iLiteratura.cz: Jak vznikl festival GavranFest?
Miro Gavran: Byl založen na Slovensku před čtrnácti lety v historickém městě Trnavě v Divadle Jána Palárika. Toho roku došlo k tomu, že dokonce šest slovenských divadel mělo ve svém repertoáru moje představení, a tak vedení tohoto divadla Michal Babiak a Emil Nedielka pozvali všechna ta divadla s mými představeními na malý festival, kterému dali název GavranFest. Protože to dopadlo velmi dobře, v dalších letech z tohoto festivalu udělali mezinárodní, a tak na něm vedle slovenských divadel vystupovala i divadla z Francie, Německa, Polska, Česka, Rakouska, Chorvatska a Slovinska a tak to bylo až do roku 2009. V roce 2013 se festival konal v Krakově v divadle Teatr Ludowy a od loňského roku se začal odehrávat v Praze.

iLiteratura.cz: Jak došlo k tomu, že se festival začal konat v Praze?
Miro Gavran: Na třetím ročníku GavranFestu v Trnavě byl pan František Karoch a už tehdy ho napadlo, že by bylo dobré, aby se takovýto festival konal i v Praze, protože mě už tehdy hodně hrála divadla v Česku. Až po deseti letech se to také stalo.

iLiteratura.cz: Během letošního festivalu bylo na scénách divadel Studio DVA, Divadla Palace, Žižkovského divadla Járy Cimrmana a Divadla Na Prádle uvedeno šest her v provedení divadel ze čtyř zemí. Šlo o představení Vše o ženách (bratislavské Divadlo DIVA), Vše o mužích (Studio DVA), Čechov řekl Tolstému sbohem (pražská divadelní společnost 3D Company), Je těžké říci sbohem (bělehradský Putujući Teatar VIHOR), Zmrzlina a Pivo (Teatar Gavran ze Záhřebu). Jak jste byl spokojen s představeními a reakcemi publika?
Miro Gavran: Byl jsem nadmíru spokojený jak s kvalitou představení, tak s výbornými reakcemi publika a nadmíru jsem byl spokojený také s výbornou organizací festivalu díky dramaturgovi festivalu Františku Karochovi, řediteli festivalu Nenadu Bojićovi, sdružení Lastavica a divadlu Studio DVA a Divadlu Palace. Skutečně jsem se v Praze v těch dnech cítil příjemně.

iLiteratura.cz: V rámci festivalu jste take oslavili 500. reprízu představení Vše o mužích. Proč je podle vašeho názoru tak úspěšné?
Miro Gavran: Tato komedie měla dosud šestnáct divadelních premiér od Záhřebu a Varšavy po São Paulo a Moskvu. V Krakově měla přes 400 repríz. Věřím, že důvodem úspěchu pražského představení i četných dalších představení podle tohoto textu je to, že jsem hercům poskytl možnost, aby každý odehrál několik různých rolí, které nabízejí humor i emoce, respektive propojení humoru a emocí.

iLiteratura.cz: Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity se konal také kulatý stůl nesoucí název Miro Gavran, divadelní autor v evropském a světovém kontextu, kterého se účastnilo pět vysokoškolských pedagogů a jedna dramaturgyně: slavista a váš překladatel Jaroslav Otčenášek, slavisté Bogusław M. Zieliński a Magdalena Dyrasová z Polska, chorvatská teatroložka Sanja Nikčevićová, váš překladatel Tihomir Glowatzky z Německa a česká divadelní dramaturgyně Kristýna Čepková. Musí být pro vás zajímavé být přítomen takové diskusi.
Miro Gavran: Bylo pro mě zajímavé dozvědět se, jak tito lidé, kteří se badatelsky zabývali mými divadelními texty, různými způsoby přemýšlejí o podstatě mých dramat a komedií. Je pro mě privilegium mít tak kvalitní a vážené odborníky, kteří svůj čas věnují analýze mých textů. Některé jejich názory příjemně překvapily i mě a přinutily mě, abych se zamyslel nad možnými interpretacemi své práce.

iLiteratura.cz: Na začátku festivalu se konala prezentace vaší knihy v češtině s názvem Nové komedie z Chorvatska a sem tam drama v překladu Jaroslava Otčenáška a Františka Karocha. Jaké komedie a dramata kniha obsahuje?
Miro Gavran: Jaroslav přeložil Tajemství Grety Garbo, Páry a Lásky George Washingtona a František Pandořinu skříňku, Je těžké říci sbohem a Dům snů, můj nejnovější divadelní text, který se vydává poprvé. Nejdříve tedy vychází na veřejnost v češtině a teprve na podzim bude vydán v chorvatštině. Protože jsme na minulém GavranFestu v Praze představili moji knihu Šest komedií z Chorvatska, na které rovněž pracovali Jaroslav a František (obě knihy jazykově upravila Jana Krásná), připadalo nám logické mít na tomto festivalu novou knihu v češtině.

iLiteratura.cz: Předposlední den festivalu jste na besedě s publikem představil i svůj nový román v chorvatštině Nekoliko ptica i jedno nebo (Několik ptáků a jedno nebe).
Miro Gavran: Poslední měsíce jsem měl kolem deseti vystoupení, na nichž jsem představil tento román, který publikum i kritika mimořádně dobře přijali v Chorvatsku i v Hercegovině, a těší mě, že se mi naskytla příležitost promluvit o něm i v Praze. Protože se jedna část děje tohoto románu odehrává přesně před sto lety, kdy veliký dobrodinec františkán Didak Buntić v době sucha zahájil velkou akci na záchranu hladovějících dětí, při které je nechal odvážet do Slavonie a Sremu, a druhá část děje probíhá v roce 1987 a 1997, pro čtenáře je očividně zajímavé toto emotivní a dramatické cestování v čase.
Ale na besedě, která se konala v Lastavici, jsem nemluvil jen o tomto románu, ale též o některých svých dalších románech, jako je Zaboravljeni sin (Zapomenutý syn) o lehce retardovaném dvacetiletém mladíkovi, který si píše deník a prožívá silný milostný příběh s osmnáctiletou dívkou. Tento román měl dokonce devět vydání v chorvatštině a nedávno byl vydán i v japonštině v Tokiu, předtím ve španělštině v Santiagu de Chile a ve slovinštině v Lublani. Podařilo se mi krátce představit část své práce a popovídat si s účastníky o literatuře a divadle.