Čekal na stáří, a místo toho mu naservírovali karanténu. Zatímco my, obyčejní smrtelníci, jsme se během pandemie vrhli na kváskování a jiné vrtochy, spisovatel Jean-Philippe Toussaint nemarnil svůj drahocenný čas podobnými rozmary. Jeho covidový projekt nabral mnohem monstróznějších rozměrů.
JT
Jean-Philippe Toussaint
V letos vydaném románu L’Échiquier (Šachovnice) Jean-Philippe Toussaint ohledává hranice autobiografické fikce: vyprávění o sobě prolíná vzpomínáním na osudy jiných. Náš rozhovor se tak přirozeně stáčel k tomu, jak literatura nakládá s příběhy a jak si je může přivlastňovat.
Rok 2023 je pro belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta minimálně neobvyklý. Vyšla mu kniha, která se záhy dostala do druhého kola nominací na Prix Goncourt, a současně s ní i překlad novely Stefana Zweiga Královská hra (v Toussaintově verzi dostala název Échecs).
Jean-Philippe Toussaint patří k předním francouzským spisovatelům střední generace.
Jean-Philippe Toussaint uzavírá románový cyklus, složený ze čtyř útlých svazků vydávaných od roku 2002, knížkou Nue (Nahá). Obnažuje v něm zejména literární řemeslo. Kromě toho, že prozrazuje další peripetie příběhu vypravěče a jeho milované i nenáviděné Marie, jež mu nadále uniká.
Koupelna je sedmá kniha belgického autora Jeana-Philippa Toussainta, která byla přeložena do češtiny. Nakladatelství na reklamní pásce nadšeně oznamuje, že „změnila francouzskou literaturu“. Ve francouzské, resp. frankofonní literatuře jsou literární „projekty“ a paradoxní – či parodické – „koncepty“ literatury málem domáckým standardem, nemusí nás tedy překvapit, že se v útlé, avšak myšlenkově nadité knížečce po dějové stránce dohromady nic nestane.
Koupelna vyšla v roce 1985. Útlá knížka s obálkou prestižního nakladatelství Minuit, které o několik desetiletí dříve objevilo Samuela Becketta a stalo se například i zázemím autorů řazených k Novému románu, vyvolala mezi odbornou kritikou, ale i v řadách běžných čtenářů nečekaný ohlas.
Vychutnat si čtení o tom, kde spisovatel pracuje, jak při tom postupuje a jaké má literární vzory, lze pouze v případě, že jde o autora, kterého si vážíme. Toussainta ale netřeba slepě uctívat: svou zpověď rozkouskoval do různých pohledů a podává ji odlehčeně, vtipně a se sobě vlastní (sebe)ironií.
Jean-Philippe Toussaint se v letošním roce svým čtenářům připomněl hned čtyřmi projekty, a všechny jsou odbočením z jeho cesty romanopisce. J.-P. Toussaint se nikdy nevěnoval literatuře výhradně, kromě psaní také točil filmy. Uvádí ostatně, že ho profesní nálepky (zda je spisovatel, režisér, fotograf anebo výtvarník) nezajímají, chce zkrátka publiku nabízet svůj pohled na svět různými způsoby.
Průzračnost, smutek oné poslední noci probleskuje bílým světlem sněhu a žhne v přetopeném pokoji, zároveň však tón knihy nikdy nesklouzává k prvoplánovému patosu, hlas je neustále držen na uzdě trefnými sarkastickými pozorováními okolí, knihou prostupuje jemná linka humoru.
Očekávaný poslední díl ohlášené trilogie, již Jean-Philippe Toussaint nakousl před sedmi lety „japonským“ románem Faire l´amour (česky Milovat se, 2004) a v roce 2005 doplnil „čínským“ dílem Fuir (česky Utíkat, 2006), je velkým překvapením.
Skončí to s Marií vůbec někdy? - ptá se hned v první větě vypravěč prózy Utíkat a tomu, kdo četl předchozí Toussaintovu prózu Milovat se, je hned jasné, že půjde o její „pokračování“. Na obálce se pak lze také dozvědět, že s Marií to hned tak neskončí - belgický autor totiž označuje Milovat se a Utíkat za první dvě části zamýšlené tetralogie.
Díky péči nakladatelství Garamond, vychází v těchto dnech český překlad frankofonního belgického spisovatele Jeana-Philippa Toussainta Utíkat (Fuir, 2005, oceněno Prix Medicis). Román volně navazuje na předchozí Toussaintovu novelu Milovat se.
Příběh je pro vypravěče velmi vypjatý, zásadní či přímo životní, ovšem z pohledu zvnějšku vlastně běžný, možná trochu exotický, ale nijak extra výjimečný.
Toussaintovy texty jsou přemýšlivé, inteligentní, intelektuálské. Na to dnešní doba slyší. Nikdy nepoučují, nezobecňují, nejsou zakotveny v konkrétním čase...
Jean-Philippe Toussaint je Belgičan, ale jako většina jeho krajanů spisovatelů publikuje ve Francii.
Milovat se je příběh o nekonečně smutném rozchodu, jehož důvod se však nedozvíme. Vypravěč doprovází Marii de Montalte, svou nastávající bývalou (román se točí kolem rozpadajícího se vztahu, odehrává se zčásti v přítomnosti, zčásti v minulosti) do Japonska...
Fotoaparát je román o zcela běžných potížích a starostech, které vás mohou potkat, když se budete chtít naučit řídit auto a přitom se zadíváte do půvabné, věčně ospalé sekretářky v autoškole.
Stejně jako předchozí Toussaintovy romány i Fotoaparát vypráví historky, které jako by nebyly vůbec zatíženy vahou reality.
Jean-Philippe Toussaint (*1957) je belgický spisovatel a scénárista. V románové tvorbě volně navazuje na tradici Nového románu.
Nedělal jsem ale nic. Nicneděláním rozumím nedělat nic nepromyšleného nebo vynuceného, nedělat nic vedeného zvykem nebo leností.
