Daniel Mukner

Odlehlý kout Islandu postihla katastrofa. Je na čase, aby si místní šerif nasadil klobouk, připnul odznak a vyrazil do akce. Pátrání po zmizelém zbohatlíkovi mu může komplikovat skutečnost, že jej za šerifa nikdo nepovažuje a odznak je dědictví po americkém otci, s nímž se neviděl několik dekád. Vítejte v Raufarhöfnu.

K domu u jezera se sjede šestice rodinných příslušníků. Jedno nepříjemné překvapení mají pro své syny a jejich partnery přichystané rodiče, jedno ještě nepříjemnější potká rekreanty během koupání. Nelze se tak divit, že na povrch začnou vyplavávat dlouho skrývané problémy, kterých každý z ústředních aktérů nese na bedrech hned několik.

Ach a Cinka jsou partneři, kteří se straní lidí a civilizace. Procházejí se se psy, žijí pod horou, na niž se roky neodhodlají vylézt, a v jejich životech se neděje nic moc převratného. To není zrovna atraktivní knižní námět. Přesto zrovna to jsou pilíře knihy, jež mezi českými čtenáři může rezonovat. Napsala ji totiž Sara Baume.

Vyprávět v próze o extrahování dusíku? Obsadit svůj román postavami jako Albert Einstein, Erwin Schrödinger či Alexander Grothendieck? Nebude to trochu nuda? Ne. Přesvědčuje nás o tom úspěšný román Strašlivá závrať od chilského spisovatele Benjamína Labatuta.

Ve zdejší literárněkritické diskusi se často objevuje tvrzení, že současná česká literatura zavírá oči před problémy dneška. Literární kritik a publicista Bělíček tuto výhradu vznášel dlouhodobě, poslední dobou už to však moc nedělá. Namísto toho napsal knihu, v níž na základě četby převážně zahraničních titulů ukazuje, v jak úzkém sepětí může literatura a náš svět teď a tady být.

Postavy, o nichž by ostatní raději nevěděli, a spisovatelka, o níž mnozí skutečně nevědí. To může očekávat čtenář, který vezme do ruky výbor z povídek a novel Kanaďanky Mavis Gallantové.

Osm povídek debutové sbírky Jednorožci slovenské spisovatelky a scenáristky Barbory Hrínové lze označit za literaturu v mnoha ohledech současnou. Světoběžníci se zde potkávají s queer lidmi, sexuální trable s nedokonalostmi těla, přepracováním i snahou někam či někomu patřit.

Vypravěčská živelnost, suverenita, strhující proud střídajících se epizod, svérázné a podmanivé postavy. To jsou atributy románu Rod rudého čiroku, prvního velkého díla nositele Nobelovy ceny z Číny Mo Jena, jež sleduje osudy tří generací jedné rodiny uprostřed čirokových polí.

Místo do Singapuru na sever Německa, z kouzelníkovy bedny přes rozvod do náruče chovatele vepřů. Druhý román oceňované německé povídkářky Judith Hermannové se vyznačuje strohým vypravěčským stylem a pomalým, melancholicky laděným příběhem. Přesto je próza v mnoha ohledech nabitá – emocemi bublajícími pod povrchem, drobnými dějovými epizodami i interpretačními možnostmi.

Když napíše nositel Nobelovy ceny autobiografii, mohli bychom čekat vytříbený popis formativních zážitků, hledání souvislostí mezi životem a dílem, cestu k literární slávě a obšírná pojednání o inspiracích, z nichž literát vycházel. Patrick Modiano, zatím poslední nobelista z Francie, se rozhodl pro trochu jiný přístup.

Dvě tematicky propojené novely nabízí kniha jednoho z nejdůležitějších slovenských spisovatelů posledních dekád Pavla Vilikovského. Stylisticky bravurní vyprávění se točí kolem praktik tajné policie či kolem fascinace Josephem Goebbelsem. Titulní zlo je však ve dvou příbězích zapleteno do sítě témat a otázek.

Na konci minulého roku se k českým čtenářům dostal první román mexické spisovatelky Fernandy Melchor. Nesnadná četba je zároveň strhující a naléhavá.

Chtělo by se říct, že dystopické romány v posledních letech přibývají jako houby po dešti. Možná však tento bonmot působí trochu nepatřičně vzhledem k tomu, že jedním z kruciálních témat, jež stojí za kolabujícími fikčními světy těchto knih, je klimatická krize. Té se dotýká i románový debut Američanky Diane Cook.

Jedním z rozpoznávacích znaků spisovatele Vratislava Maňáka je jazyková okázalost, která jde ruku v ruce s okouzlením dávnými časy, s nostalgií, jež jeho texty prostupuje. Jak to dopadne, když se tento autor rozhodne reflektovat témata, která sužují současnou společnost?

Perník oceňované britské spisovatelky Helen Oyeyemi není sladký ani úhledně zabalený jako perníkové srdce, které si odnesete z pouti. Magický svět této prózy klade před čtenáře množství otázek. První z nich zní: co to vlastně čteme?

Ambiciózní román sociologa a publicisty Stanislava Bilera pojednává o učiteli, který přijíždí na vesnici, aby nalezl řád. Ten se přitom rozpadá nejen na vesnici, ale i v románovém světě.

Jiří Pehe propůjčil protagonistovi svého nového románu mnoho položek z vlastní autobiografie. Spisovatel a politický komentátor Adam Drechsler nastupuje na začátku vypravování do letadla, které jej má dopravit od New Yorku. Je to jeho poslední cesta, protože mu kvůli nemoci ze života mnoho nezbývá. Když si vedle něj přisedne mladá doktorandka Natálie, která se zabývá jeho dílem, má náhle stárnoucí intelektuál mnoho prostoru k bilancování a vzpomínání…

Trojicí detektivních novel, v jejichž centru stojí osobitý vyšetřovatel Oliver Pech, se čtenářům představuje debutující spisovatelka Klára Aycox. Kdo by od začínající autorky čekal nějaké opatrné ohledávání toho, co vše si může na stránkách knihy dovolit, bude dost možná překvapen. Klára Aycox se do psaní takříkajíc vrhla po hlavě tak, jako se Oliver Pech vrhá do vyšetřování.

Šimon poslouchá black metal, žije na maloměstě a je ve věku, kdy se dětství mění v dospívání a kdy člověk často moc neví, co se sebou. Protagonista nového románu Ivy Hadj Moussy to zkrátka nemá lehké – na rozdíl od čtenářů. Pokud jste naladěni na podobnou notu, tímto románem proletíte za dva večery.

Koho si představíte pod jménem Michel Houellebecq? Prorockého romanopisce? Nevybíravého provokatéra? Rozvláčně hovořícího člověka, který si zapaluje jednu od druhé? Ať je odpověď jakákoliv, díky biografii Denise Demonpiona je možné si obrázek o slavném spisovateli poněkud rozšířit.

Posmrtně vydaný svazek Campo Santo z díla německého spisovatele W. G. Sebalda v lecčems navazuje na jeho jiné, českému čtenáři již známé knihy. Elegicky laděné, motivicky koncentrované a žánrově rozličné texty se skládají v soudržný, pozoruhodný celek, v němž kultovní spisovatel mimo jiné reflektuje tvorbu druhých i svou vlastní.

Alsasanka Mathilda se provdá za marockého vojáka Amina a odjíždí do Maroka splnit si sen o životě v exotické zemi. Jenomže ne vše probíhá tak, jak si to představovala. Úspěšná spisovatelka Leïla Slimani ve svém novém románu zavádí čtenáře do poválečného Maroka a tematizuje kulturní bariéry, s nimiž se Mathilda musí vyrovnávat.

V jednom Městě teče Řeka a stojí v něm dům, v němž se odehrává nebo odehrálo množství pozoruhodných příběhů. Ty jsou základem druhé prozaické knihy spisovatelky a novinářky Martiny Leierové. Zpočátku je próza trochu nevýrazná, s přibývajícími stranami však její atraktivita roste a roste.

První román herce Matěje Dadáka nabízí postavu zhýralého spisovatele, charakter, který je možná pro někoho pořád ještě atraktivní. Když si však recenzent položí otázku, čím dalším by mohl text případné čtenáře nalákat, odpověď ne a ne najít.

Po Tapetáři přichází Ema Labudová s druhou prózou. Její první novela byla jazykově výživná. To o autorčině druhotině platí taky. Jen ten gastronomický příměr není zrovna na místě. Román Lada u ledu totiž mimo jiné přibližuje protagonistčin zápas s poruchou příjmu potravy.

Poutavá sonda do zákulisí brazilského narkobyznysu ukazuje nejen to, jak se z obyčejného člověka stane obávaný narkobaron, ale pokládá si také otázku, zda může být svému okolí něčím skutečně prospěšný.

První do češtiny přeložený román slovenské prozaičky Evy Maliti Fraňové zaujme pozoruhodným tématem. Nebo spíš řadou pozoruhodných témat. Až se nabízí otázka, zda se toho v této útlé próze neděje a neřeší příliš mnoho.

Životní osudy Simone de Beauvoir a Jeana-Paula Sartra – dobře známý příběh, bezpochyby silný a oblíbený námět. Francouzská autorka Claudine Monteil však atraktivní materiál nezpracovala právě přesvědčivě.

Oblíbený autor knih pro děti Lukáš Csicsely publikoval druhou knihu určenou dospělým čtenářům. Román, jejž vypráví dandy a fintil Jan Hugo, však svého autora nezapře. Nejkrásnější pohřeb Jana Huga stejně jako Csicselyovy dětské knihy srší nápady, a představuje tak typ literatury, který je na poli české prózy v posledních letech vzácný.

Několik důležitých otázek, které se dotýkají našich základních hodnot, nastoluje útlá kniha Město světla španělského spisovatele Andrése Barby. Točí se kolem případu dvaatřiceti zemřelých dětí a popisuje zvláštní střet světa dětí a dospělých.