9. obraz (hra Nora dnes)

obývací pokoj

Tony, Nora

Obývací pokoj je silně osvětlen. Z jídelny přichází Tony. Zhasne jedno světlo, pak druhé, pak třetí. Obývák osvětlují jen světla ze stromečku, a tak je místnost setmělá. Tony přistupuje k polici a dává do přehrávače CD. Rozezní se zneklidňující hudba Wágnerova Bludného Holanďana. Sedne si na gauč a nehnutě se zaposlouchá do hudby. V jednom okamžiku vchází do pokoje Nora.

Nora: Dobrý večer, miláčku. Proč je tady taková tma?

Nora rozsvítí, pak přejde k poličce a ztlumí hudbu. Svléká si bundu a odchází ke druhým dveřím.

Tony: Kam jdeš?

Nora: Jdu se na něco podívat.

Tony: Na něco do počítače?

Nora se zastaví.

Nora: No…ano. Něco čekám.

Toni: Tak to tam chodit nemusíš. Před hodinou jsem se díval do pošty. Určitě hledáš tohle.

Ze stolu zvedne papír s e-mailem.

Nora: Měla bych ti vysvětlit…

Tony: Radši ne!

Nora: Jenom jsem…

Tony: Prosim tě, hlavně mi nic nevysvětluj!

Nora: Chtěl jsem ti jenom říct…

Tony: Do hajzlu, můžeš aspoň na chvíli zmlknout?! Po tom všem, můžeš?!

Ticho. Nora stojí a neví, co dělat. Není si úplně jistá, co všechno je v e-mailu napsáno. Tato hloupá nehybnost trvá velmi dlouho.

Tony: Sedni si…Musíme si promluvit. Poprvé v životě si musíme doopravdy promluvit.

Nora udělá bázlivě dva tři kroky. Stojí teď proti Tonymu, ale nesedá si.

Nora: Mám v životě tolik nepřátel, tak musíš pochopit, že…

Tony: Je to pravda, co se tam píše?

Nora: A co?

Tony: Že ti otec nechal jen dluhy a že s penězma od Karla si rozjela svojí turistickou kancelář?

Ticho.

Nora: Víš, že nám ten člověk pomohl.

Tony: “Nám”! Říkáš “nám pomohl”. Vždycky mi byl odporný a já ho nikdy, opravdu nikdy o žádnou pomoc neprosil.

Ticho.

Tony: Znamená to, že si lhala, když jsi mi říkala, že kancelář si otevřela díky otcovým penězům?

Nora: Jo, lhala jsem. Kvůli tobě jsem lhala. Ty si byl v tý době tak nemocnej, konec konců…. Zrovna ses vrátil z nemocnice. Otec nečekaně umřel. Celá rodina, všechno bylo na mých bedrech. Věděla jsem, že musím udělat něco, abych se vrátila do města, abych mohla být s tebou a s naší dcerou. Musela jsem najít způsob, jak to pro nás tři všecko zařídit.

Tony: Děsný! Ty sis vzala peníze od toho mafiána. Od člověka, kterej nakonec skončil ve vězení.

Nora: Ty bys to na mým místě taky udělal.

Tony: Neudělal! To mi věř, neudělal.

Nora: Musela jsem to udělat už kvůli tobě.

Tony: Prosim tě, mlč, nemluv! Vždycky máš pravdu. Na všecko najdeš vysvětlení…Opravdu mě zajímá, jak chceš vysvětlit, že ti ten mafián píše, že si s ním měla vztah. Píše, že ty i já jsme mu dlužni za všechno, co pro nás udělal, píše, že očekává, že zaměstnáš jeho syna, jinak dá do novin, že si byla jeho milenka, že to on tě stvořil.

Ticho.

Tony: To je odporný. Podváděl si mě s tim zlodějem, s tim mafiánem.

Nora: Nepodváděla, věř mi!

Tony: Ale jo. Až dneska jsem si spojil všechno co bylo do logickýho celku. Až teď je mi jasnej tvůj náhlej úspěch od pokojský v hotelu, přes vedoucí recepce až k majitelce turistické kanceláře. Děsný! Vždycky jsi myslela jen a jen na sebe a svůj úspěch.

Nora: To není pravda! Všechno, co jsem dělal, jsem dělala z lásky k tobě, jenom z lásky k tobě a k našemu dítěti.

Tony: Že se nestydíš?! Takhle se vymlouvat? Svině! Odporná kariéristická svině!

© Jaroslav Otčenášek