5

Nummedal je zdatný chodec.
Tady venku na prudkém slunci taky zřejmě lépe vidí.
Šplháme stále výš, a když se Nummedalovi naskytne příležitost, neopomene si zkrátit serpentinu strmou pěšinkou s bratru třicetistupňovým stoupáním. Kráčí pravidelně, dech se mu nezrychluje, pronáší dokonale artikulované geologické výklady.
Ve vhodných okamžicích vyrážím souhlasné výkřiky. Poznám na kadenci jeho hlasu, kdy mám říct „Jistě!“, „Ano, ano“, „Samozřejmě že ne“ nebo dokonce vzácně „Ha, ha!“.
Pořád ještě nesu svinutou mapu. Paže se mi střídavě a poměrně rychle unavují. Abych totiž papír nepomačkal, nemůžu paži, pod níž mapu nesu, silně tisknout k boku. Chvílemi přidržuju roli palcem a ukazováčkem za okraj, ale pak nemůžu ruku natáhnout a spustit dolů, protože bych mapu coural po zemi. Pozdržím se za Nummedalem a dívám se rolí jako námořním dalekohledem. Musím se ovládat, abych ji nepoužil jako hlásnou troubu. Panebože! To je ale příšerná otrava, zavolal bych.
Svah přerušuje planinka. Postavili tu vysoký skokanský můstek s vyplazenou dřevěnou skluzavkou jako jazykem z kmenů. Jdeme dovnitř, stoupáme po spoustě schodů, konečně se dostaneme na ochoz, kde se rodiče s dětmi naklánějí přes zábradlí a kochají se výhledem.
Můstek je téměř na konci fjordu. Dá se odtud přehlédnout skoro celý záliv. Na levém úbočí se rozkládají městské domy, vpravo tmavé lesy.
– Und geben Sie mir jetzt die Karte! Dejte mi teď tu mapu!
Rozvinu papír. Odklopí si vnější brýle. Ukazuje. Vnější brýle si sklopí. Mluví. Ťuká opačným koncem tužky do mapy. Ukazuje opět do prostoru. Přednáší. Možná sem chodí se studenty už šedesát let.
Jedno francouzské rčení říká: nevědět, na které noze tančit.
Já nevím ani, na kterou nohu se postavit.
Ztrácím veškerou moc nad svými myšlenkami. Rozletí se do krajiny jako ptáci z nedovřené klece.
Sytě modrá voda fjordu a nesmělá modř nebe, které si tak daleko na severu skoro netroufá činit na modrou nárok. Sporé hory, městské domečky jako na hraní. Světoznámé panoráma. Vidět ho a zemřít – spustit se po klouzačce z kmenů, která prudce končí nad kulatým jezerem. V zimě jsou kmeny samozřejmě pokryté sněhem a jezero je zamrzlé. Kolikrát sesvištím dolů, bez lyží, bez sněhu, zatímco Nummedal pokračuje ve výkladu? Kdyby mi nejdřív dal ty letecké snímky. Jak rád bych ho poslouchal, s jakým požitkem bych se díval na tu nádhernou krajinu.

Až když s přednáškou skončí, všimnu si, že měl mapu celou dobu před sebou vzhůru nohama.