Spisovatel Jean-Philippe Toussaint (1957) se proslavil svou prvotinou: útlou knížkou Koupelna (La Salle de bain, 1985). Stručný, jen v náznacích vyprávěný příběh, psaný v krátkých a zdánlivě prostých větách přivítali čtenáři i literární kritika nadšeně jako novou jiskru v atmosféře francouzské literatury 80. let, kdy vše tradiční bylo stále ještě odmítáno a to nové z 50. a 60. let bylo vnímáno buď zcela negativně, anebo už poněkud zapšklo.

Jeho svérázný hravý styl s ironickým nábojem v následujících letech rozkošatěl: dnes Jean-Philippe Toussaint píše v rozvolněných, trochu neučesaných souvětích, jeho texty už myšlenkovou nádivku neskrývají za nezávazné šaškování – reflektují, i když svérázně, problémy a zádrhele čistě dnešní, ale i obecně platné. V posledních knihách Toussaint dokáže být smutně nostalgický, melancholický, ba úzkostný – avšak zároveň stále poutavý, napínavý. Jako jeden z mála současných spisovatelů se snaží zachytit absolutní přítomnost – v námětu, obsahu, ale i stylu a lexiku svých textů.

Toussaint vzhlíží k Pascalovi, nepopírá dědictví Flaubertovo, v jistém smyslu, ačkoli nijak násilně či prvoplánově, navazuje samozřejmě jak na slavné autory absurdních dramat (Beckett), na existencialismus (Camus), hnutí OULIPO (Perec), tak zejména na francouzský „nový román“ (Robbe-Grillet). Inspiraci našel však i v literatuře zahraniční – mezi autory, již ho ovlivnili, nejčastěji uvádí F. M. Dostojovského, Witolda Gombrowicze nebo nejčerstvěji Lawrence Durrella.

Dále vydal romány – všechny v nakladatelství Minuit – Monsieur (1986, Pan), L´appareil-photo (1989; česky Fotoaparát, Dauphin, 1997), La Réticence (1991, Zdrženlivost), La Télévision (1997; česky Televize, Dauphin, 2000), Faire l´amour (2002; česky Milovat se, Garamond, 2004), Fuir (2005; česky Utíkat, Garamond, 2006), La Vérité sur Marie (2009, Pravda o Marii) a Nue (Nahá, 2013). Mimoto také sbírku textů o cestování L´autoportrait (a l´étranger) (2000; česky Autoportrét (v cizině), Dauphin, 2002) a na podobné téma sbírku Mes bureaux, luoghi dove scrivo (Mé pracovny – vyšlo pouze v italském překladu, 2005). Zajímavý text je La Mélancolie de Zidane (Minuit, 2006), přičemž anotace této knížečky je stručná a výmluvná: 9. července 2006 se Jean-Philippe Toussaint vypravil do Berlína na finále MS ve fotbalu, kde se utkala Francie s Itálií. Úvahy o literatuře a výtvarném umění shrnul v knížce L’urgence et la patience (2012, Naléhavost a trpělivost) – v témže roce vyšel také k autorově výstavě Livre/Louvre výpravný katalog La main et le regard. Na L'Urgence et la patience v jistém smysu navazuje sbírka textů vydaná pod názvem Football (2015, Fotbal).

Románová tetralogie byla také u zrodu divadelního představení, jež spojuje multimédia s tradičním autorským čtením, využívá video, herecké výstupy a živou hudbu – pod názvem MMMM bylo během na jaře 2016 uvedeno v různých divadlech ve Francii a v Belgii.

Za román Fuir byl Toussaint roku 2005 odměněn cenou Prix Médicis; za román La Vérité sur Marie získal v roce 2009 Prix Décembre.

Zfilmován byl Toussaintův román Monsieur, na dalších filmech se Toussaint autorsky podílel, jeho filmografie obsahuje tituly La Sévillane (podle románu L´appareil-photo), Berlin 10h46´ a La Patinoire.

www.jptoussaint.com