Není nikterak přehnané tvrdit, že Estestven roman je v Bulharsku literární událostí posledního desetiletí. Vyšel po té, co zvítězil v prestižní soutěži Razvitie v kategorii současný bulharský román, a druhé vydání následovalo už rok po prvním, což je samo o sobě v bulharském literárním kontextu, kde jsou náklady domácích titulů tradičně nízké, pozoruhodné.

Jde o prozaický debut Georgiho Gospodinova (1968), jenž patří k nejzajímavějším básníkům, kteří začali publikovat během devadesátých let. Kniha bezesporu získala velký úspěch i díky tomu, že souzněla s potřebami čtenářské veřejnosti i kritiky, neboť odpověděla na touhu po soudobém románu – románu devadesátých let. Text co do podobnosti své struktury neustále koresponduje s fasetovou formou oka mouchy; skutečně vytváří svůj románový svět jako mozaiku jednotlivých fragmentů a současně je vyprávěním vlastních osudů postav, ale i přírodních příběhů hmyzu a rostlin, toalety, dějin šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a samozřejmě devadesátých let… Jde vlastně o autotematizující román, zkoumající možnosti, jak vůbec lze dnes psát.

Následující prozaická kniha Georgiho Gospodinova I drugi istorii úspěch autora ještě potvrdila. Pro čtenáře je tato sbírka povídek nerozlučně spjata s titulem Estestven roman – a to nejen proto, že už sám název odkazuje na jakýsi předchozí příběh, ale i z toho důvodu, že svědčí o tematické a stylistické monolitnosti Gospodinovovy prózy. Povídky mají i nadále specifický charakter autorova způsobu psaní – vyznačují se vypravěčskou obratností, charakteristickou symbiózou mezi naturalismem a literární krásou výpovědi, typickou nostalgií po minulosti, elegantním smyslem pro detail… Především však pokračují v tom, co je základem autorovy tvorby: jde o téma slova, tedy o to, kdo či co je prvotní, zda my, či slovo - zda my tvoříme vyprávění, či ono nás.

Estestven roman byl přeložen do francouzštiny, srbštiny a makedonštiny, I drugi istorii vyšly ve francouzštině.