Miro Gavran patří k těm současným spisovatelům, kteří mají širší záběr, než se možná na první pohled zdá. Historická témata sice nejsou u Gavrana ničím novým, ale zatím se v románové a povídkové tvorbě týkala jen doby velmi staré (biblická trilogie Judita, Krstitel, Poncije Pilat). V dramatické tvorbě se sice už dotkl např. doby Molièrovy, G. Washingtona či A. P. Čechova, ale jednalo se spíše o dobové aktualizace, vycházející víceméně jen z autorovy fantazie.

Ze zcela jiného soudku je Kafkin prijatelj (Kafkův přítel). Gavran se rozhodl poměrně invenčním způsobem „rozpitvat“ pozadí vztahu Franze Kafky a Maxe Broda, ale nikoliv Kafkovýma očima, jak je to v kafkovské literatuře časté, ale hlavní postavou je právě Kafkův přítel. Příběh začíná v roce 1903 v Praze. Kafka i Brod se spolu velmi často setkávají, diskutují, mají mnoho společného. Brod chodí ke Kafkům domů na návštěvu, až se stává téměř členem rodiny. Gavran nám tu prostřednictvím Broda přibližuje složité rodinné pozadí, které se výrazně podílelo na formování Kafkovy psychiky a jeho názorů na život a jeho smysl. Postava Kafky chvílemi z Maxova zřetele trochu mizí, neboť nastává naprosto nečekaný zvrat v jeho vztahu ke Kafkovým rodičům, zvláště k jeho trpící matce. Poměry Kafkovy rodiny Gavran líčí značně expresivně, Kafkův otec vystupuje spíše jako omezený tyran, pro něhož je zmatený syn jen podivným intelektuálem, který je pro praktický život vcelku k ničemu. Oproti tomu matka je pojata jako velmi citlivá, vnímající žena, jejíž umělecké a intelektuální zájmy svatba utlumila a živočišný manžel ji jednoznačně usměrnil do role poslušné a znevolněné manželky. Snad proto dochází k jejímu milostnému vzplanutí právě ke Kafkovu nejlepšímu příteli, k Maxovi. Kafkovy rodiče jsou stavy svého syna stále více znepokojeni a hledají v Maxovi pomocníka, který by Franzovi pomohl. Leč vše se vyvíjí jinak. Další zajímavou polohou je Maxův náhled na Kafkovy pokusy o intimní sblížení se ženami, výraznou úlohu tu hrála např. Milena Jesenská.

V několika časových skocích se seznamujeme nejprve s Kafkovou neradostnou existencí v Berlíně a následně s jeho posledními dny v Praze, kdy již Franz nedokáže déle vzdorovat těžké nemoci. Tím ovšem příběh nekončí. Gavran nás přenáší do doby po druhé světové válce, kdy se za Maxem Brodem do Izraele vydává novinářka Jana Kučerová, aby mu nabídla velmi zajímavé texty Mileny Jesenské, které Kafku vykreslují trochu jinak, než je dosud známo z korpusu Kafkova díla, o jehož vydání se Brod stará…

Gavran poměrně nečekaně zvolil pro toto složité a komplikované téma značně nezvyklou podobu útlého románu, v němž je příběh doslova „střílen“ v krátkých, ale silných dávkách. Některé kapitoly mají třeba jen pět řádků. Čtenáři to ale vůbec nevadí, naopak právě jistá zhutněnost ho nutí naplno zapojit představivost a s ní vše, co dosud o Kafkovi četl nebo viděl. Gavran na rozdíl od některých jiných autorů nepodlehl ve vztahu ke Kafkovi „pietě“ a mytologii s ním spojené a napsal svérázný text, který na Kafku nahlíží velmi civilně a bez stereotypů.

Kniha byla poměrně rychle přeložena již do většiny velkých jazyků. Překlad do češtiny je připraven k vydání.