Odlehlý kout Islandu postihla katastrofa. Je na čase, aby si místní šerif nasadil klobouk, připnul odznak a vyrazil do akce. Pátrání po zmizelém zbohatlíkovi mu může komplikovat skutečnost, že jej za šerifa nikdo nepovažuje a odznak je dědictví po americkém otci, s nímž se neviděl několik dekád. Vítejte v Raufarhöfnu.
Daniel Mukner
K domu u jezera se sjede šestice rodinných příslušníků. Jedno nepříjemné překvapení mají pro své syny a jejich partnery přichystané rodiče, jedno ještě nepříjemnější potká rekreanty během koupání. Nelze se tak divit, že na povrch začnou vyplavávat dlouho skrývané problémy, kterých každý z ústředních aktérů nese na bedrech hned několik.
Ach a Cinka jsou partneři, kteří se straní lidí a civilizace. Procházejí se se psy, žijí pod horou, na niž se roky neodhodlají vylézt, a v jejich životech se neděje nic moc převratného. To není zrovna atraktivní knižní námět. Přesto zrovna to jsou pilíře knihy, jež mezi českými čtenáři může rezonovat. Napsala ji totiž Sara Baume.
Vyprávět v próze o extrahování dusíku? Obsadit svůj román postavami jako Albert Einstein, Erwin Schrödinger či Alexander Grothendieck? Nebude to trochu nuda? Ne. Přesvědčuje nás o tom úspěšný román Strašlivá závrať od chilského spisovatele Benjamína Labatuta.
Ve zdejší literárněkritické diskusi se často objevuje tvrzení, že současná česká literatura zavírá oči před problémy dneška. Literární kritik a publicista Bělíček tuto výhradu vznášel dlouhodobě, poslední dobou už to však moc nedělá. Namísto toho napsal knihu, v níž na základě četby převážně zahraničních titulů ukazuje, v jak úzkém sepětí může literatura a náš svět teď a tady být.
Postavy, o nichž by ostatní raději nevěděli, a spisovatelka, o níž mnozí skutečně nevědí. To může očekávat čtenář, který vezme do ruky výbor z povídek a novel Kanaďanky Mavis Gallantové.
Osm povídek debutové sbírky Jednorožci slovenské spisovatelky a scenáristky Barbory Hrínové lze označit za literaturu v mnoha ohledech současnou. Světoběžníci se zde potkávají s queer lidmi, sexuální trable s nedokonalostmi těla, přepracováním i snahou někam či někomu patřit.
Vypravěčská živelnost, suverenita, strhující proud střídajících se epizod, svérázné a podmanivé postavy. To jsou atributy románu Rod rudého čiroku, prvního velkého díla nositele Nobelovy ceny z Číny Mo Jena, jež sleduje osudy tří generací jedné rodiny uprostřed čirokových polí.
Místo do Singapuru na sever Německa, z kouzelníkovy bedny přes rozvod do náruče chovatele vepřů. Druhý román oceňované německé povídkářky Judith Hermannové se vyznačuje strohým vypravěčským stylem a pomalým, melancholicky laděným příběhem. Přesto je próza v mnoha ohledech nabitá – emocemi bublajícími pod povrchem, drobnými dějovými epizodami i interpretačními možnostmi.
Když napíše nositel Nobelovy ceny autobiografii, mohli bychom čekat vytříbený popis formativních zážitků, hledání souvislostí mezi životem a dílem, cestu k literární slávě a obšírná pojednání o inspiracích, z nichž literát vycházel. Patrick Modiano, zatím poslední nobelista z Francie, se rozhodl pro trochu jiný přístup.
Dvě tematicky propojené novely nabízí kniha jednoho z nejdůležitějších slovenských spisovatelů posledních dekád Pavla Vilikovského. Stylisticky bravurní vyprávění se točí kolem praktik tajné policie či kolem fascinace Josephem Goebbelsem. Titulní zlo je však ve dvou příbězích zapleteno do sítě témat a otázek.
Na konci minulého roku se k českým čtenářům dostal první román mexické spisovatelky Fernandy Melchor. Nesnadná četba je zároveň strhující a naléhavá.
Chtělo by se říct, že dystopické romány v posledních letech přibývají jako houby po dešti. Možná však tento bonmot působí trochu nepatřičně vzhledem k tomu, že jedním z kruciálních témat, jež stojí za kolabujícími fikčními světy těchto knih, je klimatická krize. Té se dotýká i románový debut Američanky Diane Cook.
Jedním z rozpoznávacích znaků spisovatele Vratislava Maňáka je jazyková okázalost, která jde ruku v ruce s okouzlením dávnými časy, s nostalgií, jež jeho texty prostupuje. Jak to dopadne, když se tento autor rozhodne reflektovat témata, která sužují současnou společnost?
Perník oceňované britské spisovatelky Helen Oyeyemi není sladký ani úhledně zabalený jako perníkové srdce, které si odnesete z pouti. Magický svět této prózy klade před čtenáře množství otázek. První z nich zní: co to vlastně čteme?
Ambiciózní román sociologa a publicisty Stanislava Bilera pojednává o učiteli, který přijíždí na vesnici, aby nalezl řád. Ten se přitom rozpadá nejen na vesnici, ale i v románovém světě.
Jiří Pehe propůjčil protagonistovi svého nového románu mnoho položek z vlastní autobiografie. Spisovatel a politický komentátor Adam Drechsler nastupuje na začátku vypravování do letadla, které jej má dopravit od New Yorku. Je to jeho poslední cesta, protože mu kvůli nemoci ze života mnoho nezbývá. Když si vedle něj přisedne mladá doktorandka Natálie, která se zabývá jeho dílem, má náhle stárnoucí intelektuál mnoho prostoru k bilancování a vzpomínání…
Trojicí detektivních novel, v jejichž centru stojí osobitý vyšetřovatel Oliver Pech, se čtenářům představuje debutující spisovatelka Klára Aycox. Kdo by od začínající autorky čekal nějaké opatrné ohledávání toho, co vše si může na stránkách knihy dovolit, bude dost možná překvapen. Klára Aycox se do psaní takříkajíc vrhla po hlavě tak, jako se Oliver Pech vrhá do vyšetřování.
Šimon poslouchá black metal, žije na maloměstě a je ve věku, kdy se dětství mění v dospívání a kdy člověk často moc neví, co se sebou. Protagonista nového románu Ivy Hadj Moussy to zkrátka nemá lehké – na rozdíl od čtenářů. Pokud jste naladěni na podobnou notu, tímto románem proletíte za dva večery.
Koho si představíte pod jménem Michel Houellebecq? Prorockého romanopisce? Nevybíravého provokatéra? Rozvláčně hovořícího člověka, který si zapaluje jednu od druhé? Ať je odpověď jakákoliv, díky biografii Denise Demonpiona je možné si obrázek o slavném spisovateli poněkud rozšířit.
Posmrtně vydaný svazek Campo Santo z díla německého spisovatele W. G. Sebalda v lecčems navazuje na jeho jiné, českému čtenáři již známé knihy. Elegicky laděné, motivicky koncentrované a žánrově rozličné texty se skládají v soudržný, pozoruhodný celek, v němž kultovní spisovatel mimo jiné reflektuje tvorbu druhých i svou vlastní.
Alsasanka Mathilda se provdá za marockého vojáka Amina a odjíždí do Maroka splnit si sen o životě v exotické zemi. Jenomže ne vše probíhá tak, jak si to představovala. Úspěšná spisovatelka Leïla Slimani ve svém novém románu zavádí čtenáře do poválečného Maroka a tematizuje kulturní bariéry, s nimiž se Mathilda musí vyrovnávat.
V jednom Městě teče Řeka a stojí v něm dům, v němž se odehrává nebo odehrálo množství pozoruhodných příběhů. Ty jsou základem druhé prozaické knihy spisovatelky a novinářky Martiny Leierové. Zpočátku je próza trochu nevýrazná, s přibývajícími stranami však její atraktivita roste a roste.
První román herce Matěje Dadáka nabízí postavu zhýralého spisovatele, charakter, který je možná pro někoho pořád ještě atraktivní. Když si však recenzent položí otázku, čím dalším by mohl text případné čtenáře nalákat, odpověď ne a ne najít.
Po Tapetáři přichází Ema Labudová s druhou prózou. Její první novela byla jazykově výživná. To o autorčině druhotině platí taky. Jen ten gastronomický příměr není zrovna na místě. Román Lada u ledu totiž mimo jiné přibližuje protagonistčin zápas s poruchou příjmu potravy.
Poutavá sonda do zákulisí brazilského narkobyznysu ukazuje nejen to, jak se z obyčejného člověka stane obávaný narkobaron, ale pokládá si také otázku, zda může být svému okolí něčím skutečně prospěšný.
První do češtiny přeložený román slovenské prozaičky Evy Maliti Fraňové zaujme pozoruhodným tématem. Nebo spíš řadou pozoruhodných témat. Až se nabízí otázka, zda se toho v této útlé próze neděje a neřeší příliš mnoho.
Životní osudy Simone de Beauvoir a Jeana-Paula Sartra – dobře známý příběh, bezpochyby silný a oblíbený námět. Francouzská autorka Claudine Monteil však atraktivní materiál nezpracovala právě přesvědčivě.
Oblíbený autor knih pro děti Lukáš Csicsely publikoval druhou knihu určenou dospělým čtenářům. Román, jejž vypráví dandy a fintil Jan Hugo, však svého autora nezapře. Nejkrásnější pohřeb Jana Huga stejně jako Csicselyovy dětské knihy srší nápady, a představuje tak typ literatury, který je na poli české prózy v posledních letech vzácný.
Několik důležitých otázek, které se dotýkají našich základních hodnot, nastoluje útlá kniha Město světla španělského spisovatele Andrése Barby. Točí se kolem případu dvaatřiceti zemřelých dětí a popisuje zvláštní střet světa dětí a dospělých.
Hudební publicisté Veselý a Hroch vykreslují posledních čtyřicet let populární hudby jako „playlisty temných nálad“. Publikace s výmluvným podtitulem zaujme mimo jiné přístupem autorské dvojice, která dění v popkultuře zachycuje na společensko-politickém pozadí.
Román Růže z Jericha je rozkročen mezi jazyky, zeměmi, kulturními tradicemi, ale částečně i mezi žánry. Druhá próza mladé spisovatelky Michaely Štěchové zaujme čtenáře nejen dynamickým vztahem mladého Egypťana s o tři roky starší Češkou.
Debutová novela mladého autora zachycuje příběh party čtrnáctiletých kamarádů, kteří se scházejí v klubovně na stromě, kouří a pijí pivo. Počáteční idyla se však brzy začne rozpadat a za kulisami bezstarostného poflakování se rozezní temné tóny.
Čeští čtenáři se mohou seznámit s dalším z řady děl Roberta Bolaña, jednoho z nejslavnějších světových prozaiků posledních desetiletí. Tentokrát se nám do rukou dostává útlá novela, kterou ocení především ti, kdo už mají tohoto chilského autora alespoň částečně načteného.
Za vraždu svého stalkera dostala Romy Hallová dva doživotní tresty. V románu Noční klub Mars Američanky Rachel Kushnerové se její příběh živelně prolíná s kritikou vězeňského systému i s reportážním vhledem do útrob ženské věznice.
Příběh fiktivní americké fotografky Lillian Prestonové je chytlavý a dotýká se hned několika důležitých témat. Jen je škoda, že forma románu má místy podobný efekt, jako když se člověk levou rukou škrábe za pravým uchem.
Ve svém debutovém románu sází scenáristka Kristina Májová na svébytnou protagonistku. Alice, která začne v dětství sama od sebe mluvit švédsky, však není jediným lákadlem knihy. Ačkoliv jsou například popisy pubescentní neohrabanosti trefné, zůstal román tak trochu na půli cesty.
Praskliny jsou debut, o němž se bude patrně hodně mluvit. Autorka tohoto románu Klára Vlasáková je poučenou vypravěčkou a v knize otevírá témata, která aktuálně ve společnosti rezonují. Jak se jí podařilo spojit vědeckofantastický motiv s problematikou mechanizace práce a sílící lidské závislosti na všelijakých medikamentech?
Ze všech autorových titulů vzbudila tato více než šestisetstránková kniha svého času zdaleka nejrozporuplnější reakce a je dobře, že se k nám dostává až poté, co jsme měli možnost seznámit se s Ishigurovými slavnějšími a o poznání přístupnějšími díly. Četba této knihy je totiž často velice vyčerpávající, ba frustrující.
Úspěšné slovenské autorce Ivaně Dobrakovové vyšly v českém překladu krátce po sobě dvě knihy. Ta druhá, nazvaná Matky a kamioňáci, získala Cenu Evropské unie za literaturu a nabízí pět překotných monologů psychicky nevyrovnaných vypravěček. Mateřství a matky se těmto ženám pletou pod nohy a nakonec dojde i na řidiče kamionu.
Generační román, román s tajemstvím, iniciační či společenský. Stopy všech těchto žánrů můžeme najít v druhém románu slovenského spisovatele Michala Havrana, nazvaném Analfabet. Je mnoho způsobů, jak si k tomuto jazykově sugestivnímu, ba strhujícímu dílu najít cestu. Čím déle však čteme, tím je jasnější, že nejedna z nich bude slepá.
Hlavní postavou románu Šalina do stanice touha je rádoby instagramerka. Už to napovídá, že debutující autorka Iva Hadj Moussa musela být při psaní obzvlášť ostražitá, aby nesklouzla k prvoplánovým vtípkům a šťouchancům namířeným proti současné posedlosti sociálními sítěmi. Podařilo se jí to?
Českému rodákovi Pavlu Hakovi, žijícímu a publikujícímu ve Francii, vychází v českém překladu druhý román. Ve svižně nastříhaných kapitolách sledujeme čtyři dějové linie: ty se sice nijak významně nepropletou, nad nimi se však jako ten, kdo tahá za nitky, vznáší titulní antihrdina – magnát Ed Ted Warax.
Šestisetstránkový opus zaznamenává nedávnou španělskou historii – v popředí vyprávění stojí osudy dvou zprvu spřátelených rodin a také různé způsoby, jak lze vyjádřit a prosadit vlastenecké cítění. Vlast je první román španělského spisovatele Fernanda Aramburua, který se českým čtenářům dostává do rukou.
Petr Borkovec byl vloni nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii poezie. Nijak by nepřekvapilo, kdyby se mezi nominovanými objevil i letos – ačkoliv v jiné kategorii. Na konci loňského roku totiž vydal tento autor knihu fejetonů, sloupků a kratších próz nazvanou Petříček Sellier & Petříček Bellot. I kdyby to však nakonec s cenou Magnesia Litera nevyšlo, jedno ocenění už Borkovec získal – cenu Tvárnice časopisu Tvar, kterou mu udělil kritik roku Jan M. Heller.
Úspěšný spisovatel Jiří Šimáček publikoval na konci loňského roku čtvrtou knihu. V románu sází na některé konstanty svého psaní, celek se mu však rozpadá pod rukama – a neústrojně popsané sexuální scény nejsou ještě tím největším nedostatkem.
Román Mezerovitý plod, který získal v roce 2015 slovenskou cenu Anasoft litera, je zdánlivě subtilní autobiografické vyprávění o umírání protagonistčiny matky. Kniha však obsahuje více vrstev, díky nimž čtenáře vtáhne a nepustí – a díky nimž se nakonec zadře pod kůži víc, než bychom možná čekali.
Po více než třiceti letech u nás vychází jeden z nejzásadnějších britských románů osmdesátých let. Přestože kniha dnes zdaleka nepůsobí tak novátorsky jako v době vzniku, díky časovému odstupu si můžeme uvědomit, že román stojí na pevnějších základech, než jaké představují neobvyklé vyprávěcí postupy.
Ve své druhé knize zavádí Simona Bohatá čtenáře na pražský Žižkov osmdesátých let. Parta spolužáků se tu setkává s invalidy či drobnými kriminálníky a všechny přitom sleduje nemilosrdné oko normalizačního režimu. Knihu však nelze označit za další z řady titulů o normalizaci. A to je dobře.
Rok po mezinárodně úspěšném titulu Skoncovat s Eddym B. se českému čtenáři dostává do rukou druhá kniha mladého francouzského spisovatele Édouarda Louise. Román Dějiny násilí, v němž se opět setkáváme se zřetelně autobiografickým vypravěčem, je oproti prvotině komplikovanější a tíživější. Mnohohlasně zachycuje traumatickou událost, kterou Édouard prožil o Vánocích roku 2012.
Tři roky po úspěšném Jezeře vydala Bianca Bellová novou knihu. A Mona, jak se tato novela jmenuje, na autorčino nejslavnější dílo v lecčem navazuje.
Třetí do češtiny přeložený román rodáka z Aljašky Davida Vanna se odehrává v Seattlu, kde žijí dvanáctiletá Caitlin a její matka samoživitelka Sheri. Rutinně ubíhající dny obou žen naruší vpád staříka, s nímž se Caitlin potká v budově akvária, kde každý den po škole čeká na pracující matku. Nejenže se stařík vyzná v rybách, čímž Caitlin učaruje, ale také otevře některé rány z minulosti, které už se zdály být zapomenuté.
Není moc pravidelných čtenářů současné české prózy, kteří by nezaregistrovali, že Miloš Urban vydal před nedávnem nový titul. Zvlášť když se jedná o další z řady autorových „černých“ románů, jimiž si dosud získal nejvíce fanoušků. Kar nabízí mnohé z toho, na co jsme u Urbanových knih zvyklí. Navíc se odehrává v Karlových Varech, kde strávil autor podstatnou část mládí…
Pod pseudonymem A. Gravensteen se skrývá debutující spisovatel, jehož román Pohyby ledu byl chválen a doporučován ještě předtím, než vyšel. Sebeironický vypravěč a detektivní zápletka rozhodně nejsou tím jediným, na co můžou Pohyby ledu čtenáře nalákat. Byť to tak zprvu vypadá…
V roce 2016 otiskl měsíčník Host Martinu Skořepovi první povídku a nyní tomuto autorovi stejnojmenné nakladatelství vydalo debutovou knihu s názvem Rituál Turínského koně. Fragmentární vyprávění novelistického rozsahu zachycuje především mnoho podob vypravěčova zápolení – s matkou postiženou Alzheimerovou chorobou, s pozdním coming outem, ale i s vlastním stárnutím. Útlá kniha však není pouze chmurná, jak by se z takového výčtu mohlo zdát.
Tenisový zápas mezi malířem Caravaggiem a básníkem Franciskem de Quevedem se v románu prolíná se zachycením dobyvatelské pouti Hernána Cortése, ale i s e-mailovou korespondencí autora s jeho nakladatelkou – jednou z předností románu Náhlá smrt mexického spisovatele Álvara Enrigueho je důmyslná kompozice. Další doklad toho, že hispanoamerická literatura neskončila obdobím takzvaného „boomu“.
Cenu Jiřího Ortena získala v roce 2019 Anna Cima za román Probudím se na Šibuji.
Mario Vargas Llosa je spisovatel s širokým záběrem, který se nebojí vstupovat do žánrů, jimž se autoři takzvané vysoké literatury často spíše vyhýbají. Svědčí o tom i Chvála macechy, dílo nejčastěji označované za erotický román.
Debut Američana Gabriela Tallenta láká kromě jiného na velice svéhlavou protagonistku. Čtrnáctiletá Turtle žije v kopcích s ovdovělým otcem, jehož výchova spočívá převážně ve výcviku střelby pestrou škálou zbraní. Román toho však nabízí mnohem víc a zbraně zdaleka nejsou tím, co je na příběhu nejvíce znepokojivé.
Sbírka Hemingwayův býk je prvním titulem Michala Šandy, který se dočkal nominace na cenu Magnesia Litera. Kniha těží z výborně odposlouchaného hospodského tlachání a ze sugestivně popsaných soubojů rybářů s přírodou. Avšak stejně jako u většiny rybářů najdeme mušky, má bohužel ty své i tato povídková sbírka – a jsou to spíše mouchy.