V posledních ročnících Audioknihy roku je obvyklé, že se mezi oceněnými audioknihami objevují jak novinky z české i světové literární scény, tak čerstvá zpracování klasických titulů. Nějaké to první místo (nejčastěji v kategorii cena posluchačů) si většinou odnese non fiction, a co je pro každoroční oceňování audioknih typické a nakonec i sympatické, pomyslných vavřínů se běžně dočká i žánrová literatura. Poslední jmenované se letos příliš nepotvrdilo, mezi oceněnými audioknihami se krčí jediná detektivka, navíc oceněná za nejlepší design. K žánrové literatuře mají potom nakročeno dva oceněné dokumenty – Anatomie strachu a Pohřešovaná – společnosti Bionaut, uvedené pod značkou Audionaut. O těch bude ale ještě řeč později. V rámci české prózy tentokrát porotu upoutala interpretace čtenářsky oblíbeného Šikmého kostela v podání Vilmy Cibulkové. Tu světovou zastupuje Svědectví Margaret Atwoodové a za nové audioknižní kabáty byly oceněny klasické tituly Egypťan Sinuhet nebo Růže pro Algernon.

Dnes to ale bude spíš o vydavatelích než o jejich produktech. Přestože vydavatelství OneHotBook získalo nejvíc prvenství už v předchozích ročnících, letos první příčky většiny kategorií doslova ovládlo. Ve OneHotBook mají zkušené režiséry, spolupracují se schopnými interprety a věnují velkou péči marketingu, obálkou audioknihy počínaje (jak dosvědčují hned čtyři nominace z pěti v kategorii nejlepší design) a propagací nekonče. V audioknize roku navíc velké množství nominací získávají celkem stabilně. Vydavatelství však začínají čím dál víc šlapat na paty další a další konkurenti, jak množstvím vydávaných titulů, tak zajímavostí výběru.

V loňském roce sice podle dostupných údajů růst audioknižního trhu zpomalil, ale meziročně stále činí něco přes dvanáct procent. A na rozdíl od ostatních segmentů knižního trhu, které byly negativně ovlivněny ekonomickými restrikcemi, má ten audioknižní výhodu, že měl možnost nadále pokračovat v přesunu do digitální distribuce a jindy vytíženým interpretům se navíc uvolnily kalendáře (třeba na Jana Potměšila prý vydavatelství OneHotBook s adaptací oceněného románu Růže pro Algernon čekalo dva roky). Audioknihy, stejně jako podcasty, natolik vpluly do naší každodennosti, že vznikající poptávka podobu audioknižního trhu pochopitelně ovlivňuje.

Logicky se tu tak začíná odrážet uspořádání nakladatelské sféry. Zkraje loňského roku se například vydavatelství sdružená pod společností Euromedia Group spojila pod značku Témbr a výrazně přitom rozšířila svou produkci. Témbr se potom velmi rychle dostal mezi pětici nejprodávanějších vydavatelů. Zatímco v loňských nominacích tak měla Euromedia jedno jediné zastoupení (a v těch předchozích dokonce žádné), letos jich získala rovnou deset. Výrazný úspěch bez ohledu na to, že se oproti loňsku počet nominací v každé kategorii zvýšil. K podobnému kroku – totiž sjednocení pod jednu značku, tentokrát s názvem Voxi – přistoupil i koncern Albatros Media, ačkoliv s menším množstvím produkovaných knih. I tak si ale drží tři nominace. Oproti loňskému roku tratily stálice jako Tympanum (z osmi nominací tři) nebo Radioservis (z osmi pět). Ani jedna z těchto značek poprvé po dlouhé době však nominaci neproměnila. Dříve úspěšná vydavatelství Audiostory nebo Bookmedia se letos v nominacích neobjevila vůbec.

Navzdory nástupu velkých nakladatelských značek ale zatím stále funguje spousta malých a stabilních vydavatelů a zároveň vznikají vydavatelství úplně nová. A tady přichází – alespoň z mého pohledu – nejzajímavější událost letošních cen. Necháme-li stranou cenu posluchačů, kterou získal knižní rozhovor Šlachta – Třicet let pod přísahou, z deseti cen udělovaných odbornou porotou Asociace vydavatelů audioknih získalo vydavatelství OneHotBook hned sedm. Ze tří zbývajících připadla jedna Audiotéce (za dramatizaci Vlastníci) a zbývající dvě vydavatelské značce Audionaut, podcastovému produktu společnosti Bionaut. Vzhledem k tomu, že se nejedná o projekty vycházející z literárního díla, zaujala jejich práce v kategoriích mluvené slovo mimo kategorie (Anatomie strachu) a nejlepší zvukový design (Pohřešovaná). Jejich úspěch by se dal popsat jako absolutní, protože za jediný rok svého působení vyprodukovaly tři počiny a všechny tři získaly nominaci v obou jmenovaných kategoriích. Takže šest nominací a dvě první místa. Jedná se o dokumentární pásma, vydávaná na pokračování jako podcasty, oceněná především za inovativnost v práci se zvukem. Anatomii strachu porota popisuje jako precizní dílo, které „využívá všechna specifika zvukového vyprávění i vnímání – práci se slovem, kreativní způsob střihu, hudební kompozici, zvukový design“.

A tady snad už konečně dospějeme k pointě. Vydavatelství OneHotBook si jistě zaslouží gratulaci, nicméně to, že v docela pestré paletě vyzyvatelů si nakonec pozornost získal projekt rozkročený k jinému formátu, je celkem zajímavý příslib (či výzva) do budoucna jak pro stávající, tak pro přicházející vydavatele. Rozrůstající se publikum totiž ušlo kus cesty a je naučené a připravené poslouchat. O porotě ani nemluvím. Tak snad to bude příští rok ještě pestřejší.