Martin Reiner přidal k řadě próz, v čele s několika cenami ověnčeným Básníkem, a osmi básnickým knihám sbírku devátou, příznačně nazvanou Magické číslo 9. Zachycuje v ní více témat, jež sjednocuje jedním, vlastně překvapivým formálním rysem.
VK
Vojtěch Kinter
V nové sbírce Martina Stöhra (*1970) vydané v jeho domovském nakladatelství Host se čtenáři dostává do rukou kniha prověřeného básníka – už jen zběžná četba to potvrzuje. Básník, který oslavil významné jubileum, se ohlíží zpět za svým dosavadním životem. Hraje tedy na reflexivní strunu a hraje na ni umně a vůbec čerpá z pestré palety svých talentů. Kde by tedy měl být jakýkoliv problém?
Básně Kristiny Láníkové ze sbírky Úvahy nad zájmeny by se dobře vyjímaly v nedávno vydané antologii Krátká báseň, sdružující autory tohoto žánrového útvaru napříč českou literární historií. Škoda, že sbírka Láníkové vyšla až nyní. Pro zařazení jejích básní do antologie by nemluvila jenom krátkost textů, ale i jejich literární úroveň. Texty Láníkové – vedle toho, že dohromady tvoří organický celek – umí totiž čtenáře v dobrém smyslu potrápit.
Po mnohaletém básnickém dřímání se Ewald Murrer vrací zjevně odpočatý. Projevem plné tvůrčí síly je hned několik literárních projektů; a to by bylo, aby z toho básníkovi Murrerových schopností nevzešla alespoň jedna nominace na mediálně nejznámější tuzemskou literární cenu, Magnesii Literu. Podařilo se mu to hned se sbírkou Noční četba.
V nakladatelství Dobrý důvod vyšel debut zkušeného literárního recenzenta, publicisty a doktoranda Jihočeské univerzity Libora Staňka. Jeho specializace? Současná česká poezie. Autor se chopil předmětu svého teoretického zájmu prakticky a nevyšla z toho špatná sbírka. Nicméně vše zatím spíše nasvědčuje tomu, že Staněk bude jedním z těch básníků, u nichž se se „soudem“ čeká na jejich druhý počin.
Klimatická krize a její dopady dnes už nejsou jen tématem vědeckých konferencí a ekologických organizací, nýbrž se jimi zabývají i umělci a kulturně činné osoby (teď už jen zbývá, aby se o ně opravdu začali zajímat i politici). Téma enviromentální poezie v poslední době rezonuje i českým literárním prostorem. Do tohoto kontextu vstupuje kniha Olgy Stehlíkové O čem mluví Matka, když mlčí.
Společně s autorovými úspěchy v literárních soutěžích (1. místo v Literární ceně Vladimíra Vokolka 2015, finalista Literární soutěže Františka Halase 2016) vyvolává fakt, že sbírka vyšla jako jubilejní, stý svazek edice poesie Host, v čtenáři velká očekávání. Štěpánovy básně ho však nenaplňují.
Co do počtu nových titulů je na tom současná česká literatura dobře – což může mít ale za následek i to, že se kdejaká kniha v onom množství snadno ztratí. K tomu, aby mohla kniha z produkce vyčnívat, se jistě hodí doporučení od osobnosti, jako je psychiatr Radkin Honzák. Kniha, již doporučuje, by nicméně obstála i bez toho.
Děčínský básník Radek Fridrich si od získání ceny Magnesia Litera v roce 2012 dopřál dlouhou publikační pauzu – alespoň co se týče básnických sbírek. Jeho další počin na tomto poli nazvaný Ptačí řečí spatřil světlo světa až v roce 2017. Každopádně se na tento soubor promyšlených fónických básní vyplatilo čekat.
Radek Fridrich vydává po dvou letech novou básnickou sbírku. Tentokrát k nám ovšem nepromlouvá Ptačí řečí, ale rovnou ve dvou jazycích: ve své rodné češtině a v německém překladu. Už svým názvem Linie S1 nás jeho sbírka zve na projížďku po stejnojmenné železniční lince vedoucí po trati z pohraniční Schöny do Míšně.
