Temný, perverzní, násilnický, krutý. I takových přívlastků se na počátku literární kariéry dostalo jednomu z čelních představitelů britské prózy Ianu McEwanovi. Byť již od svých oblíbených témat jako pedofilie, incest a otevřené násilí poněkud upustil, neznamená to, že by jeho pozdější romány nějak utrpěly na kvalitě a na popularitě.

V nedávné době se Ian McEwan ostatně vryl do povědomí britské veřejnosti mnohem více, než by se mu to kdy povedlo čistě literaturou. Nejprve vedl otevřenou válku o děti s bývalou manželkou, později se dostal na stránky celosvětového (i bulvárního) tisku tím, že byl nařčen z plagiátorství (konkr. šlo o román Pokání), nezastal se ho nikdo jiný než nejzáhadnější postava současné literatury Thomas Pynchon. Aby toho nebylo málo, objevil na „stará“ kolena bratra, o jehož existenci neměl ani tušení, bratra, jenž se narodil z mileneckého poměru McEwanových rodičů za druhé světové války, tedy v době, kdy byla ještě McEwanova matka vdaná za jiného muže, a jenž byl dán k adopci. Zvláštní souhra okolností u autora, který většinu své literární kariéry zasvětil psaní o nevyzpytatelnosti lidského osudu, o poznamenaném dětství a především o kratičkých momentech, jež mohou jednou provždy proměnit lidské životy.

McEwan zahájil kariéru dvěma šokujícími sbírkami povídek, mj. knihou První láska, poslední pomazání (1975), v nichž velmi hutným stylem bez zbytečných příkras zabrousil do nejtemnějších končin lidské mysli. Knihy Betonová zahrada (1978), jíž se ve velkém stylu uvedl i jako románový autor, a Cizinci ve městě (1981), jen potvrdily jeho nezměrné kvality. Především Betonová zahrada, román o čtyřech osiřelých dětech, jež ze strachu z úřadů pohřbí mrtvou matku pod betonový dvorek a před venkovním světem předstírají, že je vše v pořádku, je po právu řazen mezi vrcholy jeho tvorby. Byť v následujících letech McEwan vydal několik dalších, těmi nejprestižnějšími cenami ověnčených románů, např. Amsterodam, zdálo se, jako by ztratil šťávu. Byla to bezesporu vytříbená díla, ale podle kritiků postrádající dřívější originalitu; forma, jako vždy precizní, jako by převládla nad obsahem.

Pak však McEwan v roce 2001 vydal svůj v pořadí osmý román Pokání a rázem bylo po spekulacích. Po dřívějším násilí a krutosti nebylo ani památky, namísto toho měli čtenáři v rukách po všech stránkách dokonalou knihu, které kromě umně vypointovaného příběhu o dospívající dívce, jejíž náhodné odhalení tragicky poznamená život dvou blízkých lidí, nabídla i přidanou hodnotu navíc – geniální postmoderní hříčku s textem a čtenářem samým.

V roce 2005 podlehl i McEwan tlaku doby a vrátil se ke svému evergreenu, násilí, tentokráte v podobě teroristické hrozby. Sobota se stala podle očekávání bestsellerem a jednou z  lepších knih, které odpovídají na teroristické útoky na USA v září 2001. Zatím posledním dílem je novelka Na Chesilské pláži, kterou si McEwan vzal velmi působivým způsobem na mušku britská šedesátá léta. Jeho příběh jedné tragické svatební noci, ve které se střetávají viktoriánské předsudky a blížící se sexuální revoluce, sice není tím nejlepším, co během své téměř čtyřicetileté literární kariéry napsal, ale potvrzuje to, co již všichni dávno vědí: že je Ian McEwan výborný znalec lidské povahy a zatraceně dobrý vypravěč.

Bibliografie (výběr):
Romány:
The Cement Garden (1978)
The Comfort of Strangers (1981)
The Child in Time (1987)
The Innocent (1989)
Black Dogs (1992)
Enduring Love (1997)
Amsterdam (1998)
Atonement (2001)
Saturday (2005)
On Chesil Beach (2007)

Povídky:
First Love, Last Rites (1975)
In Between the Sheets (1978)

Z jeho tvorby vyšlo česky např.:
Betonová zahrada, Volvox Globator 1993
Cizinci ve městě, Mladá fronta 1996
Amsterodam, Volvox Globator 1999
Pokání, Odeon 2003
První láska, poslední pomazání, Volvox Globator 2004
Sobota, Odeon 2006
Na Chesilské pláži, Odeon 2007