Jean-Philippe Toussaint se v letošním roce svým čtenářům připomněl hned čtyřmi projekty, a všechny jsou odbočením z jeho cesty romanopisce. Jako by ho právě psaní posledního románu La Vérité sur Marie (Pravda o Marii) vyčerpalo, unavilo. A to v něm v pozadí napínavého, i když nepříliš složitého příběhu obdivuhodně přetavil do slov různé formy energie (milostné, jež člověka hnedle přivede k infarktu, přírodní, vrcholící hromy a blesky, animální v podobě úprku splašeného koně, anebo té, jež se obrací proti člověku, ač je jeho dílem: ať už žárlivost nebo třeba rozsáhlý požár, v obou případech záležitost stejně spalující). Možná ale jen dostal chuť zkusit něco nového. J.-P. Toussaint se nikdy nevěnoval literatuře výhradně, kromě psaní také točil filmy. V rozhovoru pro časopis Les Inrockuptibles ostatně uvádí, že ho profesní nálepky (zda je spisovatel, režisér, fotograf anebo výtvarník) nezajímají, říká, že je umělec, ale ne ve smyslu sociálního zařazení, nýbrž tím, že chce publiku nabízet svůj pohled na svět. Způsob, jak vidíme věci kolem sebe, přitom samozřejmě vyzařuje naši citlivost, emoce, ale i inteligenci a smysl pro humor.  

Echecs
Letos v lednu se J.-P. Toussaint rozhodl vyzkoušet (a podpořit) trh s elektronickými knihami a v podstatě svépomocí, jen se třemi pomocníky (oslovený kritik pořídil poznámkový aparát, programátor se postaral o sazbu, obálku navrhla spisovatelova dcera Anne), vydal svou první e-knihu. Jeho dosud nepublikovanou prvotinu, Echecs, si čtenáři mohou koupit přes Amazon. Výhodou elektronického vydání je, že dokument obsahuje dvě ze tří verzí Toussaintova debutu, doplněné podrobnými poznámkami literárního vědce a kritika Laurenta Demoulina, a také jeho vyčerpávající předmluvou, v níž etapy vzniku a varianty textu popisuje a usazuje do kontextu pozdějšího Toussaintova díla.

Livre/Louvre
Dalším, rozsáhlejším projektem byla jarní výstava v muzeu Louvre nazvaná Livre/Louvre. Vznik této události předznamenala jedna scéna z románu Fuir (č. Utíkat), která se v muzeu Louvre odehrává. Jean-Philippe Toussaint však tento nevinný impuls rozpracovává v pestré směsi nápadů a způsobů jejich realizace. Mottem výstavy je v podstatě její název: vše vychází ze zvukové a vizuální podoby slov Louvre a Livre (kniha). V muzeu se ocitá kniha, jež se spisovateli stala osudem a chlebem a která má v jeho představách mnoho tváří. A také je svým způsobem věčná. Na poměrně omezeném prostoru čtyř místností autor představil svou poctu knize, použil však různé jiné prostředky než psané slovo.

Na ploše celé jedné zdi byly vystaveny Toussaintovy fotografie zobrazující autorovu rodinu v různých pózách s knihou v ruce na Korsice. 

Další prostor zabralo 84 detailů z obrazů nejrůznějšího stáří a původu s motivem knihy a ruky (snad s jedinou, škodolibou výjimkou). 

Jiná kolekce fotek představovala Louvre v zavírací době – tento moment také posloužil jako pozadí při natáčení jednoho ze tří krátkých filmů, jež tu byly představeny pod souhrnným názvem Tři fragmenty z Fuir (zobrazující scény z Toussaintova románu Utíkat). Ve fragmentu, který se odehrává v muzeu, vystupuje herečka Dolores Chaplinová, protagonistka Toussaintova celovečerního filmu La Patinoire (1999, Kluziště).

V oddělené místnosti bylo možné sledovat instalaci Číst myšlení, při níž se v prosklenné kukani velikosti sprchového koutu střídali figuranti s helmou na snímání EEG na hlavě a s Toussaintovou knihou La Salle de bain (Koupelna) v ruce. Hned vedle na velké obrazovce běžel ve smyčce film sestříhaný ze snímků z vyšetření mozkové aktivity autora (knihy a výstavy), ze záznamů různých dějinných událostí (první kroky člověka na Měsíci, atentát na J. F. Kennedyho atp.), ale také třeba scény z Toussaintových románů (požár, postava plavající v moři). Obrazy se přitom střídaly v tak rychlých sekvencích, že takřka neumožňovaly rozkódovat, z čeho přesně se asi tříminutový film skládá. Účelem bylo spíš vyvolat další vzpomínky, konotace, interpretace.

Skromnější, o to však působivější byla instalace Rukopisy: vedle osmého vydání Dantova Pekla z roku 1481 leželo devět iPadů a zobrazovalo různé jazykové verze téhož textu. Dokonale synchronizovaná aplikace P. Soqueta přitom jednotlivými překlady listovala. Načítaly se postupně, a když v závěru, po posledním slavném verši text vzplanul (samozřejmě jen v počítačové animaci), všechny popořadě na obrazovkách lehly popelem. V další smyčce se ale vše spustilo zase od začátku. Pro připomenutí toho, jak čas plyne (věčné téma Toussaintových románů), byl vedle takto aktualizovaného Danta vystaven rukopis Beckettova Čekání na Godota.

Vesmír plný knih měla prezentovat instalace v další malé, temné chodbičce, kde zářila v neonech vyvedená slova „kniha“ v různých jazycích.

Zajímavou podívanou přinesl i „obraz“ s názvem Několik přátel spisovatelů, kteří šli zrovna dnes kolem Louvru: Toussaint se inspiroval známým skupinovým portrétem Pocta Delacroixovi, který roku 1864 pořídil H. Fantin-Latour. Místo olejomalby ale Toussaint použil fotografii. Vzniklý snímek obsahuje několik vtipných můstků mezi dnešním a historickým zobrazením obdobné party umělců (použití zrcadla a monitoru, rozesazení a pozice postav, jejich oblečení...).

Výstava trvala od března do června a jako doprovodný program nabídla promítání Toussaintových filmů, besedy i celodenní konferenci s účastí autorů zachycených na společné fotografii. Jako celek neměla velké rozměry, nepředstavila nic světoborného a ani nepřinesla neopakovatelný zážitek. Spíš takové skromné, úsměvné a hravé zamyšlení nad tím, jakou roli hraje – či může hrát – kniha v našich životech a jak jsou s ní každodenní okamžiky propojeny. Výsledek ale rozhodně nepůsobil banálně či všedně: byla to barevná, živá a pestrá podívaná. 

La main et le regard
Jako katalog k této výstavě Toussaintovi vyšla výpravná publikace s názvem La main et le regard. Livre/Louvre (Ruka a pohled. Kniha/Louvre; Le Passage Éditions/Louvre Éditions, 240 s.). Kniha, vytištěná na křídovém papíře, obsahuje především fotografie, a slovy kritiků „obdivuhodně spojuje minulost a přítomnost, vědu a umění, obraz a text, skutečnost a fikci: to vše se ve svazku vesele prolíná“. Hlavní roli v ní hraje opět kniha, jež se na jednotlivých snímcích, tak jako na výstavě, objevuje v rukách autorových rodinných příslušníků nebo postav z desítek známých i neznámých obrazů a také na momentkách z různých prostředí na rozličných místech světa. Vévodí jim spisovatelův autoportrét, fotografie čtoucího Jeana-Philippa Toussainta, jemuž je vidět mozek (montáž s použitím snímku mozku, pořízeného při vyšetření magnetickou rezonancí). Kniha dává prostor i několika dalším spisovatelům jako Jean Echenoz, Philippe Djian, Emmanuel Carrère, Olivier Rolin, kteří jsou zachyceni jednak na již výše zmíněné skupinové fotografii, jednak samostatně pózují před různými obrazy muzea Louvre. Publikaci doplňují úryvky z Toussaintových románů, v nichž je řeč o knize a o psaní.

L’urgence et la patience
Poslední událostí letošní toussaintovského jara bylo vydání útlé knížky, která obsahuje Toussaintovy texty o psaní. Dostala název L’urgence et la patience (Les Editions de Minuit, Paříž, 2012, 110 s.), tedy Naléhavost a trpělivost, a nabízí jedenáct textů, v nichž spisovatel dává nahlédnout do své tvůrčí dílny anebo vzdává poctu svým oblíbeným autorům (Dostojevský, Proust, Kafka, Beckett), případně také uctívanému nakladateli Jérômu Lindonovi.