Koncem listopadu se v Helsinkách již po jednačtyřicáté udělovala Cena Finlandia, i letos ve třech hlavních kategoriích: román, literatura pro děti a mládež a literatura faktu. V nejsledovanější kategorii podruhé zvítězil Pajtim Statovci (nar. 1990), a to s románem o válce i vykořenění nazvaném Lehmä synnyttää yöllä (Kráva rodí v noci).

Letos z šesti nominovaných jako „diktátorka“ vítěze vybírala herečka Alma Pöysti, známá například z hlavních rolí ve filmu Tove o životních osudech finsko-švédské spisovatelky, ilustrátorky a malířky Tove Jansson nebo v nejnovějším Kaurismäkiho snímku Karaoke blues. Ne úplně standardní postup finské ceny totiž dává jedné osobnosti každoročně příležitost zvolit vítězný titul dané kategorie. Z šestice nominovaných vybrala Alma Pöysti právě Statovciho knihu, neboť jak sama na slavnostním večeru uvedla: „Letošní vítěz píše s tak podivuhodnou energií, že je naprosto nemožné se jí ubránit, následuje prostě knock-out. […] Je to šaman, který posouvá hranice realismu i představivosti, který dokáže i surrealistické a magické roviny přiblížit realitě na úrovni každičké buňky.“ Sám autor v děkovné řeči zkritizoval současnou politickou reprezentaci za velké škrty v kultuře a také za zvýšení DPH na knihy, protože tato opatření trestají lidi za čtení, za snahu porozumět světu prostřednictvím umění.

Oceněný román pojednává o hněvu, odcizení a vzpomínkách, jejichž spolehlivost není vůbec jistá. Pajtim Statovci až dojemně líčí lidi, na nichž válka, chudoba a vykořeněnost zanechaly stopy, které se bolestně přenášejí z generace na generaci. Pro spisovatele je to ve čtyřiatřiceti letech už druhá cena Finlandia. Po románu Bolla v roce 2019 pokračoval Statovci ve vítězném tažení Evropou a jako jeden z mála finských autorů svou magickou prózou zaujal kritiku i čtenářskou obec také ve Spojených státech. Česky dosud vyšla v překladu Jitky Hanušové pouze jeho prvotina z roku 2014 Moje kočka Jugoslávie (Kissani Jugoslavia, Argo, 2016).

Další nominované romány pokračují ve zpracovávání historických traumat, mocenských vztahů i morálky v nejrůznějších prostředích. Stále oblíbená jsou také autofikční díla.

Povolení k nedokonalosti

Vítěze v kategorii knih pro děti a mládež určila novinářka a moderátorka Maria Veitola, která se svěřila, že všechna nominovaná díla přečetla společně se synem. Cenu si odnesla autorka knih pro děti a také učitelka finštiny jako druhého jazyka Päivi Lukkarila (nar. 1967) za hororový román Skutsi (Les), který mladé čtenáře baví a zároveň nenápadně učí překonávat strach, přežít v divočině a bojovat proti předsudkům, ovšem hlavně jim dovoluje nebýt dokonalý.

Cenu v kategorii literatura faktu za knihu Suuri valhe vammaisuudesta (Velká lež o postižení) udělil bývalý ministr zahraničí, prezidentský kandidát a v současnosti poslanec Pekka Haavisto. Sofia Tawast (nar. 1989), novinářka a matka postiženého dítěte, na textu spolupracovala s Riikkou Leinonen, která prodělala dětskou mozkovou obrnu a získáním ceny tak probořila pomyslný skleněný strop, protože se stala vůbec první zdravotně postiženou držitelkou ceny Finlandia. Podle Haavistova vyjádření byly všechny nominované knihy v této kategorii skvělé, ale jím vybrané dílo splňuje všechny hlavní znaky dobré literatury faktu: vyvolává pocit nepohodlí, pokládá společensky důležité otázky a učí čtenáře novým věcem.

Také čtenáři mohli z nominovaných šestic děl vybírat vítěze podle svého a s „diktátory“ se překvapivě ani v jedné z kategorií neshodli. Mezi romány veřejnost nejvíce zaujal příběh o válečném traumatu a zapomenutých obětech nazvaný Kaarna (Kůra) i u nás známého Tommiho Kinnunena (nar. 1973), který byl v užší nominaci již počtvrté, ale na zisk hlavní ceny stále čeká. V kategorii non-fiction čtenáři nejvíce ocenili knihu Kimma Ohtonena (nar. 1981) Tunturikettu – Pohjolan naalin tarina (Liška z hor – Příběh lišky polární), která se v obecné rovině věnuje aktuálnímu tématu mizení živočišných druhů a překvapivému návratu lišek polárních do severního Finska po dlouhých sto letech. Z knih pro děti a mládež čtenáři zvolili román pro mládež Meren koskettamat (Dotyky moře) od Leeny Paasio (nar. 1974), jenž zpracovává hledání kořenů osiřelé dospívající dívky v kulisách finského ostrova Utö, což do příběhu vnáší ekologickou linku.