Miro Gavran: Lásky Georga Washingtona. Přel. Ján Jankovič. Malostranská beseda, Praha, premiéra 24. 11. 2012

Oblíbený chorvatský dramatik Miro Gavran byl prezentován v Malostranské besedě poněkud netypickým způsobem. Představení lehce experimentálního divadelního spolku LA’MY uvedlo Gavranovu jednoaktovku Lásky Georga Washingtona (Ljubavi Georgea Washingtona) v premiéře a zároveň derniéře 24. listopadu 2012. V nastudování režisérky Vandy Hutařové zazněl ústy hereček Klaudie Gáborové a Márie Holbové (absolventky bratislavské herecké konzervatoře) slovenský překlad Gavranovy hry z pera překladatele Jána Jankoviče. Scéna Malostranské besedy je poměrně malá a tomu také režisérka musela uzpůsobit pojetí hry. Dramatizace se tedy nesla spíše v duchu minimalistického pojetí, dobové reálie symbolizoval především oděv obou hereček, stylizovaný do 19. století, a též kufr, se kterým údajná milenka G. Washingtona přijela navštívit Washingtonovu vdovu, aby si spolu „vyříkaly“ své vztahy k americkému prezidentovi. Jelikož se jednalo o premiéru, bylo představení ještě trochu neusazené a i množství přeřeknutí vyšší, než by bylo záhodno. Obě mladé herečky se do rolí starších žen přesto „položily“ se vší vervou a celkový dojem byl opravdu příznivý.

Tato hra vznikla v dramatikově raném tvůrčím období (1988), kdy se Gavran soustředil na vytváření alternativních zápletek v životech reálných historických osobností. V podobném duchu vznikaly v té době hry jako Noć bogova (Noc bohů – o vztahu Molièra a Ludvíka XIV., 1986) nebo Čehov je Tolstoju rekao zbogom (Čechov řekl Tolstému sbohem, 1989, česky 2001), které si, stejně jako Lásky Georga Washingtona, rychle získaly popularitu nejen v Chorvatsku (přesněji do roku 1991 v Jugoslávii), ale díky včasným překladům do velkého množství jazyků i v zahraničí. A tak je tomu stále. Gavran opravdu patří k  naprosto nejhranějším chorvatským autorům. Sama hra ještě do češtiny přeložena nebyla, ale nastudování ve slovenštině nepředstavovalo žádný problém ani pro většinu publika, které bylo spíše mladšího věku. Sama hra byla v roce 2001 adaptována pro chorvatskou televizi v režii Eduarda Galoviće.

Byť se jedná o relativně krátkou a úspornou hru (kromě hereček se z postav na jevišti objevil jen obraz G. Washingtona), nadšení, se kterým byla realizována, rychle překrylo i drobné nedostatky a dosud nevelké herecké zkušenosti obou představitelek.

Samo divadelní představení bylo uvedeno vystoupením mladého pražského smíšeného komorního sboru Ad ibitum, které diváky během zhruba 40 minut seznámilo s pestrým světem svých vokálních adaptací – od srbské lidové písně až po americké tradicionály.