vůči někomu, kdo tě k ní de facto donutil, ale ofiko se tváří jako chlebodárce. Což je tak nějak v kostce to, co ta celá ministerská věcička hází. 

A absolutně o ní nechci psát. Ne proto, že stěžovačky na MK jsou hrozná nuda, ale protože jsem pochopila onen mechanismus týkající se smyslu. Jde o moloch institucionální podpory kultury, pardon kreativního sektoru, používající slovní souostroví typu „projekty rozvoje kompetencí kulturních aktérů a budování jejich kapacit jako podklad pro přípravu legislativy statusu umělce,“ který má mj. z oboru umění vyšachovat lidi bez formálního uměleckého vzdělání, takže něco jako artlocaust. 

Chci psát o obchodu se smyslem a o tom, že všechno to výše zmíněné je nakonec nikoli do nebe volající, ale velmi logické. Protože všeobecná shoda panuje v tom, alespoň tak se mi to v mém okolí jeví, že čím je práce smysluplnější, tím hůře je placená. Logika té věci je přitom velice fér. Vychází z toho, že každý má nárok na svůj kus dobrého pocitu z vykonané práce, a kdo jej čerpá ze smyslu, už jej nepotřebuje dublovat penězi, a komu práce smysl nedává, nechť si užije alespoň ty prachy. Až na to, že smyslu se nenajíš, takže nějaké ty peníze nakonec potřebují i ti, kdo dělají něco smysluplného. Ha! No a od toho tu máme institucionalizovanou podporu umění. Aby ovšem balanc zůstal zachován, tak zatímco granty (ideálně) přinášejí peníze, smysl věcem často spíše berou, a to úměrně své velikosti a s tím souvisejícími (kastrujícími) podmínkami ohledně témat či způsobů mezi/národní spolupráce. Prostě nemůžeš chtít všechno – i peníze, i smysl. Korporáti si také vystačí jen s penězi. A pokud o ně přesto žádat, pak předem s vědomím toho, že je to něco za něco. Že o kousek toho smyslu přijdeš jako o pásek od kalhot před průchodem letištním rámem. Kardinální otázka je, jestli se vám pásek poté vrátí zpět, kam ono letadlo letí a jestli vůbec tam, kam vám říkají.