V roce 2001 byl vydán první překlad literární tvorby jednoho z nejvýraznějších a též nejprodávanějších současných chorvatských spisovatelů, Miro Gavrana. Nakladatelství Větrné mlýny zařadilo do své edice “Dramatické texty” hned tři Gavranovy divadelní hry, které patří k těm vůbec nejpopulárnějším a nejpovedenějším.

První hra “Čechov řekl Tolstému sbohem” nám nastiňuje hypotetickou situaci setkání obou ruských literárních velikánů, které navíc doprovází i jejich ženy. Již věhlasný spisovatel-klasik Tolstý si pozve mladého a nadějného Čechova do svého venkovského sídla, neboť chystá sepsat své myšlenky a názory do nějaké ”hezké a tlusté” knihy. Jako zapisovatele si vybral právě Antona Pavloviče, jednak aby svého konkurenta lépe poznal a jednak aby se také pokusil jeho nepochybný talent přidusit. Navíc do hry vstupuje i Tolstého zájem o Čechovovu ženu a neskrývaný zájem paní Tolsté o mladého Antona Pavloviče. Postupně se v krátkých a břitkých dialozích rozkrývají charaktery jednotlivých postav a vše vrcholí fatálním rozkolem. Ač je tato hra svým půdorysem velmi blízká např. dramatu E. Albeea “Kdo se bojí Virginie Woolfové” (Who´s Afraid of Virginia Woolf), přesto je svěží a vtipná.

“Nocí bohů” zamířil Gavran do Francie 17. století na dvůr Ludvíka XIV. (Louis XIV), kde se svým divadlem baví a provokuje soudobou aristokracii a církev Jean Baptiste Poquelin zvaný Molière. Gavran si s postavami krále, králova šaška a dramatika opět zahrává po svém. Hlavní linií této hry je králova nesnášenlivost ke kritice a velmi silná touha po moci a rozhodování o osudech poddaných. Král donutí Molièra, aby se přiznal k uvedení hry, ve které Ludvíka zesměšňuje, kvůli jeho touze po krásné herečce, která o něj ovšem zájem neměla. Hra míří do živého a vystihuje královy slabosti. Něco takového ovšem Ludvík nemůže strpět a na základě dohody se svým pomocníkem šaškem se postarají o Molièrův konec. Je otázkou, zda Gavran touto hrou komentoval i dění ve své zemi v 90. letech 20. století, obzvláště postavu bývalého prezidenta.

Svou poslední hrou “Pacient doktora Freuda” se přesuneme na počátek 20. století do Vídně, do pracovny věhlasného zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Freud má jednoho dne zajímavou návštěvu, přijde k němu mladý muž – Adolf Hitler – se svým problémem. Nedaří se mu totiž zdárně souložit s milenkou Klárou. Freud zprvu odmítá tento případ řešit, nicméně svolí a my máme možnost v rozhovorech mezi Freudem a Hitlerem, Freudem a Klárou a Klárou a Hitlerem začít lépe chápat věci následující. Tato třetí hra je patrně nejvtipnější a celkově nejoriginálnější. Recenzovaná kniha nám tedy přibližuje Gavrana – dramatika v nejlepší formě, podobně pozitivní ohlasy sklízí i četné dramatizace těchto her v Evropě i v zámoří.

Jediný problém, se kterým se u této sbírky setkáme je místy podivný překlad. Ve všech třech hrách mluví postavy v podstatě spisovně (jako v originálu), nicméně z času na čas se objeví nějaké nespisovný výraz či přímo argot. Bohužel zcela nahodile a nelogicky. Původně to vypadalo jako nějaký překladatelčin záměr, nicméně se nejedná o nic jiného, než občasné “oživení” dialogů, ovšem zcela nemístné. Jediným vysvětlením je ztráta jazykové citu pro češtinu, který tuto Češku žijící dlouho v zahraničí patrně postihla.