Třetí Gospodinovův román, který vypráví o pojetí času v individuální i kolektivní paměti, získal jako první bulharská kniha prestižní Bookerovu cenu. Autorovo alter ego v něm vynalezne kliniky času, v nichž se společnost trpící ztrátou paměti navrací do doby, kdy se cítila lépe.
GG
Georgi Gospodinov
Román není árijec, podotýká v knize Fyzika smutku postava Gaustina, která je alter egem autora Georgiho Gospodinova. Dalo by se říct, že v této formulaci je shrnuta celá kniha – žánr, námět ani styl vyprávění nejsou „čistě“ románové. Zástupce bulharského postmodernismu ve Fyzice smutku totiž kromě hranic lidského bytí a vyprávění příběhů hledá také hranice románu jakožto literárního žánru.
S bulharským spisovatelem Georgim Gospodinovem o lidech narozených v roce 1968, o roli intelektuálů ve východní Evropě, moderní symbolice mýtu o Minotaurovi a stárnutí, které se nejlépe vyjadřuje adjektivy.
Bulharskému spisovateli Georgi Gospodinovi vyšel ke konci roku 2018 v Česku už druhý román – Fyzika smutku. Kromě psaní prózy se tento nejpřekládanější bulharský autor věnuje také poezii, dramatu i opernímu libretu. Jeho nejúspěšnější dílo Přirozený román byl přeložen do 21 jazyků.
Druhý román bulharského spisovatele Georgi Gospodinova Fyzika smutku je hojně překládán a těší se pozornosti recenzentů také mimo Bulharsko. Ke konci roku 2018 se dočkal i českého překladu. Rafinované, fragmentární a těkavé vyprávění o trojnásobném životě – děda, otce a syna – má zároveň i epičtější polohu.
Jsem věčně narozený. Stále ještě si pamatuji začátek doby ledové i konec studené války. Pohled na umírající dinosaury (v obou epochách) je jednou z nejnesnesitelnějších věcí, které jsem kdy viděl. Vzpomínám si, jak jsem se narodil jako šípkový keř, koroptev, Ginkgo biloba, slimák, červnový mrak (to je krátká vzpomínka), fialový ocún jesenní u Halensee, předčasně rozpučelá třešeň ztuhlá pozdním dubnovým sněhem, jako sníh, který způsobil, že oklamaný třešňový strom ztuhnul… Já jsme.
Žánry už nejsou, co bývaly. „Čisté žánry mě moc nezajímají,“ vyhlašuje svůj program Georgi Gospodinov ve Fyzice smutku a dodává: „Román není Árijec.“ Pokud se na tento text podívám optikou Penča Slavejkova, který rozděluje básníky na „lyrické“, kteří ve věcech hledají sami sebe, a „epické“, kteří hledají věci samy o sobě, pak musím prohlásit: „Ano, před námi je román, ale román lyricko-epický.“
Na té knize není nic bulharského. Je to jen taková chytrá a jímavá kniha napsaná krásným jazykem.
Bulharský autor Georgi Gospodinov upoutal celosvětovou pozornost svým Přirozeným románem. Český překlad si ale nyní zasloužil i jeho básnický debut. Georgi Gospodinov nejsem já, řekl bulharský autor během návštěvy pražského knižního veletrhu Svět knihy. A tato věta vystihuje jeho neustálé balancování na hraně.
Názvu sbírky i mottu zůstává Gospodinov ve všech svých básních o několika verších důsledně věrný. Jde o poezii nabitou významy i metaforami, důraznou, málomluvnou, současně však něžnou, barvitou a hravou. Klíč k jejímu pochopení může přinést i vysvětlení slov „lapidární“, „lapidárium“, „lapidace“...
V polovině května letošního roku znovu zavítal do Prahy jednačtyřicetiletý romanopisec, povídkář, básník, dramatik, literární mystifikátor a laureát několika literárních cen Georgi Gospodinov. Na prodloužený víkend ho do hlavního města České republiky přivedla pozvánka na tradiční knižní veletrh Svět knihy.
Stendhal řekl, že román je jako zrcadlo, odrážející cestu, po které jdeme. Dnes se zrcadlo rozbilo na tisíce malých kousků a každý úlomek odráží svět pod svým úhlem. Přirozený román se zajímá o tato malá sklíčka.
Ak chceme zasvätene rozprávať o textoch Georgi Gospodinova, musíme si najskôr niečo povedať o bulharskom postmodernizme.
Odsud ze štíhlých větví švestky můžu klidně sledovat, jak zdivočelé slepice lačně klovou do mé ještě teplé a dočerna sražené krve...
Georgiho Gospodinova, šestatřicetiletého bulharského autora, znají čtenáři ve Francii, Makedonii nebo Srbsku. U nás vychází poprvé.
U příležitosti slavnostní prezentace českého překladu knihy povídek Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény (NLN, 2004) navštívil Prahu spisovatel Georgi Gospodinov, výrazný představitel generace, která pravděpodobně nejvíc ovlivnila tvářnost současné bulharské literatury.
Znali se sotva pár hodin. On – něco přes třicet, ona – něco pod. On potřeboval poslat balík svému známému za oceánem. Ona to měla jen zprostředkovat...
...když Estestven roman ve Francii vyšel, téměř všechny recenze se zabývaly jazykem, stylem, formou, jeho ironií apod., a ne politickým životem země, z níž autor přichází...
Není nikterak přehnané tvrdit, že Estestven roman je v Bulharsku literární událostí posledního desetiletí...
